Přeskočit na hlavní obsah

Jeff Lemire: Sweet Tooth - Mlsoun 1 (recenze)

Komiksy Jeffa Lemirea v posledních letech doslova zaplavily české knihkupectví. Namátkou: Essex County, Rváč, Potápěč… Co kniha, to příběh, který se vám vryje do duše. Přestože Lemire má za sebou i odlehčenější žánr (například Lom bohů nebo parodie na superhrdinské komiksy), jsou to právě tyto knihy, které ho uvádějí do síně velké světové literatury. A nejnovější dílo, které se jmenuje Sweet Tooth – Mlsoun (kniha první) toto jen potvrzuje.

Komiksům postapokalyptický svět sluší od nepaměti. Autor si může vyhrát a naplno otevřít stavidla své kreativitě. Jeff Lemire, uznávaný kanadský kreslíř a autor, se ale drží trochu zpátky. Jediné, s čím si vyhrál je popis animálních prvků hybridních bytostí. Než budu pokračovat dál, nechám promluvit anotaci: 


Před sedmi lety se jako lesní požár rozšířila nákaza a zabila miliardy lidí. Jediné děti, které se od té doby rodí, patří k nové rase hybridů člověka a zvířat. Jedním z nich je i Gus, milý chlapec se sklonem k mlsání a jeleními rysy.


Na děti, jako je Gus, je však vypsaná odměna. Když se v jeho odlehlém lesním domově objeví krutí lovci, zachrání Guse záhadný násilník jménem Jepperd. Hromotlucký tulák Gusovi slíbí, že ho odvede do rezervace, bájného bezpečného přístavu pro hybridní děti.

Jak jejich protloukání novým a nebezpečným americkým pohraničím asi dopadne: zkazí Jepperd chlapce, kterého překřtil na „Mlsouna“, nebo se ho Gusovi podaří prostřednictvím svého srdce změnit?


V době, kdy nás kosí celosvětová pandemie je pandemické téma románu do velké míry atraktivní (vzpomeňme třeba na knihu Karanténa Petera Maye vydanou po mnoha letech od napsání, protože najednou jsme se dovedli s tématem více ztotožnit). Ale Lemire pochopitelně nezneužívá pandemii COVID-19: To, že kniha vyšla v českém překladu na konci minulého roku bude náhoda. V originále totiž vyšla již před dvanácti lety. Co si ale Lemire neodpustil, a za to ho všichni milujeme, uznáváme a uctíváme jako komiksového skoroboha je hutná atmosféra příběhu i kresby. Tu známe už z Essex County, Rváče nebo Potápěče, ale tady se fakt dá krájet. Atmosféře přidává i neustálá pochybnost o tom, kdo je v příběhu klaďas a kdo záporák. A přemýšlení nad tím, jestli vůbec ve světě, který příběh rámcuje nějaký klaďas může existovat. Lemire vás nic neusnadní. Existuje vůbec ve světě pekla osobní dobro? Nebo existuje jen vyšší dobro pro společnost? A co když je všechno tak trošku jinak? Celou dobu čtení mi v hlavě běžely právě podobné otázky.



Pokud Lemirea neznáte, budete si muset zvykat na jeho velmi specifický styl kresby. Totiž – s klidem v duši mohu říct, že on kreslí vlastně dost ošklivě. Ale v té jeho nehezkosti je kus velké krásy. Pomáhá to nejen výše zmíněné atmosféře, ale také to dává jeho kresbě punc jedinečnost. Vsadím se, že poznáte políčko, které Lemire kreslil, aniž byste to věděli. Je to skutečně velmi osobité – a mimořádně působivé. 


Vše, co jsem tu popsal vyvolává to, co má, podle mého soudu, vyvolávat každá správná kniha: Emoce. A věřte starému cynikovi: Tato kniha jich obsahuje naprosto smrtící koktejl. Díky tomu si ani možná nevzpomenete na to, že Lemire použil dávno omletý schéma: Mladý kluk putuje s drsným starším mužem. Lemire totiž dokázal, že i tolikrát použité schéma může posloužit mimořádně skvělému příběhu a může dát vzniknout skvělé knize. 


Do češtiny knihu přeložil Michael Talián, první část obsahující 12 sešitů vydalo nakladatelství CREW. 

Koupit si ji můžete přímo na e-shopu nakladatele. https://www.obchod.crew.cz/detail/komiks-672528-sweet-tooth-mlsoun-1 


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Polemika: Proč Martin Vopěnka útočí na Literu?

V diskuzi o udílení cen Magnesia Litera ve facebookové skupině Literární s(n)obi jsme zabrousili na velmi tenký led. A tím je útok Martina Vopěnky, předsedy Svazu českých knihkupců a nakladatelů, spisovatele a majitele nakladatelství Práh na Literu. Než se pustím do rozboru toho, co MV řekl, ocituji zde otázku, na kterou odpovídal i celou jeho odpověď. Otázka padla v rozhovoru pro časopis Knihkupec , což je vedlejší projekt marketingového ředitele Euromedie: Jste jeden z mála českých autorů, kteří získali respekt i v zahraničí. Román Můj bratr Mesiáš byl nyní vybrán jako scifi měsíce v britských The Times. Také v Polsku vám vycházejí skvělé recenze – lepší než v Čechách. Čím to je? Poněkud neskromně se cítím být světovým spisovatelem, což mi zdejší literární scéna nemůže odpustit. Nevolím malá česká témata, zajímají mne ta velká, obecně lidská, civilizační, filozofická. Slyšel jsem teď předsedu poroty Magnesie Litery říkat něco v tom smyslu, že oni vlastně hledají spíš něco, co by jin

Recenze: Petr Stančík – Pravomil

Jaký je nový román Petra Stančíka Pravomil? Po několika letech jsem se rozhodl vrátit k Petru Stančíkovi a podívat se na jeho knihu zblízka.  Petr Stančík se na české literární půdě pohybuje už pěknou řádku let. Dokonce déle, než je známý široké veřejnosti, do jejíhož povědomí se dostal románem  Mlýn na mumie . Ten bývá definován jako  „mystický gastronomicko-pornografický thriller“  (citace z oficiální anotace), ale tuto definici více než cokoliv jiného můžete brát jako (fungující) prodejní nálepku. Mlýn na mumie byla historická detektivka plná životní radosti, humoru a jazykové nádhery. Upřímně jsem si díky této knize Petra Stančíka zamiloval. O pár let později mě láska opustila. Důvody zde rozebírat nebudu, ale vlastně jsem se od jisté chvíle vyhýbal všemu, co Stančík napsal. Až do dnešních dní – a ještě že tak. Před pár týdny totiž v nakladatelství Druhé město (jeho domácí nakladatel) vyšel román Pravomil, popisující život skutečného československého hrdiny – Pravomila Raichla.