Přeskočit na hlavní obsah

Harry Hole podruhé!

Něco vám na sebe prozradím: Nestává se mi, že bych četl knihu dvakrát. Vlastně myslím, že případy, kdy jsem některou knihu četl dvakrát by se daly spočítat na prstech jedné ruky Harryho Holeho. Teď jsem se rozhodl přečíst znovu všechny vydané a přeložené knihy Joa Nesbøho s Harrym Holem. Povím vám proč.


První kniha, kterou jsem od tohoto norského fenoménu přečetl se jmenovala Nemesis a byla čtvrtá v pořadí. Ano, dnes peskuji lidi, kteří tuto sérii čtou „napřeskáčku“ a přitom jsem se dopustil téhož hříchu. Na mou obranu ale musím říct, že tehdy s vydáváním jeho knih začala Kniha Zlín právě od tohoto dílu. Na první tři díly drželo práva nakladatelství MOBA a dvě jeho knihy skutečně vydali: První a třetí díl. A co si budeme povídat, v dost mizerných překladech (Netopýra dokonce z němčiny). K Nesbømu jsem se tedy dostal až s Knihou Zlín a když pak vydali první tři části, vrátil jsem se k nim a doplnil mezeru (doma to raději nezkoušejte a čtěte popořádku).

12. kniha s ikonickým Harrym vyjde
v létě 2019
Nemesis vyšla v češtině na podzim 2011 – zdá se to jako věčnost, ale je to pouhých sedm let. Svět v té době stále ještě šílel ze „severské krimi“ a Nesbø se u čtenářů (na druhý pokus) ujal. Zásluhou zdatného marketingu nového českého nakladatele se dokonce vystřelil na první místa prodejů. Český čtenář měl novou posedlost.

Následující knihy mám jako v mlze. Pentagram, Spasitel, Levhart, Červenka, Netopýr… Hltal jsem je hned, jak vyšly. S větší či menší chutí, série měla své slabé díly (Švábi, Levhart). Ale vždy jsem znovu rád upadl do norského světa zločinu a nasával a nasával. Když přišel poslední avizovaný díl – Policie, dočítal jsem to s dávkou neurolu a končil jsem někdy nad ránem. Vyčerpaný, ale šťastný. A pak přišel Nesbø s tím, že v sérii bude pokračovat a já se znovu začal těšit.

Žízeň, 11. díl v sérii se mi líbila hodně a další příběh s notorickým notorikem Harrym vychází příští léto.

A teď se dostáváme k tomu, proč to chci přečíst znovu.

Za těch sedm let už mám jen obraznou představu o jednotlivých dílech a vývoji Harryho osobnosti, jeho souputníků a nepřátel. Chci si znovu připomenout, co v jednotlivých příbězích prožíval on a lidi kolem něj.

A taky si chci odpovědět na otázku: Budou mě ty knihy bavit i podruhé? Propadnu znovu jejich čarokouzlu? Nebyla to tehdy sentimentalita nezkušeného čtenáře thrillerů? Od té doby jsem jich přece jen něco přečetl a mám s čím porovnávat.

Toto všechno chci znát předtím, než se pustím do dvanáctého dílu. Vychází, snad, příští léto a tak jsem si stanovil harmonogram, kterého se chci držet a stihnout všech 11 knih za těch asi osm měsíců. A protože v tom nechci být sám, na svém Instagramu, Facebooku a na dalších místech, kde mne potkáváte budu pravidelně psát o tom, jak se čtením pokračuju, jestli se mi knihy líbily tolik, jako tehdy a tak dál. Bude to takový malý literární striptýz a já vás k němu všechny zvu.

Netopýra, první případ s Harry Holem začnu číst začátkem listopadu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chcete zničit knižní trh? Nakupujte v levných e-shopech

V době srovnávačů scen je nakupování knih krásné. Odpoledne při cestě ze školy či z práce se zastavíte v tom krásném knihkupectví na rohu, abyste se podívali, co tam mají nového. Necháte si od prodavače, nebo dokonce od knihkupce poradit, a pak jdete domů, a knihu si objednáte z nejlevnějšího e-shopu, který najdete.

Angela Marsons: Bez tužky a papíru mi to nepíše

Detektivek a thrillerů dnes vychází tolik, že to už jeden nestíhá. Málokdy se mi ale podaří objevit něco, co mě téměř doslova porazí na zem. Po dočtení první knihy Angely Marsons jsem tento pocit zažil. Její knihy, to je směs klasické detektivky a společenského thrilleru. Výborně napsané postavy jsou samozřejmost – a to jak postavy kladné, tak postavy záporné. Angela Marsons dovede psát tak poutavě, že vás donutí knihu odložit až s posledním slovem. Popisuje těžká témata; nevyhýbá se ani těm, které mohou působit citovou újmu. Na konci máte ale vždy pocit, že jste četli něco velkého.


Anna Cima: Probudím se na Šibuji (recenze)

Každý mladý český debut zaslouží náležitou pozornost, protože jsem měl dlouho pocit, že česká literatura uvízla na mrtvém bodě. Buď se autoři, o kterých vůbec stojí za to mluvit, věnovali minulosti, a nebo byly jejich knihy skvělé po formální stránce, ale tak nějak to nemělo příběh, myšlenku. Anna Cima napsala knihu, která má všechno, co má dobrá kniha mít. Téměř všechno.