Přeskočit na hlavní obsah

Louis de Berniéres: Prach, který se snáší ze snů (minirecenze)

Tato kniha mi dala zabrat. Ne, že by se nedala číst – četla se velmi příjemně a velmi plynule. Přeložil ji Viktor Janiš a napsal autor všem dobře známého románu Mandolína kapitána Corelliho (a celé řady dalších).


Začíná to koncem viktoriánské éry a příchodem éry nové. Ta éra začne výstřelem v Sarajevu a následující Velkou světovou válkou. Osou celého příběhu je Rosie – mladá dívka, která má na frontě svého milého. A doma pak rodinu, která se snaží vyrovnat se změnami, které počátek 20. století přinesl do jejich života.

Tu knihu můžete číst jako epický milostný příběh, ale také jako společenský román o proměně. Proměně společnosti, světa, lidí. O tom, jak válka dokáže proměnit nejen ty, kteří se jí aktivně účastní, ale také všechny ostatní. Na více než čtyřech stovkách stran najdete nepřeberné množství zajímavých postav. Reverenda, který začne pochybovat o své víře. Mladou slečnu, která přišla o svého milého, a brání jí to v lásce jako takové. Váženou dámu, kterou válka změní téměř k nepoznání. Berniéres naťukl i témata jako emancipace, sociální nerovnost nebo kulturní rozdíly. Je tam toho ale mnohem víc.

Při závěrečné úvaze, jak tuto knihu hodnotit jsem rozpolcený. Srdcem chci tu knihu vynést do nebes a prohlásit ji za (další) literární událost tohoto podzimu. Rozum mi ale našeptává, že bych měl zůstat při zemi. Také proto, že příběh není dokončen; na světě je již pokračování (které v angličtině vyšlo letos) a doufám, že Viktor už pracuje na jeho českém překladu :)

Prach, který se snáší ze snů mi opravdu dala zabrat. Ne tím, že by se nedala číst, jak jsem psal v úvodu, ale množstvím emocí, pocitů a příběhů, u kterých nepochybujete, že byly na denním pořádku. Četl jsem ji výrazně déle, než jsem si plánoval, ale o to víc jsem si užil každý řádek, odstavec a kapitolu.

Berniéres napsal barevný a mnohovrstevnatý román, který určitě není "lehké čtení na deku", ale zároveň to není kniha, se kterou byste museli bojovat.

Vydal: Plus
Přeložil: Viktor Janiš
E-shop: https://www.albatrosmedia.cz/tituly/33302569/prach-ktery-se-snasi-ze-snu/

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…