Přeskočit na hlavní obsah

Mariusz Szczygiel: Není

„Tatínek toho nepotřebuje moc, stačí, že vpustí českou televizi do hotelového pokoje a nehne se od ní celý večer. Rád poslouchá kanál, kde hrají dechovku, sekanou pro dechové nástroje, i ten nejprimitivnější Bregović je ve srovnání s českou dechovkou přímo něžný. Půl hodiny dechovky mě přivádí k šílenství.“
Tento příspěvek o knize Mariusze Szczygieła Není jsem nemohl začít ničím jiným, než citací z jeho povídky JERZY SZCZYGIEŁ V PRAZE. Ten krátký úryvek dokonale ilustruje, v čem je Marius Szczygieł výjimečný: v míře humoru, nadhledu a v jakési kritické lásce k Čechům.
Ale NENÍ není tak docela veselá kniha. Její průřezové téma je pomíjení, ztráta. Už předchozí knihu Projekt pravda jsem měl problém dočíst, tak doufám, že u této mi nebude tak smutno, jako tehdy.
Ale hezké čtení to nebude. Kniha obsahuje i slavnou a kontroverzní povídku Roztomilý a poslušný. Čím je slavná a kontroverzní? Popisuje skandální příběh matky, která ubila své nevlastní dítě a po odpykání části trestu se vrátila do normálního života a začala učit ve škole. Szczygieł za ni dostal literární cenu, ale jeho kritici poukazují na to, že díky publikaci tohoto textu se hlavní protagonistka dočkala druhého trestu (někdo zveřejnil její jméno a dovedete si představit, co následovalo).
Každopádně: Kniha Není si zaslouží vaší pozornost a věřím, že bude patřit k těm, na které budete rádi vzpomínat.
Knihu přeložila Helena Stachová.
Koupit se dá ideálně přímo od nakladatele: https://www.dokoran.cz/index.php?&p=book&id=1114

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…