Přeskočit na hlavní obsah

Literární kronika první republiky (recenze)

Literární kronika první republiky, to je (jen s malým přeháněním) učiněné porno. Pokud se zajímáte o dějiny československé literatury (případně o dějiny Československa), měli byste zpozornět. Tato výpravná publikace, vydaná u příležitosti oslav 100 let od vzniku Československa vás překvapí, ohromí a nadchne.

Struktura

Základní členění je velmi jednoduché: 21 kapitol pokrývá 21 let, které byly Československu dány do vínku, než přišel Protektorát. Díky chronologickému členění vidíme vývoj a proměnu československého literárního prostředí. Vidíme reflexi doby, vývoj literatury a proměny problémů, které doba (a literatura) řešila.

Pevnou strukturu mají i jednotlivé kapitoly. Začíná se přehledem literárních událostí – a to je to, díky čemu s knihou strávíte dlouhé hodiny a hodiny (ne-li desítky hodin). Mravenčí práce kolektivu pod vedením PhDr. Petra Šámala je skutečně ohromující. Dočtete se tu snad o všem, co se v daném roce dělo. Jaké byly spory, kdo byl nominován na Nobelovu cenu, jaká významná kniha vyšla, nebo kdo důležitý odešel na věčnost. Nejsou to jen heslovité informace, ale krátký článek, který událost shrnuje. 

Přiznám se, že mi činí absolutní potěšení jen tak listovat číst si. A je vidět, jak se postupem času, jak se blíží osudné roky 1938 a 1939, proměňuje charakter a nálada těch zpráv. 

Po událostech následuje hlavní text kapitoly – zpracované téma, jako například dětská literatura nebo překlady. Téma je pojaté (jak jinak) velmi odborně, ale přesto není psáno suchým, odborným jazykem. Díky tomu můžeme konstatovat, že je kniha vhodná pro středoškoláky – osobně bych byl rád, kdyby ji měli v každé střední škole jako doplněk výuky. Hlavní text doplňují boxy, které téma rozvíjejí a doplňují. Pokud je tedy hlavní text na téma Jiří Voskovec & Jan Werich – Caesar, dočtete se i o tom, jak Osvobozené divadlo slavilo své desetileté výročí. 

Ozdobou na konci každé kapitoly je přehled obálek knih, které světlo světa spatřily v patřičném roce. A když budete listovat jen těmi obálkami uvidíte, jak se měnil grafický knižní design. Ty změny jsou viditelné už na první pohled, ale stojí to za podrobné zkoumání. Další hodiny strávené nad touto knihou. 

Obrazová část

To, co na této knize člověka ohromí je nejen množství skvělého textu, ale také obrazová složka. A nejsou to zdaleka jen fotky autorů a literárních aktérů té doby. Najdete tu, jak jsem již zmínil výše, velké množství knižních obálek. Najdete tu reklamní letáky, které by svou vynalézavostí mohly být inspirací dnešnímu bezduchému knižnímu marketingu. Najdete zde karikatury, ukázky rukopisů a mnoho dalšího. Je to vlastně takové malé muzeum v knize – u všeho máte řádné popisky, takže obrázky v knize mají stejně vypovídající hodnotu, jako články. 

Proč ji číst?

Literární kronika První republiky rozhodně nebude okupovat přední místa žebříčků bestsellerů; to ani nikdo nečeká. Ale dnes neexistuje žádná taková podobná kniha. Žádná kniha tak podrobně a poutavě nemapuje kulturní a literární vesmír První republiky. Na čtení této knihy nemusíte být odborník. Autoři se drží záměru knihu zpřístupnit široké veřejnosti a zůstat přitom na svých pozicích, to znamená nebýt bulvární, ale zůstat čtivý. Literární drby z vyšší společnosti sice nechybí, ale protože to patřilo k běžnému literárnímu provozu té doby, mají své opodstatnění. 

Blíží se Vánoce a já si neumím představit lepší dárek pro někoho, kdo se o československou literaturu zajímá. Kniha pochopitelně reflektuje i literaturu národnostních menšin té doby, takže například maďarskou na Slovensku. 


Publikace  vznikla ve spolupráci Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., Památníku národního písemnictví a Střediska společných činností AV ČR, v. v. i., a za podpory Ministerstva kultury ČR.

Galerie















Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…