Přeskočit na hlavní obsah

Petra Dvořáková: Chirurg


Už několikrát jsem četl přirovnání Chirurga k slavné seriálové sáze Nemocnice na kraji města a po dočtení tuším, že přesnější přirovnání už nikdo nevymyslí. Ale do nedostižného Jaroslava Dietla má Petra Dvořáková daleko.

Pokud jste to náhodou nevěděli (jako já před čtením této knihy), tak autorka vystudovala střední zdravotnickou školu a po nějakou dobu působila jako sestra. Na tuto skutečnost si při čtení knihy opakovaně vzpomenete. Používá odborné termíny, má zjevně v malíčku postupy při operaci, prostě je vidět, že to psal někdo, kdo oboru rozumí. Bohužel až moc – používá termíny, které jsem bez googlení nechápal a upřímně, u čtení knihy tohoto druhu se mi nechce googlit slova jako „empír“. Autorka se tak bohužel stala, minimálně v této knize, obětí své způsobilosti.

Kniha sleduje příběh chirurga Hynka, který po jistém excesu skončil na malém městě, kde se věnuje běžné operativě. Primář ale přijde s tím, že je třeba chirurgii v této nemocnici povznést a vypadá to, že našeho Hynka čekají lepší časy. Jenže, má to samozřejmě háček. Vlastně několik háčků. Ty se jmenují: alkohol, milenka, rodinné vztahy, minulost a zákeřný primář.

Začnu klady knihy. Tím největším – ale v podstatě jediným – je vysoká čtivost a lehký jazyk. Kniha vám nedá nijak zabrat, pokud vás zaujme příběh a nenecháte se odradit tím, co budu popisovat za chvilku. Petra Dvořáková neklade na čtenáře žádné vysoké nároky a tak je její Chirurg v podstatě odpočinková beletrie.

Tím ale přednosti knihy skončily a povíme si o tom, co se mi na knize nelíbilo. Za prvé to byla naprosto očekávatelná šablona. A hned několik šablon. Představte si, jaké znáte klišé o doktorech. Máte to? Tak v této knize jsou všechny. To největší – že doktor Hynek píchá se svou sestřičkou, jsem málem nerozdejchal. Navíc ten milostný vztah přesně opisoval takovou tu klasickou šablonu: Najdu si milenku, nebudu jí ale dávat žádnou naději (protože mám děti), jí to jakoby nevadí, ale pak mi stejně bude moji ženu předhazovat. Inu, šlo to i lépe.

Doktoři pochopitelně berou úplatky (a říkají tomu nadstandard) a ulévají si „malé domu“. Nechybí tu klasická krize středního věku a tak můžeme pokračovat dále.

Předvídatelnost nechybí ani příběhu. Ve chvíli, kdy se objeví postava otce jsem přesně tušil, co se stane a jaké to bude mít následky. Stalo se to do posledního písmene. A na konci pochopitelně nechybí katarze a částečný happy end.

Pokud Chirurga přijmete jako knihu pro zahnání dlouhé chvíle třeba do vlaku, nebudete pravděpodobně zklamáni. Ale měl jsem pocit, že Petra Dvořáková, soudě podle jejich starších knih, má větší ambice.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…