Přeskočit na hlavní obsah

Pavol Rankov: Legenda o jazyku

Víte, proč nikdy nebudu profesionální recenzent? Protože nedovedu psát recenzi bez toho, aniž bych se dovedl oprostit od vyvolaných emocí. Ty, které ve mne vyvolala kniha Legenda o jazyku slovenského bestsellermakera Pavola Rankova byly zdrcující, omamné a těžko zapomenutelné.



A přitom to začalo tak idylicky. Děj nás zastihne v roce 1972, kdy do Prahy přijíždí slovenská rodina. Otec jde budovat pražské metro a syn studovat historii. Zatímco při budování metra máte jasné a nezpochybnitelné postupy, s tím studiem historie to je horší. Tomáš (a jeho tři kamarádi) jsou konfrontováni s marxistickým výkladem historie, který prezentuje mladý asistent. Přednáší jim o středověku, konkrétně o Václavu IV, Janovi z Nepomuku a dějiny staré několik století uvádí do kontextu aktuální ideologie. Zpochybňuje legendu a vysvětluje, proč je třeba kult nejznámějšího českého světce (respektive jednoho z nejznámějších) odsoudit.

V druhé, dějově i prostorově slabší lince sledujeme starou tetičku na prahu svých dní, která se stále více pohrouží do duševního lmbu. Po pár kapitolách už víme, o koho se jedná, ale já vám to neprozradím :-) Tyto dvě linie se pochopitelně časem protnou a vznikne z nich velkolepý finiš.

Po dočtení knihy jsem seděl asi dvě minuty na posteli a díval se na prázdnou bílou zeď přede mnou. Přestože pointa ve výsledku zas tak moc překvapivá a neočekávaná není, musel jsem ji chvilku rozdýchat. Toto je přesně ten typ knihy, mezi které řadím například Houbařku Viktorie Hanišové (za chvíli jí vyjde nová kniha) nebo Dominiku Jardy Konáše. Necháte se ukolébat relativně milým příběhem a skoro si ani nevšimnete, jak je ten příběh stránku po stránce více a více temný.

Po všech těch knihách, filmech a seriálech, které se snaží tu dobu idealizovat a které se nestydí tvrdit, že sice tu byla nesvoboda, ale neměli jsme se přece tak hrozně jsem rád, když vyjde kniha, která řekne: Bylo to hnusné a hnusnější, než si dneska myslíme. Pavol Rankov s rámusem bourá Potěmkinovu vesnici a ukazuje, co bylo za kulisami.

K Legendě o jazyku doporučuji otevřít si internet a dohledávat články o Janu Nepomuckém. Sám jsem byl překvapen tím, co všechno o něm nevím. Legenda o jazyku není historická beletrie, ale o historii vám toho poví poměrně hodně.

Knihu vydalo nakladatelství Host, přeložila Petra Darovcová.

Koupit si ji můžete přímo od nakladatele na tomto odkazu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…