Přeskočit na hlavní obsah

Stephan Orth: Couchrsurfing v Íránu

Vloni na podzim vydalo brněnské nakladatelstvé Kazda knihu Stephana Ortha Couchsurfing v Rusku (pravidelní návštěvníci této skupiny o ní vědí, psal jsem tu o ní koncem října). Po necelém roce Kazda vydává další knihu této netradiční série – Couchsurfing v Íránu.


Co je to couchsurfing? Místo toho, abyste bydleli po hotelích a penzionech bydlíte v domácnostech místních lidí. Existuje na to web, kde se můžete zaregistrovat, nabídnout k noclehu svůj gauč a jezdíte po světě. Díky tomu poznáváte místní kulturu tak, jak byste ji v hotelích poznat nemohli.

V Íránu je to zakázané, ale přesto se to děje a cesty Stephena Ortha jsou toho důkazem. Ukazuje, jak pod tvrdou kůrou náboženské diktatury tepe další svět. Svět se svým kouzlem, sny a tužbami běžných lidí. Kniha mi přijde ještě o hodně důležitější než ta o Rusku, protože ten íránský režim je přece jen o něco tvrdší, než je Putinovo Rusko.

Další knihu, kterou Orth připravuje věnuje Číně a doufám, že po Rusku a Íránu vyjde i ona v českém překladu.

Couchsurfing v Íránu přeložil David Krásenský a knihu si můžete koupit na jejich e-shopu: https://www.knihykazda.cz/stephan-orth-couchsurfing-v-iranu

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…