BookVy

Už několikrát jsem četl přirovnání Chirurga k slavné seriálové sáze Nemocnice na kraji města a po dočtení tuším, že přesnější přirovnání už nikdo nevymyslí. Ale do nedostižného Jaroslava Dietla má Petra Dvořáková daleko. Pokud jste to náhodou nevěděli (jako já před čtením této knihy), tak autorka vystudovala střední zdravotnickou školu a po nějakou dobu působila jako sestra. Na tuto skutečnost si při čtení knihy opakovaně vzpomenete. Používá odborné termíny, má zjevně v malíčku postupy při operaci, prostě je vidět, že to psal někdo, kdo oboru rozumí. Bohužel až moc – používá termíny, které jsem bez googlení nechápal a upřímně, u čtení knihy tohoto druhu se mi nechce googlit slova jako „empír“. Autorka se tak bohužel stala, minimálně v této knize, obětí své způsobilosti.

Stokrát jsem si mohl slibovat, že další tlustou bichli od Roberta Galbraitha, spisovatelského alter-ega slavné spisovatelky J. K. Rowlingové, už číst nebudu. Stokrát jsem si ten slib dal, a stejně jsem opět podlehl vábení z britských ostrovů. A to přesto, že tentokrát se Robert Galbraith skutečně utrhl ze řetězu. Smrtící bílá, čtvrtý kriminální případ s detektivem Cormoranem Strikem a jeho souputnicí Robin má v českém vydání úctyhodných sedm stovek stran.

Wow. Páni. Tyjo! Už ani nevím, kdy jsem četl historický román, to bude pěkná řádka let. Tady mě nalákalo prostředí a doba – moc toho o Švédsku 18. století nevím a říkal jsem si, že by nebylo marné nějakou takovou knihu zkusit. Ale takový uragán jsem nečekal. 1793 - Vlk a dráb je kniha, která mě absolutně pohltila a která mě teleportovala do oné nehostinné doby. Všechno bylo přesně takové, jaké měl o být. Prostředí, postavy, příběh... Vše do sebe zapadalo a vše bylo skvělé. Kniha otevírá určité morální otázky, ale především: na konci je hrozně dojemná. Takže, pokud máte rádi detektivky, ale chcete zkusit něco nového, tohle je kniha přesně pro vás. Budete si zakrývat nos, až ucítíte smrad ze Stodelce. A pokud budete chtít knihu číst u oběda, rozmyslete si to. Dávám plný hodnocení, protože se mi to skvěle četlo, příběh nebyl vůbec banální (naopak), postavy zajímavé a celé to prostě sedlo jak prdel na hrnec. Knihu přeložila  Romana Švachová .

Rok a 3/4 po skvělém, i když dost bolavém, románu Skoncovat s Eddym B.vychází druhý román Édouarda Louis e. Opět v překladu Sáry Vybíralové. Fotka autora na obálce naznačuje, podobně jako v předchozí knize, že budeme opět svědky nemilých obrázků z jeho života a jeho snahy se s nimi vyrovnat. Výjimečnost té knihy ale není v tom, jak naplno Louis odhaluje své soukromí. Ta kniha se do duší čtenářů zapsala přístupem k tématu a zpracováním – věcným i deníkovým (protože jinak píšete do svého deníčku a jinak popisujete své události třeba na policii). Tak jako tak: další mimořádný román se uchází o vaše srdce a já se za něj přimlouvám. Koupit si knihu můžete přímo u vydavatele: https://www.paseka.cz/edouard-louis-dejiny-nasili/produkt-4787/

Byl jsem na střední škole, když jsem objevil text Karla Kyncla o Ivanu Blatném. Byla to reportáž o básníkovi, který nikým nepoznán dožívá v anglickém sanatoriu. Byl to příběh anglické zdravotní sestry, která v něm poznala slavného básníka a díky ní se svět dozvěděl o tom, že tento velký člověk žije – ba co víc, že dokonce píše. Ten text snad ještě někde najdu a přepíšu ho, je to fascinující čtení. Jeho příběh mě nadchnul natolik, že jsem o něm tehdy udělal referát na hodinu literatury a před znuděnu třídou citoval z té reportáže. V očích učitelky češtiny jsem patrně stoupl; v očích zbytku třídy jsem byl ještě větší magor. Když jsem začal studovat v Praze, navštívil jsem městskou knihovnu, abych se mohl s poezií Ivana Blatného seznámit – v Žatci od něj nic neměli, v naší venkovské knihovně tuplem ne. Našel jsem vydání jeho emigrantských veršů (myslím, že to byla Pomocná škola Bixley). Ivan Blatný už byl v době psaní nemocný. Nic to neubíralo na síle jeho poezie, ale člověk se mus

Zatímco venku je tak hustá mlha, že byste se v ní snadno ztratili, vyšla kniha, díky které se rozhodně neztratíte. Konkrétně se neztratíte ve vědě. O této knize vím řadu měsíců a řadu měsíců se hrozně těším, až ji budu mít v ruce. Napsal ji Petr Koubský, česká novinářská legenda. V současné době publikuje pro  Deník N , v jehož stáji tato kniha také vyšla. Petr Koubský vzal abecedu a na každé pís meno našel minimálně jeden vědecký pojem. Od Astatu po Život. A každý tento pojem vysvětlil tak, že i absolutní laik (jako jsem já) pochopí, co se mu autor snaží říct. Tato kniha obrovským způsobem rozšiřuje všeobecný přehled a navíc formou čtivou, přístupnou a do velké míry i zábavnou. Čeká vás uhrančivá a fascinující procházka světem, který může být komplikovaný, ale kterému můžete snadno porozumět. Věda podle Abecedy je kniha, kterou budu jednou číst svým dětem, až se mě zeptají, co je to ta Schrödingerova kočka nebo entropie.

Po Dědině jsem byl docela nažhavený, protože ta se mi, celkem nečekaně, dost líbila. U Chirurga mi trvalo asi 70 - 80 stránek, než jsem se do toho začetl, už jsem byl smířený s tím, že knihu vzdám. Přišlo mi to jako novodobá variace na doktora Štrosmajera, respektive doktora Blažeje. Prostě, Nemocnice na kraji města v roce 2019. Pak se ale něco změnilo a já v knize uvízl. Jsem někde v polovině, ale už vím, že nebudu litovat toho, že jsem knize dal ještě chvilku šanci. Dvořáková dost nepříjemně vykresluje krizi středního věku, rodinnou krizi a obecně bídu života na maloměstě. Velké plus knihy: Zdravotní slang. Matně si vybavuju zmínku o tom, že má autorka nastudované prostředí, takže dobře ví, o čem píše. A je to na výsledku opravdu velmi znát. Nejde jen o slang, ale o operační procesy a události na sále. Ano, jak jsem psal výše – Nemocnice na kraji města. Celkově mám z knihy dojem (a ten se už nezmění), že je to kvalitně napsaná odpočinková beletrie s bonusem navíc (z

Když jsem před časem listoval první knihou s modrovlasou hrdinkou, nenapadlo mě, jak se mi za krátkou dobu její příběhy zažerou pod kůži. Nikdy jsem nebyl vyloženě „komiksový typ“, ke komiksům jsem se dostával spíš náhodou nebo omylem. S Hildou to pochopitelně nebylo jinak, ale od té doby netrpělivě čekám, až Luke Pearson napíše další díl. V čem spočívá to kouzlo? Je to jednoduché: Ilustrace vám připomene Hajaa Mijazakiho, ale zase ne tolik, aby jeho styl kopírovala. Příběh je sice cílený pro mladé čtenáře, ale i já jako čtenář dávno nemladý v něm nacházím velké potěšení. Imaginace, hravost a fantasy mystika. Prima to je. Koupit si ji můžete třeba zde přímo od nakladatele: https://www.paseka.cz/luke-pearson-hilda-4-hilda-a-kral-hory/produkt-4759/