Přeskočit na hlavní obsah

Mariusz Szczygiel: Není

„Tatínek toho nepotřebuje moc, stačí, že vpustí českou televizi do hotelového pokoje a nehne se od ní celý večer. Rád poslouchá kanál, kde hrají dechovku, sekanou pro dechové nástroje, i ten nejprimitivnější Bregović je ve srovnání s českou dechovkou přímo něžný. Půl hodiny dechovky mě přivádí k šílenství.“
Tento příspěvek o knize Mariusze Szczygieła Není jsem nemohl začít ničím jiným, než citací z jeho povídky JERZY SZCZYGIEŁ V PRAZE. Ten krátký úryvek dokonale ilustruje, v čem je Marius Szczygieł výjimečný: v míře humoru, nadhledu a v jakési kritické lásce k Čechům.
Ale NENÍ není tak docela veselá kniha. Její průřezové téma je pomíjení, ztráta. Už předchozí knihu Projekt pravda jsem měl problém dočíst, tak doufám, že u této mi nebude tak smutno, jako tehdy.
Ale hezké čtení to nebude. Kniha obsahuje i slavnou a kontroverzní povídku Roztomilý a poslušný. Čím je slavná a kontroverzní? Popisuje skandální příběh matky, která ubila své nevlastní dítě a po odpykání části trestu se vrátila do normálního života a začala učit ve škole. Szczygieł za ni dostal literární cenu, ale jeho kritici poukazují na to, že díky publikaci tohoto textu se hlavní protagonistka dočkala druhého trestu (někdo zveřejnil její jméno a dovedete si představit, co následovalo).
Každopádně: Kniha Není si zaslouží vaší pozornost a věřím, že bude patřit k těm, na které budete rádi vzpomínat.
Knihu přeložila Helena Stachová.
Koupit se dá ideálně přímo od nakladatele: https://www.dokoran.cz/index.php?&p=book&id=1114

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Polemika: Proč Martin Vopěnka útočí na Literu?

V diskuzi o udílení cen Magnesia Litera ve facebookové skupině Literární s(n)obi jsme zabrousili na velmi tenký led. A tím je útok Martina Vopěnky, předsedy Svazu českých knihkupců a nakladatelů, spisovatele a majitele nakladatelství Práh na Literu. Než se pustím do rozboru toho, co MV řekl, ocituji zde otázku, na kterou odpovídal i celou jeho odpověď. Otázka padla v rozhovoru pro časopis Knihkupec , což je vedlejší projekt marketingového ředitele Euromedie: Jste jeden z mála českých autorů, kteří získali respekt i v zahraničí. Román Můj bratr Mesiáš byl nyní vybrán jako scifi měsíce v britských The Times. Také v Polsku vám vycházejí skvělé recenze – lepší než v Čechách. Čím to je? Poněkud neskromně se cítím být světovým spisovatelem, což mi zdejší literární scéna nemůže odpustit. Nevolím malá česká témata, zajímají mne ta velká, obecně lidská, civilizační, filozofická. Slyšel jsem teď předsedu poroty Magnesie Litery říkat něco v tom smyslu, že oni vlastně hledají spíš něco, co by jin