Přeskočit na hlavní obsah

Harry Hole podruhé!

Něco vám na sebe prozradím: Nestává se mi, že bych četl knihu dvakrát. Vlastně myslím, že případy, kdy jsem některou knihu četl dvakrát by se daly spočítat na prstech jedné ruky Harryho Holeho. Teď jsem se rozhodl přečíst znovu všechny vydané a přeložené knihy Joa Nesbøho s Harrym Holem. Povím vám proč.


První kniha, kterou jsem od tohoto norského fenoménu přečetl se jmenovala Nemesis a byla čtvrtá v pořadí. Ano, dnes peskuji lidi, kteří tuto sérii čtou „napřeskáčku“ a přitom jsem se dopustil téhož hříchu. Na mou obranu ale musím říct, že tehdy s vydáváním jeho knih začala Kniha Zlín právě od tohoto dílu. Na první tři díly drželo práva nakladatelství MOBA a dvě jeho knihy skutečně vydali: První a třetí díl. A co si budeme povídat, v dost mizerných překladech (Netopýra dokonce z němčiny). K Nesbømu jsem se tedy dostal až s Knihou Zlín a když pak vydali první tři části, vrátil jsem se k nim a doplnil mezeru (doma to raději nezkoušejte a čtěte popořádku).

12. kniha s ikonickým Harrym vyjde
v létě 2019
Nemesis vyšla v češtině na podzim 2011 – zdá se to jako věčnost, ale je to pouhých sedm let. Svět v té době stále ještě šílel ze „severské krimi“ a Nesbø se u čtenářů (na druhý pokus) ujal. Zásluhou zdatného marketingu nového českého nakladatele se dokonce vystřelil na první místa prodejů. Český čtenář měl novou posedlost.

Následující knihy mám jako v mlze. Pentagram, Spasitel, Levhart, Červenka, Netopýr… Hltal jsem je hned, jak vyšly. S větší či menší chutí, série měla své slabé díly (Švábi, Levhart). Ale vždy jsem znovu rád upadl do norského světa zločinu a nasával a nasával. Když přišel poslední avizovaný díl – Policie, dočítal jsem to s dávkou neurolu a končil jsem někdy nad ránem. Vyčerpaný, ale šťastný. A pak přišel Nesbø s tím, že v sérii bude pokračovat a já se znovu začal těšit.

Žízeň, 11. díl v sérii se mi líbila hodně a další příběh s notorickým notorikem Harrym vychází příští léto.

A teď se dostáváme k tomu, proč to chci přečíst znovu.

Za těch sedm let už mám jen obraznou představu o jednotlivých dílech a vývoji Harryho osobnosti, jeho souputníků a nepřátel. Chci si znovu připomenout, co v jednotlivých příbězích prožíval on a lidi kolem něj.

A taky si chci odpovědět na otázku: Budou mě ty knihy bavit i podruhé? Propadnu znovu jejich čarokouzlu? Nebyla to tehdy sentimentalita nezkušeného čtenáře thrillerů? Od té doby jsem jich přece jen něco přečetl a mám s čím porovnávat.

Toto všechno chci znát předtím, než se pustím do dvanáctého dílu. Vychází, snad, příští léto a tak jsem si stanovil harmonogram, kterého se chci držet a stihnout všech 11 knih za těch asi osm měsíců. A protože v tom nechci být sám, na svém Instagramu, Facebooku a na dalších místech, kde mne potkáváte budu pravidelně psát o tom, jak se čtením pokračuju, jestli se mi knihy líbily tolik, jako tehdy a tak dál. Bude to takový malý literární striptýz a já vás k němu všechny zvu.

Netopýra, první případ s Harry Holem začnu číst začátkem listopadu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…