Přeskočit na hlavní obsah

Jeden z nás – Příběh o Norsku

Åsne Seierstad se v této knize pokusila přijít na to, co vedlo jednoho z nejznámějších světových masových vrahů k jeho činu. Není žádné tajemství, že mluvíme o Breivikovi, postavě maximálně odpudivé. Nejen, že postřílel 77 lidí, z toho většina z nich byli mladí na prázdninovém táboře. On navíc svůj čin obhajuje jako důležitou věc na cestě za národní čistotou.

Autorka od začátku popisuje, jak se celkem obyčejný kluk radikalizoval a začal připravovat na pozdější čin. Ten zrekonstruovala do největších podrobností, a některé pasáže skutečně bolí číst. Bez přehánění. Budete plakat, na to vemte jed. 

Dnes jsem se účastnil plamenné diskuze (do té doby, než si mě protistrana zablokovala, abych nemohl reagovat na nedostatek argumentů) na téma, jestli takové knihy mají vycházet a jestli se mají prodávat. Že prý to není etické, morální atd. I když i mně se při vyslovení nebo napsání jména toho vraždícího psychopata klepe hlas či svírá hrdlo, pořád si myslím, že opsat, jak se z člověka stane něco takového je nejen, že možné, ale také záslužné. Zavírat před tím oči k ničemu dobrému nevede. 

Tuto knihu nechci nikomu doporučovat, protože některé její části jsou skutečně jenom pro silné povahy. Pokud ale máte srdce aspoň trochu okoralé a nebojíte se toho, zkuste. Autorka Breivika nijak nehodnotí a neříká, co je špatně a co ne ale popisuje a dává do souvislosti. O to je to pochopitelně lepší kniha. 

Sluší se dodat, že do češtinu knihu z norštiny přeložila Evelina Dohnalkova, redakci dělala Jitka Jindriskova a vydalo ji samozřejmě nakladatelství Absynt.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Raynow Winnová: Pobřežní cesta

Nebýt toho, že tuto knihu zmínila překladatelka Lucie Miolajková na svém Facebooku, vůbec bych se o ní nedozvěděl. Nevšiml jsem si recenzí, nevšiml jsem si žádných zmínek na sociálních sítích. Ta kniha kolem mne proplula a já ji vůbec nezaregistroval. Až když jsem se díky výše zmíněné náhodě o knize dozvěděl, našel jsem si na webu nakladatele krátkou ukázku. Začetl jsem se a nemohl jsem přestat. Zapůsobilo na mě okamžité kouzlo – kouzlo silného příběhu dvou lidí, které v jednu chvíli potkalo snad všechno špatné, co je potkat mohlo (skoro). A oni, místo toho, aby se schoulili do klubíčka a nadávali na osud se vydali na cestu. Na jihozápadní pobřežní cestu, která vede po britském pobřeží. Šli pěšky, spali ve stanu, měli málo peněz, málo jídla a před sebou žádnou budoucnost. Když píšu měli, nemluvím o románové fikci. Kniha je vlastně mix hned tří žánrů: Literární cestopis, literární autobiografie a román. Raynor Winnová popisuje svůj skutečný příběh, který potkal jí a jejího manžela a kte