Angela Marsons: Bez tužky a papíru mi to nepíše

Detektivek a thrillerů dnes vychází tolik, že to už jeden nestíhá. Málokdy se mi ale podaří objevit něco, co mě téměř doslova porazí na zem. Po dočtení první knihy Angely Marsons jsem tento pocit zažil. Její knihy, to je směs klasické detektivky a společenského thrilleru. Výborně napsané postavy jsou samozřejmost – a to jak postavy kladné, tak postavy záporné. Angela Marsons dovede psát tak poutavě, že vás donutí knihu odložit až s posledním slovem. Popisuje těžká témata; nevyhýbá se ani těm, které mohou působit citovou újmu. Na konci máte ale vždy pocit, že jste četli něco velkého.

Angela Marsons

Když jsem dočetl všechny, které v češtině vyšly dostal jsem velkou chuť se jí na pár věcí zeptat. Našel jsem si ji na Twitteru a napsal jí pár milých slov. S rozhovorem souhlasila a zde vám předkládám výsledek.

Dlouho jste zkoušela nabízet svou knihu různým nakladatelům, ale odmítali vás. Jak jste tolik odmítnutí vydržela? Kde jste brala motivaci k tomu zkoušet to zas a znovu?

Byla to samozřejmě velmi dlouhá cesta. Ale moje partnerka se mnou byla po celou dobu a nenechala mě to vzdát. Na té cestě bylo mnoho zklamání, ale vždy jsem se snažila vzpomenout si na to, proč jsem vůbec začala psát. Má láska pro slova a vyprávění příběhů byla vždy silnější než zklamání ze zamítnutí. Čelila jsem tomu tak, že za jedno zamítnutí jsem poslala dalších dvacet rukopisů k posouzení. Do té doby, než se jeden nevrátil zpátky k mým dveřím, tohle byla ta naděje, která mě držela v těžkých časech nad vodou.


Můžete nám představit Vaši hlavní hrdinku Kim Stone?

Devátá kniha s Kim Stone,
která vychází právě teď

Je vášnivá, důsledná a tvrdě bojuje za lidi. Trochu jí chybí sociální dovednosti a z dětství si nese mnoho emočních jizev. Zřídka si někoho připustí k tělu, protože všichni, které milovala, jí byli odebráni.

Je Kim skutečná postava nebo fiktivní? A jaký je Váš vztah s Kim

Kim je naprosto fiktivní. Byla hlasem v mé hlavě po celé ty roky, když jsem se snažila psát a čekala, že bude postavou, kterou budou mít vydavatelé a agenti rádi. Ani já jsem ji pořádně neznala, dokud jsem si nesedla a nezačala psát knihu Němý křik. A pak přišla v mé mysli k životu a ujala se vlády nad mým perem. Náš vztah je velmi dobrý, dokud dělám přesně to, co mi řekne. Často převezme kontrolu a určuje, jak se bude příběh vyvíjet, i když to třeba není tak, jak jsem si naplánovala.


V každém díle se Kim setká se “záporákem”, plánujete tyto postavy vrátit zpět na scénu (třeba jako Alex) nebo se budeme setkávat s novými postavami?

Rozhodně to bude kombinace obou. Jsou někteří záporáci z dřívějších příběhů, nad kterými pořád přemýšlím a jejichž příběhy bych ráda prozkoumala. Na druhé straně je ale legrace vymýšlet nové záporné postavy.

Kde hledáte inspiraci pro příběhy?

Často příběh najdu v něčem, co mě zajímá nebo co mě fascinuje. Němý křik je napsán podle dětského domova, který jsem potkávala cestou do školy. Ďábelské hry jsou založené na tom, že jsem chtěla prozkoumat náturu pravého sociopata. Tichou modlitbu jsem napsala proto, abych popsala myšlenku jakési aukce – licitování o dětský život. Někdy mohou náměty vzejít z odposlechnuté konverzace nebo při sledování televize. Vždy si dělám poznámky na kousky papírku, hned jak ke mně nápady přicházejí.

Čtete detektivky ostatních autorů? Pokud ano – které vás baví a proč?

Čtu mnoho knih v mém žánru. Mé oblíbené kriminálky jsou od Val McDermid (především série s Tony Hillem). Ráda také čtu Karin Slaughter, Caroline Mitchell a psychologické thrillery od KL Slater a Rachel Abbott.

Jak vypadá vaše příprava na knihu? Kolik času strávíte přípravou předtím, než sednete a začnete psát?

Píšu dvě knihy o Kim Stone ročně, takže je to šestiměsíční proces. Začnu s rešeršemi ohledně tématu, který chci pokrýt. Kupuji si literaturu faktu a prohledávám internet. Často mi příprava a rešerše poskytne spoustu nápadů k ději, takže se mohu rovnou ponořit do psaní bez velkého plánování. Když moc plánuju, tak moc tíhnu k příběhu. Běžně mám jen matnou představu o ději a čekám, jak se sám vyvine a překvapí mě.

Psaní první verze trvá něco mezi 1 - 3 měsíci v závislosti na tom, jak moc jsem se do psaní zakousla a nemohla odložit pero. Zbytek času trávím přepisování a upravováním, aby byla kniha připravena pro editora.

Jednotlivé případy vašich knih představují určitý fenomén. Sociopatie, fungování mysli dětských únosců… Tato témata si vybíráte dopředu, nebo to vyplyne z příběhu?

Šestá kniha s Kim Stone v českém
překladu. Vychází v prosinci 2018.

V některých případech si vybírám konkrétní téma. V knize Evil Games jsem konkrétně chtěla prozkoumat opravdovou povahu sociopata a zvlášť když to je žena. Pro mnohé z nás je těžké pochopit, že vedle těchto lidí běžně žijeme. V jiných knihách pak povahu zločinu určují osobnostní rysy některých “děsivých lidí”. V knize Tichá modlitba jsem chtěla pochopit, co udělalo ze Symese zlou, ďábelskou postavu. Nakonec jsem se rozhodla, že nějaký čas strávil v armádě, což ho do jisté míry zformovalo.

Dáváte přednost klávesnici, nebo tužce a papíru?

První verzi píšu vždy rukou s tužkou a notesem. Zkoušela jsem psát přímo do počítače, ale to není pro mě. Strávila jsem hodiny zíráním na prázdnou obrazovku. Je to jako by mé tvůrčí já fungovalo jen v součinnosti s rukou a potřebovalo k fungování zvuk škrábání tužky o papír.

Další verze už vznikají při přepisováním do počítače a následnými úpravami před dokončením.

Na konci knih opakovaně vyjadřujete vděčnost svým čtenářům a blogerům a vyzýváte je k interakci. Má tato zpětná vazba nějaký vliv na vaše psaní?

Jsem nekonečně vděčná těm čtenářům a blogerům, kteří dali Kim Stone na začátku její cesty šanci a pokračují ve své podpoře dodnes. Ráda dostávám zpětnou vazbu, ale nemůžete dovolit, aby ovlivnila vaše příběhy, protože každý chce něco jiného. Mnoho čtenářů bylo rádo, že jsem vrátila Alex do dalšího příběhu, někteří nebyli. Mnoho čtenářů by bylo rádo, kdyby se Kim zamilovala, ale to já nechci – záměrně držím romantiku daleko od svých knih. Musím zůstat věrná příběhům a postavám tak, jak vznikají v mé hlavě.

Nahrazují knižní blogeři klasické kulturní redakce v novinách?

Že by blogeři nahrazovali tradiční kulturní redaktory v novinách, to si nemyslím. Ale myslím si, že komunikují s jinou cílovou skupinou. Mnoho lidí získává informace z internetu místo novin. Hodně čtenářů se schází ve čtenářských skupinách na sociálních sítích a knihy si doporučují, takže si myslím, že obě skupiny (ty, co čtou noviny a ty, co chodí jen na internet) jsou nezbytné pro oslovení různých skupin lidí. Většina blogerů, které znám, mluví o knihách jen proto, že je mají rádi – z vášně pro psaní a vyprávění příběhů. Vím, že moje spisovatelská dráha by bez vášně a podpory, kterou jsem od těchto lidí dostala, dnes nebyla.

Už víte, kolik knih s Kim Stone chcete napsat?

V tuto chvíli mám smlouvu na 16 knih s Kim. Vždy jsem říkala, že dokud bude Kim mé čtenáře těšit, budu o ní psát, protože je toho stále hodně, co se o ní mohou dozvědět – to samé o zbytku jejího týmu.

Proč chcete mít tolik dílů s jednou hrdinkou – proč nemáte i další série?

Protože o Kim  píšu dvě knihy ročně a tak nemám čas na psaní ničeho jiného. Mí čtenáři chtějí více a více Kim a tak si myslím, že by nebyli šťastni, kdybych ji opustila kvůli jiným příběhům.

Vaše knihy byly ze začátku vydávány jako e-knihy. Jakou vidíte budoucnost e-knih?

Vidím články, které říkají: e-knihy umírají. A ve stejnou chvíli se v jiném článku píše: papírové knihy umírají. Myslím, že ani jedno tvrzení není správné. Je hodně lidí, kteří čtou jen elektronicky a hodně těch, co čtou jen papírové knihy. A někteří čtou oboje a tak si myslím, že oba způsoby mohou vedle sebe fungovat po mnoho let.

A poslední otázka: Nechcete se někdy přijet podívat do Prahy? Vaši fanoušci by to uvítali :)

Ráda bych Prahu navštívila, protože reakce úžasných čtenářů byla nádherná. Pokud by se objevila příležitost, rozhodně vám dám vědět :)

**************
6. kniha s Kim Stone v českém překladu vychází na začátku prosince pod názvem Pohřbená pravda.