Přeskočit na hlavní obsah

Jeden z nás – Příběh o Norsku

Åsne Seierstad se v této knize pokusila přijít na to, co vedlo jednoho z nejznámějších světových masových vrahů k jeho činu. Není žádné tajemství, že mluvíme o Breivikovi, postavě maximálně odpudivé. Nejen, že postřílel 77 lidí, z toho většina z nich byli mladí na prázdninovém táboře. On navíc svůj čin obhajuje jako důležitou věc na cestě za národní čistotou.

Autorka od začátku popisuje, jak se celkem obyčejný kluk radikalizoval a začal připravovat na pozdější čin. Ten zrekonstruovala do největších podrobností, a některé pasáže skutečně bolí číst. Bez přehánění. Budete plakat, na to vemte jed. 

Dnes jsem se účastnil plamenné diskuze (do té doby, než si mě protistrana zablokovala, abych nemohl reagovat na nedostatek argumentů) na téma, jestli takové knihy mají vycházet a jestli se mají prodávat. Že prý to není etické, morální atd. I když i mně se při vyslovení nebo napsání jména toho vraždícího psychopata klepe hlas či svírá hrdlo, pořád si myslím, že opsat, jak se z člověka stane něco takového je nejen, že možné, ale také záslužné. Zavírat před tím oči k ničemu dobrému nevede. 

Tuto knihu nechci nikomu doporučovat, protože některé její části jsou skutečně jenom pro silné povahy. Pokud ale máte srdce aspoň trochu okoralé a nebojíte se toho, zkuste. Autorka Breivika nijak nehodnotí a neříká, co je špatně a co ne ale popisuje a dává do souvislosti. O to je to pochopitelně lepší kniha. 

Sluší se dodat, že do češtinu knihu z norštiny přeložila Evelina Dohnalkova, redakci dělala Jitka Jindriskova a vydalo ji samozřejmě nakladatelství Absynt.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Polemika: Proč Martin Vopěnka útočí na Literu?

V diskuzi o udílení cen Magnesia Litera ve facebookové skupině Literární s(n)obi jsme zabrousili na velmi tenký led. A tím je útok Martina Vopěnky, předsedy Svazu českých knihkupců a nakladatelů, spisovatele a majitele nakladatelství Práh na Literu. Než se pustím do rozboru toho, co MV řekl, ocituji zde otázku, na kterou odpovídal i celou jeho odpověď. Otázka padla v rozhovoru pro časopis Knihkupec , což je vedlejší projekt marketingového ředitele Euromedie: Jste jeden z mála českých autorů, kteří získali respekt i v zahraničí. Román Můj bratr Mesiáš byl nyní vybrán jako scifi měsíce v britských The Times. Také v Polsku vám vycházejí skvělé recenze – lepší než v Čechách. Čím to je? Poněkud neskromně se cítím být světovým spisovatelem, což mi zdejší literární scéna nemůže odpustit. Nevolím malá česká témata, zajímají mne ta velká, obecně lidská, civilizační, filozofická. Slyšel jsem teď předsedu poroty Magnesie Litery říkat něco v tom smyslu, že oni vlastně hledají spíš něco, co by jin