Přeskočit na hlavní obsah

Jana Ciglerová: Americký deník

Před pár dny jsem vás tu lákal na knihu Věda podle abecedy Petra Koubského. Nevím jestli jsem to tehdy zmínil, ale je to součást nové edice Deníku N - Edice N.
Další kniha z této edice se jmenuje Americký deník. Jana Ciglerová pár let žila ve Spojených státech a v této knize najdete její postřehy z této země.
Jana Ciglerová zemi popisuje ze svého úhlu pohledu a vysvětluje, v čem je tamní život tolik odlišný od toho našeho, českého a evropského.

Není to ale automatická oslava amerického způsobu života, Jana Ciglerova popisuje i to, co z našeho úhlu pohledu působí trošku podivně. Ale její články jsou vždy plné lidskosti, empatie a novinářské zvědavosti. Hodně ve mě rezonuje její text o tom, jak funguje americké zdravotnictví. Stalo se totiž, že její dítě mělo drobnou domácí nehodu, která vyžadovala ošetření v nemocnici. Tam se mu věnují s náležitou péčí, ale současně nenápadně prověřují, jak se mu to stalo a jestli se nejedná o případ domácího násilí na dětech.
Americký deník pochopitelně není objektivní zrcadlo toho, jak vypadá život v USA. Jana Ciglerová popisuje svou zkušenost, a tu bude mít jiný obyvatel Floridy, Chicaga, Arkansasu nebo Aljašky. I tak jsou ale její postřehy zajímavé, poučné a velmi, velmi čtivé.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Raynow Winnová: Pobřežní cesta

Nebýt toho, že tuto knihu zmínila překladatelka Lucie Miolajková na svém Facebooku, vůbec bych se o ní nedozvěděl. Nevšiml jsem si recenzí, nevšiml jsem si žádných zmínek na sociálních sítích. Ta kniha kolem mne proplula a já ji vůbec nezaregistroval. Až když jsem se díky výše zmíněné náhodě o knize dozvěděl, našel jsem si na webu nakladatele krátkou ukázku. Začetl jsem se a nemohl jsem přestat. Zapůsobilo na mě okamžité kouzlo – kouzlo silného příběhu dvou lidí, které v jednu chvíli potkalo snad všechno špatné, co je potkat mohlo (skoro). A oni, místo toho, aby se schoulili do klubíčka a nadávali na osud se vydali na cestu. Na jihozápadní pobřežní cestu, která vede po britském pobřeží. Šli pěšky, spali ve stanu, měli málo peněz, málo jídla a před sebou žádnou budoucnost. Když píšu měli, nemluvím o románové fikci. Kniha je vlastně mix hned tří žánrů: Literární cestopis, literární autobiografie a román. Raynor Winnová popisuje svůj skutečný příběh, který potkal jí a jejího manžela a kte