Přeskočit na hlavní obsah

Petra Dvořáková: Chirurg


Už několikrát jsem četl přirovnání Chirurga k slavné seriálové sáze Nemocnice na kraji města a po dočtení tuším, že přesnější přirovnání už nikdo nevymyslí. Ale do nedostižného Jaroslava Dietla má Petra Dvořáková daleko.

Pokud jste to náhodou nevěděli (jako já před čtením této knihy), tak autorka vystudovala střední zdravotnickou školu a po nějakou dobu působila jako sestra. Na tuto skutečnost si při čtení knihy opakovaně vzpomenete. Používá odborné termíny, má zjevně v malíčku postupy při operaci, prostě je vidět, že to psal někdo, kdo oboru rozumí. Bohužel až moc – používá termíny, které jsem bez googlení nechápal a upřímně, u čtení knihy tohoto druhu se mi nechce googlit slova jako „empír“. Autorka se tak bohužel stala, minimálně v této knize, obětí své způsobilosti.

Kniha sleduje příběh chirurga Hynka, který po jistém excesu skončil na malém městě, kde se věnuje běžné operativě. Primář ale přijde s tím, že je třeba chirurgii v této nemocnici povznést a vypadá to, že našeho Hynka čekají lepší časy. Jenže, má to samozřejmě háček. Vlastně několik háčků. Ty se jmenují: alkohol, milenka, rodinné vztahy, minulost a zákeřný primář.

Začnu klady knihy. Tím největším – ale v podstatě jediným – je vysoká čtivost a lehký jazyk. Kniha vám nedá nijak zabrat, pokud vás zaujme příběh a nenecháte se odradit tím, co budu popisovat za chvilku. Petra Dvořáková neklade na čtenáře žádné vysoké nároky a tak je její Chirurg v podstatě odpočinková beletrie.

Tím ale přednosti knihy skončily a povíme si o tom, co se mi na knize nelíbilo. Za prvé to byla naprosto očekávatelná šablona. A hned několik šablon. Představte si, jaké znáte klišé o doktorech. Máte to? Tak v této knize jsou všechny. To největší – že doktor Hynek píchá se svou sestřičkou, jsem málem nerozdejchal. Navíc ten milostný vztah přesně opisoval takovou tu klasickou šablonu: Najdu si milenku, nebudu jí ale dávat žádnou naději (protože mám děti), jí to jakoby nevadí, ale pak mi stejně bude moji ženu předhazovat. Inu, šlo to i lépe.

Doktoři pochopitelně berou úplatky (a říkají tomu nadstandard) a ulévají si „malé domu“. Nechybí tu klasická krize středního věku a tak můžeme pokračovat dále.

Předvídatelnost nechybí ani příběhu. Ve chvíli, kdy se objeví postava otce jsem přesně tušil, co se stane a jaké to bude mít následky. Stalo se to do posledního písmene. A na konci pochopitelně nechybí katarze a částečný happy end.

Pokud Chirurga přijmete jako knihu pro zahnání dlouhé chvíle třeba do vlaku, nebudete pravděpodobně zklamáni. Ale měl jsem pocit, že Petra Dvořáková, soudě podle jejich starších knih, má větší ambice.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Polemika: Proč Martin Vopěnka útočí na Literu?

V diskuzi o udílení cen Magnesia Litera ve facebookové skupině Literární s(n)obi jsme zabrousili na velmi tenký led. A tím je útok Martina Vopěnky, předsedy Svazu českých knihkupců a nakladatelů, spisovatele a majitele nakladatelství Práh na Literu. Než se pustím do rozboru toho, co MV řekl, ocituji zde otázku, na kterou odpovídal i celou jeho odpověď. Otázka padla v rozhovoru pro časopis Knihkupec , což je vedlejší projekt marketingového ředitele Euromedie: Jste jeden z mála českých autorů, kteří získali respekt i v zahraničí. Román Můj bratr Mesiáš byl nyní vybrán jako scifi měsíce v britských The Times. Také v Polsku vám vycházejí skvělé recenze – lepší než v Čechách. Čím to je? Poněkud neskromně se cítím být světovým spisovatelem, což mi zdejší literární scéna nemůže odpustit. Nevolím malá česká témata, zajímají mne ta velká, obecně lidská, civilizační, filozofická. Slyšel jsem teď předsedu poroty Magnesie Litery říkat něco v tom smyslu, že oni vlastně hledají spíš něco, co by jin

Recenze: Petr Stančík – Pravomil

Jaký je nový román Petra Stančíka Pravomil? Po několika letech jsem se rozhodl vrátit k Petru Stančíkovi a podívat se na jeho knihu zblízka.  Petr Stančík se na české literární půdě pohybuje už pěknou řádku let. Dokonce déle, než je známý široké veřejnosti, do jejíhož povědomí se dostal románem  Mlýn na mumie . Ten bývá definován jako  „mystický gastronomicko-pornografický thriller“  (citace z oficiální anotace), ale tuto definici více než cokoliv jiného můžete brát jako (fungující) prodejní nálepku. Mlýn na mumie byla historická detektivka plná životní radosti, humoru a jazykové nádhery. Upřímně jsem si díky této knize Petra Stančíka zamiloval. O pár let později mě láska opustila. Důvody zde rozebírat nebudu, ale vlastně jsem se od jisté chvíle vyhýbal všemu, co Stančík napsal. Až do dnešních dní – a ještě že tak. Před pár týdny totiž v nakladatelství Druhé město (jeho domácí nakladatel) vyšel román Pravomil, popisující život skutečného československého hrdiny – Pravomila Raichla.