Přeskočit na hlavní obsah

Literární kronika první republiky (recenze)

Literární kronika první republiky, to je (jen s malým přeháněním) učiněné porno. Pokud se zajímáte o dějiny československé literatury (případně o dějiny Československa), měli byste zpozornět. Tato výpravná publikace, vydaná u příležitosti oslav 100 let od vzniku Československa vás překvapí, ohromí a nadchne.

Struktura

Základní členění je velmi jednoduché: 21 kapitol pokrývá 21 let, které byly Československu dány do vínku, než přišel Protektorát. Díky chronologickému členění vidíme vývoj a proměnu československého literárního prostředí. Vidíme reflexi doby, vývoj literatury a proměny problémů, které doba (a literatura) řešila.

Pevnou strukturu mají i jednotlivé kapitoly. Začíná se přehledem literárních událostí – a to je to, díky čemu s knihou strávíte dlouhé hodiny a hodiny (ne-li desítky hodin). Mravenčí práce kolektivu pod vedením PhDr. Petra Šámala je skutečně ohromující. Dočtete se tu snad o všem, co se v daném roce dělo. Jaké byly spory, kdo byl nominován na Nobelovu cenu, jaká významná kniha vyšla, nebo kdo důležitý odešel na věčnost. Nejsou to jen heslovité informace, ale krátký článek, který událost shrnuje. 

Přiznám se, že mi činí absolutní potěšení jen tak listovat číst si. A je vidět, jak se postupem času, jak se blíží osudné roky 1938 a 1939, proměňuje charakter a nálada těch zpráv. 

Po událostech následuje hlavní text kapitoly – zpracované téma, jako například dětská literatura nebo překlady. Téma je pojaté (jak jinak) velmi odborně, ale přesto není psáno suchým, odborným jazykem. Díky tomu můžeme konstatovat, že je kniha vhodná pro středoškoláky – osobně bych byl rád, kdyby ji měli v každé střední škole jako doplněk výuky. Hlavní text doplňují boxy, které téma rozvíjejí a doplňují. Pokud je tedy hlavní text na téma Jiří Voskovec & Jan Werich – Caesar, dočtete se i o tom, jak Osvobozené divadlo slavilo své desetileté výročí. 

Ozdobou na konci každé kapitoly je přehled obálek knih, které světlo světa spatřily v patřičném roce. A když budete listovat jen těmi obálkami uvidíte, jak se měnil grafický knižní design. Ty změny jsou viditelné už na první pohled, ale stojí to za podrobné zkoumání. Další hodiny strávené nad touto knihou. 

Obrazová část

To, co na této knize člověka ohromí je nejen množství skvělého textu, ale také obrazová složka. A nejsou to zdaleka jen fotky autorů a literárních aktérů té doby. Najdete tu, jak jsem již zmínil výše, velké množství knižních obálek. Najdete tu reklamní letáky, které by svou vynalézavostí mohly být inspirací dnešnímu bezduchému knižnímu marketingu. Najdete zde karikatury, ukázky rukopisů a mnoho dalšího. Je to vlastně takové malé muzeum v knize – u všeho máte řádné popisky, takže obrázky v knize mají stejně vypovídající hodnotu, jako články. 

Proč ji číst?

Literární kronika První republiky rozhodně nebude okupovat přední místa žebříčků bestsellerů; to ani nikdo nečeká. Ale dnes neexistuje žádná taková podobná kniha. Žádná kniha tak podrobně a poutavě nemapuje kulturní a literární vesmír První republiky. Na čtení této knihy nemusíte být odborník. Autoři se drží záměru knihu zpřístupnit široké veřejnosti a zůstat přitom na svých pozicích, to znamená nebýt bulvární, ale zůstat čtivý. Literární drby z vyšší společnosti sice nechybí, ale protože to patřilo k běžnému literárnímu provozu té doby, mají své opodstatnění. 

Blíží se Vánoce a já si neumím představit lepší dárek pro někoho, kdo se o československou literaturu zajímá. Kniha pochopitelně reflektuje i literaturu národnostních menšin té doby, takže například maďarskou na Slovensku. 


Publikace  vznikla ve spolupráci Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., Památníku národního písemnictví a Střediska společných činností AV ČR, v. v. i., a za podpory Ministerstva kultury ČR.

Galerie















Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Polemika: Proč Martin Vopěnka útočí na Literu?

V diskuzi o udílení cen Magnesia Litera ve facebookové skupině Literární s(n)obi jsme zabrousili na velmi tenký led. A tím je útok Martina Vopěnky, předsedy Svazu českých knihkupců a nakladatelů, spisovatele a majitele nakladatelství Práh na Literu. Než se pustím do rozboru toho, co MV řekl, ocituji zde otázku, na kterou odpovídal i celou jeho odpověď. Otázka padla v rozhovoru pro časopis Knihkupec , což je vedlejší projekt marketingového ředitele Euromedie: Jste jeden z mála českých autorů, kteří získali respekt i v zahraničí. Román Můj bratr Mesiáš byl nyní vybrán jako scifi měsíce v britských The Times. Také v Polsku vám vycházejí skvělé recenze – lepší než v Čechách. Čím to je? Poněkud neskromně se cítím být světovým spisovatelem, což mi zdejší literární scéna nemůže odpustit. Nevolím malá česká témata, zajímají mne ta velká, obecně lidská, civilizační, filozofická. Slyšel jsem teď předsedu poroty Magnesie Litery říkat něco v tom smyslu, že oni vlastně hledají spíš něco, co by jin