Přeskočit na hlavní obsah

Petr Koubský: Věda podle abecedy

Zatímco venku je tak hustá mlha, že byste se v ní snadno ztratili, vyšla kniha, díky které se rozhodně neztratíte.

Konkrétně se neztratíte ve vědě. O této knize vím řadu měsíců a řadu měsíců se hrozně těším, až ji budu mít v ruce. Napsal ji Petr Koubský, česká novinářská legenda. V současné době publikuje pro Deník N, v jehož stáji tato kniha také vyšla.

Petr Koubský vzal abecedu a na každé písmeno našel minimálně jeden vědecký pojem. Od Astatu po Život. A každý tento pojem vysvětlil tak, že i absolutní laik (jako jsem já) pochopí, co se mu autor snaží říct.

Tato kniha obrovským způsobem rozšiřuje všeobecný přehled a navíc formou čtivou, přístupnou a do velké míry i zábavnou.

Čeká vás uhrančivá a fascinující procházka světem, který může být komplikovaný, ale kterému můžete snadno porozumět.

Věda podle Abecedy je kniha, kterou budu jednou číst svým dětem, až se mě zeptají, co je to ta Schrödingerova kočka nebo entropie.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Raynow Winnová: Pobřežní cesta

Nebýt toho, že tuto knihu zmínila překladatelka Lucie Miolajková na svém Facebooku, vůbec bych se o ní nedozvěděl. Nevšiml jsem si recenzí, nevšiml jsem si žádných zmínek na sociálních sítích. Ta kniha kolem mne proplula a já ji vůbec nezaregistroval. Až když jsem se díky výše zmíněné náhodě o knize dozvěděl, našel jsem si na webu nakladatele krátkou ukázku. Začetl jsem se a nemohl jsem přestat. Zapůsobilo na mě okamžité kouzlo – kouzlo silného příběhu dvou lidí, které v jednu chvíli potkalo snad všechno špatné, co je potkat mohlo (skoro). A oni, místo toho, aby se schoulili do klubíčka a nadávali na osud se vydali na cestu. Na jihozápadní pobřežní cestu, která vede po britském pobřeží. Šli pěšky, spali ve stanu, měli málo peněz, málo jídla a před sebou žádnou budoucnost. Když píšu měli, nemluvím o románové fikci. Kniha je vlastně mix hned tří žánrů: Literární cestopis, literární autobiografie a román. Raynor Winnová popisuje svůj skutečný příběh, který potkal jí a jejího manžela a kte