Přeskočit na hlavní obsah

David Lagercrantz: Dívka, která musí zemřít

Je to těžko uvěřitelných 11 let, co se v Česku objevila kniha neznámého Stiega Larssona Muži, kteří nenávidí ženy. Způsobila poprask. Byla to právě tato kniha, která znovuoživila zájem českých čtenářů a čtenářek o skandinávskou literaturu.

Respektive, nebyl to přímo zájem, ale uragán. Lidi lačnili po dalších a dalších knihách a především po dalších příbězích hackerky Lisbeth Salanderové a Mikaela Blomkvista. Už v době českého vydání prvního dílu bylo známé, že vyjdou jen dvě pokračování, protože autor již nežije.



A poté, co kniha způsobila skutečně globální nadšení (včetně hollywoodského filmu) objevila se zpráva, že vznikne pokračování. A že ho napíše David Lagercrantz. Stalo se to v roce 2015, deset let po vydání švédského originálu. A čtenáři Milénia se rozdělili na dva tábory. Jeden tábor se nemohl dočkat dalších příběhů, ten druhý zase tvrdil, že Milénium bez Stiega Larssona nebude ono.

V roce 2019 máme dočten poslední díl této prodloužené série, knihu Dívka, která musí zemřít. Příběh se (těžko říct, jestli definitivně?) uzavřel.

Porovnávat Stiega Larssona a Davida Lagercrantze není spravedlivé, ale vyhnout se tomu nemůžeme. Oba byli z jiného těsta, byť oba dva byli novináři. Psali jinak a žili jinak. Podle mě je logické, že se to odrazilo na výsledku. Knihy Stiega Larssona otevíraly společenskou debatu, nebo se ji minimálně pokoušely reflektovat. Knihy Davida Lagercrantze v sérii Milénium jsou čistokrevné thrillery, nebo v případě posledního dílu špionážní thrillery.

Dívka, která musí zemřít je každopádně dobrá kniha. Dobře napsaný, poctivý thriller. Kniha, za kterou se její autor rozhodně nemusí stydět. Těm, komu chyběli Mikael s Lisbeth budou spokojeni, přestože… Přestože jejich vztah vykreslený v knize je jiný, než jaký znáte z Larssonovy trilogie. Ale jedno je důležité: Uzavírá nedořešené příběhy, nedořešené vztahy. Ty tři knihy, které Lagercrantz napsal, jsou nutné, ať už se nám to líbí nebo ne. Protože bez nich by celé Milénium nikdy nebylo úplné.

Co o této knize napsat: Má silný příběh, vlastně nejsilnější ze všech třech navazujících dílů. Podíváte se na Mont Everest, do Moskvy – ale také do Prahy. Dočtete se hodně o DNA a o špionážních aférách. V příběhu jsou de facto dvě dějové linky, které jsou spojené jen velmi jemně a vlastně to na mě působilo dost účelově (ale chápu, že nějak spojit to bylo nutné).

Co je nejdůležitější: Kniha odsýpá, čte se to velmi příjemně a máte nutkání u čtení zůstat. Známka kvalitního thrilleru. Tím kniha rozhodně je, a proto doufám, že tři pokračování Larssonovy série budou jednou vnímané spíše pozitivně, než negativně. Lagercrantz dělal, co mohl, aby sérii důstojně ukončil a abychom se mohli s postavami rozloučit. Za to mu patří uznání a poděkování.

Přeložila Karolína Kloučková.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…