Recenze: Petr Stančík – Pravomil

Jaký je nový román Petra Stančíka Pravomil? Po několika letech jsem se rozhodl vrátit k Petru Stančíkovi a podívat se na jeho knihu zblízka. 

Petr Stančík se na české literární půdě pohybuje už pěknou řádku let. Dokonce déle, než je známý široké veřejnosti, do jejíhož povědomí se dostal románem Mlýn na mumie. Ten bývá definován jako „mystický gastronomicko-pornografický thriller“ (citace z oficiální anotace), ale tuto definici více než cokoliv jiného můžete brát jako (fungující) prodejní nálepku. Mlýn na mumie byla historická detektivka plná životní radosti, humoru a jazykové nádhery. Upřímně jsem si díky této knize Petra Stančíka zamiloval.


O pár let později mě láska opustila. Důvody zde rozebírat nebudu, ale vlastně jsem se od jisté chvíle vyhýbal všemu, co Stančík napsal. Až do dnešních dní – a ještě že tak. Před pár týdny totiž v nakladatelství Druhé město (jeho domácí nakladatel) vyšel román Pravomil, popisující život skutečného československého hrdiny – Pravomila Raichla. O něm nedávno vyšla odborná práce od Jaroslava Čvančary, takže jen ve zkratce: Pravomil Raichl byl český vlastenec a voják, za své vlastenectví byl za 2. světové války několikrát ve vězení, včetně sovětského gulagu. Z něj se dostal přímo do československé armády Ludvíka Svobody a pomáhal osvobodit svou vlast (velmi ve zkratce). Po válce byl nespokojený se vznikajícími poměry, což ho dostalo až do uranových dolů, odkud utekl do Německa a dále do USA.

Na jeho příběhu je zajímavé to, že se v Sovětském svazu potkal s Karlem Vašem, který později (mimo jiné) poslal Heliodora Píku na šibenici. Raichl se po Listopadu 1989 rozhodl, že nenechá spravedlnost usnout a když světská spravedlnost nekonala, rozhodl se vzít osud do vlastních rukou. V den, kdy měl vykonat naplánovaný atentát, ale dostal infarkt a zemřel. Petr Stančík tuto událost pojal jako velmi dramatický a působivý prolog k celé knize a následně začíná vyprávět příběh od útlého dětství.

Jak jsme u Stančíka zvyklí, píše mu to jedna báseň. Jeho květnatý styl je nelehké si nezamilovat. Jeho schopnost vyjádřit emoce, příběh nebo i běžné myšlenky epicky a velkodušně mě hrozně baví. Číst jeho knihu je prostě velmi příjemné. A ani si hned nevšimnete několika skutečností.

Třeba toho, že se těžko pozná, jestli je to beletrizovaný životopis a nebo román inspirovaný skutečným osudem. Čtenář se může jen těžko pídit po tom, co v knize je výsledek autorovy fantazie a co vychází ze skutečného života Pravomila Raichla.  Existuje sice zmíněná monografie, ale ta vlastně popisuje především válečný a poválečný život. Stančík velmi obšírně vypráví Raichlův život až do doby, kdy skončí válka a Raichl je obviněn ve vykonstruované Mostecké aféře. Po útěku z lágru už do konce knihy zbývá jen pár stránek a závěr působí, jako by už Stančík potřeboval knihu rychle uzavřít. Pointu příběhu se tak dozvíte hned na začátku, ale přeci jen čekáte, že nějaký "point" ještě přijde. A to hlavně proto, že celá kniha má podobu deníkových zápisků, které objeví dcera Karla Vaše poté, co se jejího otce snažil Raichl zabít. Románová dcera najde, dost velkou náhodou, atentátníkův hausbót a v něm tento deník. A čte v něm mimo jiné o svém otci. Očekával jsem jistou katarzi – ta sice nastane, ale působí dost upatlaně.

Petr Stančík si také mohl odpustit šifry, kdy například Gottwalda nazývá Gottfald a tak dál. Působí to vlastně dost trapně, protože všichni víme, koho popisuje a jsou to natolik výrazné osobnosti československé historie, že je zbytečné dávat jim zkomolená jména a mrkat na čtenáře, že to vlastně může být někdo docela jiný. 


Výše zmíněné výtky ale knize v žádném případě neubírají velmi zřetelné kouzlo. To vychází, jak jsem psal v úvodu, ze schopnosti psát nejen čtivě, ale především půvabně. Jeho hrdina Pravomil je vlastně až nebesky dokonalý muž. Člověk, na kterém byste nectnost hledali marně. Petr Stančík se mohl v závěru knihy (která není extrémní co se rozsahu týče) více zabývat otázkami viny, spravedlnosti a trestu. Tato témata jsou sice naznačená, ale velmi od boku a velmi střídmě. Jsou to silné otázky, které by pomohly dotvořit Pravomilův charakter, minimálně v této románové podobě. I bez toho ale Pravomil funguje jako zpráva o jednom charakterním člověku, který měl vždy na mysli nejlepší dobro pro svou vlast. 

Knihu vydalo Druhé město: https://www.druhemesto.cz/kniha/pravomil