Přeskočit na hlavní obsah

Amulet 1 a Amulet 2: Svátek hravosti a napětí (recenze)

Po Hildě a Záleskautkách přišla Paseka s další komiksovou klasikou, která sice útočí na dětské duše, ale zasaženi budeme i my, starší. Přestože jsou hlavní postavy v dětském věku, příběh je poměrně temný. Připomíná vám to třeba Harryho Pottera?



Není to náhoda. Kazu Kibuishi, autor (scénáře i kreseb) komiksu totiž před lety ilustroval americkou edici Harryho Pottera při 15. letém výročí od prvního dílu. Podobně jako u slavné série britské autorky J. K. Rowlingové i zde se ukazuje obrovská síla imaginace a hravosti.

Stejně tak moc a síla temnoty (naštěstí jen v příběhu). Příběh začíná rodinnou tragédiím, po které zůstávají Emily a Navin, hlavní hrdinové celého příběhu, samotni se svou maminkou. Přestěhují se do tajemného domu a mají za to, že tragédii je konec. Ale pak jejich maminku unesou chapadlová stvoření (něco mezi chobotnicí a olihní) a jim nezbyde nic jiného, než ji najít a osvobodit. Lehké to rozhodně mít nebudou.

Celý příběh prvních dvou knih je dokonalá ukázka toho, jak vynalézavá může být lidská paměť. Pamatujete na to, co všechno si dovedla Rowlingová vymyslet v Harry Potterovi? Vrba mlátička nebo pubertální mandragory ve skleníku? Tak tady je to podobné. Nejsem osmileté dítě, takže jsem se na příběh díval spíš pohledem člověka, který si místo napínavého děje vychutnává to okolo. Fantastické malby, postavy a postavičky, barvité dějové zvraty a prvky – prostě všechno to, co jako komiksový neznalec od takové knihy očekávám.

Když jsem si knihu domů přinesl, přítelkyně se mě zeptala, jestli mám teď v plánu číst dětské knihy a jestli se už tedy začínám vracet do mentálního předškolního věku. Na první pohled to skutečně vypadá, že čtenáře bude tato kniha lovit převážně mezi dětmi. Opak je ale pravdou. Čím to je? Kombinace správně napínavého a správně ulítlého příběhu a extrémně skvělých ilustrací. Tempo příběhu graduje přesně tehdy, kdy má a pokud nemáte rádi pokračování, buďte rádi, že vyšly hned dva díly. Protože jinak byste se po dočtení jedničky ukousali nedočkavostí.

Jediná škoda je, že trvalo deset let, než se tento skvost objevil v českém překladu. Můžeme ale být rádi, že se českého vydání ujalo nakladatelství Paseka a překladu Michal Prokop. Výsledek stál za to čekání

Autor plánuje devět částí, z toho osmý díl už v angličtině vyšel. Doufejme, že se do češtiny přeloží všechny.

Knihu si můžete koupit (případně si prolistovat ukázku) třeba zde.

Hodnocení: 90%

Amulet 1: Paní kamene
Amulet 2: Prokletí kamene
Vydala Paseka
Přeložil Michal Prokop

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…