Přeskočit na hlavní obsah

Pavol Rankov: Legenda o jazyku

Víte, proč nikdy nebudu profesionální recenzent? Protože nedovedu psát recenzi bez toho, aniž bych se dovedl oprostit od vyvolaných emocí. Ty, které ve mne vyvolala kniha Legenda o jazyku slovenského bestsellermakera Pavola Rankova byly zdrcující, omamné a těžko zapomenutelné.



A přitom to začalo tak idylicky. Děj nás zastihne v roce 1972, kdy do Prahy přijíždí slovenská rodina. Otec jde budovat pražské metro a syn studovat historii. Zatímco při budování metra máte jasné a nezpochybnitelné postupy, s tím studiem historie to je horší. Tomáš (a jeho tři kamarádi) jsou konfrontováni s marxistickým výkladem historie, který prezentuje mladý asistent. Přednáší jim o středověku, konkrétně o Václavu IV, Janovi z Nepomuku a dějiny staré několik století uvádí do kontextu aktuální ideologie. Zpochybňuje legendu a vysvětluje, proč je třeba kult nejznámějšího českého světce (respektive jednoho z nejznámějších) odsoudit.

V druhé, dějově i prostorově slabší lince sledujeme starou tetičku na prahu svých dní, která se stále více pohrouží do duševního lmbu. Po pár kapitolách už víme, o koho se jedná, ale já vám to neprozradím :-) Tyto dvě linie se pochopitelně časem protnou a vznikne z nich velkolepý finiš.

Po dočtení knihy jsem seděl asi dvě minuty na posteli a díval se na prázdnou bílou zeď přede mnou. Přestože pointa ve výsledku zas tak moc překvapivá a neočekávaná není, musel jsem ji chvilku rozdýchat. Toto je přesně ten typ knihy, mezi které řadím například Houbařku Viktorie Hanišové (za chvíli jí vyjde nová kniha) nebo Dominiku Jardy Konáše. Necháte se ukolébat relativně milým příběhem a skoro si ani nevšimnete, jak je ten příběh stránku po stránce více a více temný.

Po všech těch knihách, filmech a seriálech, které se snaží tu dobu idealizovat a které se nestydí tvrdit, že sice tu byla nesvoboda, ale neměli jsme se přece tak hrozně jsem rád, když vyjde kniha, která řekne: Bylo to hnusné a hnusnější, než si dneska myslíme. Pavol Rankov s rámusem bourá Potěmkinovu vesnici a ukazuje, co bylo za kulisami.

K Legendě o jazyku doporučuji otevřít si internet a dohledávat články o Janu Nepomuckém. Sám jsem byl překvapen tím, co všechno o něm nevím. Legenda o jazyku není historická beletrie, ale o historii vám toho poví poměrně hodně.

Knihu vydalo nakladatelství Host, přeložila Petra Darovcová.

Koupit si ji můžete přímo od nakladatele na tomto odkazu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Polemika: Proč Martin Vopěnka útočí na Literu?

V diskuzi o udílení cen Magnesia Litera ve facebookové skupině Literární s(n)obi jsme zabrousili na velmi tenký led. A tím je útok Martina Vopěnky, předsedy Svazu českých knihkupců a nakladatelů, spisovatele a majitele nakladatelství Práh na Literu. Než se pustím do rozboru toho, co MV řekl, ocituji zde otázku, na kterou odpovídal i celou jeho odpověď. Otázka padla v rozhovoru pro časopis Knihkupec , což je vedlejší projekt marketingového ředitele Euromedie: Jste jeden z mála českých autorů, kteří získali respekt i v zahraničí. Román Můj bratr Mesiáš byl nyní vybrán jako scifi měsíce v britských The Times. Také v Polsku vám vycházejí skvělé recenze – lepší než v Čechách. Čím to je? Poněkud neskromně se cítím být světovým spisovatelem, což mi zdejší literární scéna nemůže odpustit. Nevolím malá česká témata, zajímají mne ta velká, obecně lidská, civilizační, filozofická. Slyšel jsem teď předsedu poroty Magnesie Litery říkat něco v tom smyslu, že oni vlastně hledají spíš něco, co by jin

Recenze: Petr Stančík – Pravomil

Jaký je nový román Petra Stančíka Pravomil? Po několika letech jsem se rozhodl vrátit k Petru Stančíkovi a podívat se na jeho knihu zblízka.  Petr Stančík se na české literární půdě pohybuje už pěknou řádku let. Dokonce déle, než je známý široké veřejnosti, do jejíhož povědomí se dostal románem  Mlýn na mumie . Ten bývá definován jako  „mystický gastronomicko-pornografický thriller“  (citace z oficiální anotace), ale tuto definici více než cokoliv jiného můžete brát jako (fungující) prodejní nálepku. Mlýn na mumie byla historická detektivka plná životní radosti, humoru a jazykové nádhery. Upřímně jsem si díky této knize Petra Stančíka zamiloval. O pár let později mě láska opustila. Důvody zde rozebírat nebudu, ale vlastně jsem se od jisté chvíle vyhýbal všemu, co Stančík napsal. Až do dnešních dní – a ještě že tak. Před pár týdny totiž v nakladatelství Druhé město (jeho domácí nakladatel) vyšel román Pravomil, popisující život skutečného československého hrdiny – Pravomila Raichla.