Přeskočit na hlavní obsah

Z lásky k (nejen) Praze (o knize Gena Deitche)

Krátce po vydání tuto knihu obklopila aura výjimečnosti. Vyrojilo se velké množství rozhovorů s autorem a jeho jméno, Gene Deitch, se začalo skloňovat v mnoha souvislostech. Sympatický Američan, který od roku 1959 žil v Československu, protože tu našel životní lásku, kvůli které opustil pohodlí života ve svobodné společnosti. Příběh jak hrom!



A jeho příběh je opravdu ohromující. Do Československa se na konci tvrdě stalinistických padesátých let dostal kvůli práci pro amerického producenta, který se rozhodl využít schopností československých animátorů, ale chtěl někoho, kdo na ně „dohlédne“. Z těch dvou týdnů se stalo skoro šedesát let. Gene Deitch tu totiž potkal jistou paní Zdenku.

Zbytek příběhu si přečtěte sami, nebudu vám nic dalšího prozrazovat. Byla by ale chyba ve vás vzbudit dojem, že se jedná o životní lovestory Američana v Praze. Gene Deitch totiž popisuje mnohem víc, než svůj milostný život.

Na začátku knihy popisuje život v Československu na přelomu 50. a 60. let. Nešetří reáliemi a pro cizince šokujícími podrobnostmi. Kouzlo této části knihy je v tom, že i dnešní čtenář jeho knihy získá barvitější pohled na tuto dobu. Nevěděl jsem například, jaký status tehdy člověk získal, když si koupil Saaba. Nebo jeho postřeh o čínských restauracích. Tato část knihy se mi líbila naprosto bez výhrad.

Gene Deitch pochopitelně píše i o sobě a své ženě Zdence. Neměli to jednoduché, protože oba byli v době setkání sezdaní a museli vyřešit své rodinné stavy. Tato osobní linka mi nakonec přišla úplně nejslabší, protože zabírala místo pro mnohem zajímavější téma.

A to je prostředí československé animace. Nevím jestli to víte, ale pan Deitch v něm zanechal obrovskou stopu. Pracoval s největšími umělci tohoto oboru (Trnka) a měl přístup na západní trh. Popisuje, s jakými komplikacemi se potkával a co mu ztěžovalo život. Popisuje ale také neuvěřitelnou vynalézavost místních lidí, kteří svou zručností dovedli nahradit chybějící součástky. Přál bych si ale, aby toto téma mělo mnohem větší prostor, protože je to nejzajímavější část jeho vyprávění.

Poslední složka knihy je popis společenských změn v Československu. Je vidět, že knihu psal nejdříve pro cizince, takže se připravte na to, že popis Srpna 1968 nebo Listopadu 1989 je docela podrobný. Ani zde nechybí řada zajímavých postřehů, třeba o problémech v roce 1968, které zažil při vycestování do Vídně. Celkově ale pro českého čtenáře tyto pasáže nebudou mít takové kouzlo, jako pro někoho, kdo ty události moc nezná.

Co je ale na knize to nejhezčí: od začátku do konce se zpovídá z lásky ke své ženě. Někdy to napíše přímo, jindy to je mezi řádky, ale je cítit, jak moc jsou ti dva spojeni a jak moc se mají rádi. Odpustíte mu i to, že se málo věnuje těžké situaci lidí, kteří šli proti systému a že v knize nenajdete příběhy lidí, kteří na režim doplatili nejvíce. On, jako privilegovaná osoba to měl značně jednoduché a v knize se tím netají. I tuto upřímnost je třeba ocenit.

Z lásky k Praze je opravdu mimořádná kniha, která si možná zasloužila trošku proškrtat a trošku doplnit, ale nemůžu ji upřít kouzlo, sílu a něžnou přitažlivost.

Hodnocení: 75%
Vydal Garamond, 2018
Přeložila Radka Smejkalová
Knihu si můžete koupit zde: https://www.kosmas.cz/knihy/239818/z-lasky-k-praze/

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chcete zničit knižní trh? Nakupujte v levných e-shopech

V době srovnávačů scen je nakupování knih krásné. Odpoledne při cestě ze školy či z práce se zastavíte v tom krásném knihkupectví na rohu, abyste se podívali, co tam mají nového. Necháte si od prodavače, nebo dokonce od knihkupce poradit, a pak jdete domů, a knihu si objednáte z nejlevnějšího e-shopu, který najdete.

Angela Marsons: Bez tužky a papíru mi to nepíše

Detektivek a thrillerů dnes vychází tolik, že to už jeden nestíhá. Málokdy se mi ale podaří objevit něco, co mě téměř doslova porazí na zem. Po dočtení první knihy Angely Marsons jsem tento pocit zažil. Její knihy, to je směs klasické detektivky a společenského thrilleru. Výborně napsané postavy jsou samozřejmost – a to jak postavy kladné, tak postavy záporné. Angela Marsons dovede psát tak poutavě, že vás donutí knihu odložit až s posledním slovem. Popisuje těžká témata; nevyhýbá se ani těm, které mohou působit citovou újmu. Na konci máte ale vždy pocit, že jste četli něco velkého.


Anna Cima: Probudím se na Šibuji (recenze)

Každý mladý český debut zaslouží náležitou pozornost, protože jsem měl dlouho pocit, že česká literatura uvízla na mrtvém bodě. Buď se autoři, o kterých vůbec stojí za to mluvit, věnovali minulosti, a nebo byly jejich knihy skvělé po formální stránce, ale tak nějak to nemělo příběh, myšlenku. Anna Cima napsala knihu, která má všechno, co má dobrá kniha mít. Téměř všechno.