Rozečetl jsem Chirurga od Petry Dvořákové

Po Dědině jsem byl docela nažhavený, protože ta se mi, celkem nečekaně, dost líbila. U Chirurga mi trvalo asi 70 - 80 stránek, než jsem se do toho začetl, už jsem byl smířený s tím, že knihu vzdám.

Přišlo mi to jako novodobá variace na doktora Štrosmajera, respektive doktora Blažeje. Prostě, Nemocnice na kraji města v roce 2019.

Pak se ale něco změnilo a já v knize uvízl. Jsem někde v polovině, ale už vím, že nebudu litovat toho, že jsem knize dal ještě chvilku šanci.

Dvořáková dost nepříjemně vykresluje krizi středního věku, rodinnou krizi a obecně bídu života na maloměstě.

Velké plus knihy: Zdravotní slang. Matně si vybavuju zmínku o tom, že má autorka nastudované prostředí, takže dobře ví, o čem píše. A je to na výsledku opravdu velmi znát. Nejde jen o slang, ale o operační procesy a události na sále. Ano, jak jsem psal výše – Nemocnice na kraji města.

Celkově mám z knihy dojem (a ten se už nezmění), že je to kvalitně napsaná odpočinková beletrie s bonusem navíc (zdravotnické prostředí). Ale nějak tomu prostě chybí X faktor, nemohu si pomoct.