Miloslav Nevrlý: Karpatské hry

Správně by k tomu to článku měla být přiložena fotka knihy, která by byla zachycena kdesi v hlubokých hvozdech, na opuštěných, drsných horách nebo někde, kde lišky stále ještě dávají dobrou noc.
Místo toho jsem ji vyfotil v metru, kde vlastně dokonale vystupuje kontrast tématu a prostředí, ve kterém je kniha čtena.
Karpatské hry Miloslava Nevrlého popisuje krásu rumunských Karpat, ale ne z pozice turistického bedekru, nýbrž z pozice člověka, který zachycuje své postřehy, pocity, emoce a dojmy. Je zřetelné, že autor má tento kraj opravdu rád a svou lásku přenáší na čtenáře.
Druhá linie knihy je jakási meditace o tom, jak se mění cestování a putování a trochu mentorsky vysvětluje, co má být pravá podstata putování. Mentorskému ladění kapitol napomáhá i skutečnost, že čtenáře autor oslovuje „bratříčku“, jako by k němu promlouval skautský náčelník. Ale to vše je velmi jemně podáno, rozhodně to není žádné poučování.
Celá kniha je mimořádně poetická a mimořádně poutavá. Miloslav Nevrlý putuje z údolí do údolí, od jednoho stavení ke druhému a vypráví, vypráví, vypráví.
U čtení této knihy zapomenete, že jste v civilizaci a v mysli se přesunete do samoty lesních pramenů a mechových polštářů.
Kniha poprvé vyšla už na konci osmdesátých let a dodnes neztratila na svém kouzlu – a přitažlivosti.
Varování: Hrozí, že po dočtení této knihy si budete chtít nazout toulavé boty.
Vydalo nakladatelství Vestri.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

Jakub Železný: Kinského zahrada (recenze)

Raynow Winnová: Pobřežní cesta