Přeskočit na hlavní obsah

Hana Roguljič: Norské děti (recenze)

Kniha Norské děti se týká jednoho z nejsilnějších a nejcitlivějších témat, které si můžete vymyslet. Popisuje praktiky norského úřadu na ochranu dětí, který i my v ČR známe pod názvem Barnervernen. Ano, ten úřad z kauzy rodiny Michalákových, o které se tu rozepisovat nechci jednak proto, že přímou inspirací tento případ údajně nebyl a také proto, že internet je už tak dost plný (často nechutných) podrobností.


Ať už za knihou Norské děti stojí jakýkoliv příběh, autorce se nepovedlo udržet odstup od emocí, které jednotlivé případy odebraných dětí vyvolávají. Barnevern je tam vykreslen v dost nelichotivém světle (přestože i Jana Sýkorová, hrdinka knihy tam dělá jasné boty a chyby a vina je i na její straně). Celkové zpodobnění příběhu bohužel může dát klacek do ruky těm, kteří proti tomuto úřadu vystupují.

Příběh sledujeme od chvíle, kdy norský úřad rozhodne o tom, že dvě dcerky Jany Sýkorové půjdou dočasně k pěstounům. Jana Sýkorová začíná svůj boj proti norskému systému a od začátku se ukazuje, že celou situaci nezvládá. Příběh je pochopitelně značně dramatický a v nejvypjatějších momentech autorka dokázala vybalancovat věcnost a city. Bohužel je ale z celého vyprávění cítit, že fandí jedné straně a my jsme manipulováni k tomu, abychom se na tu jednu stranu přidali také.

Obávám se, že ze zajímavého románového příběhu se tak stalo něco, co autorka neměla v plánu (a pokud ano, tím hůře). Je to celé natolik komplikované téma, že každý další jednostranný pohled (a ta kniha ve výsledku jednostranně působí) vnáší chaos do důležitého tématu, kterým je ochrana dětí. Je otázka, jestli má vypadat tak, jak popisuje kniha, ale další otázka je, jestli to tak doopravdy chodí.

Nechci ale vzbudit dojem, že jsou Norské děti špatná kniha. Příběh se mi líbil a pokud pominu zmiňovanou jednostrannost, neměl jsem s ním žádný problém. Hana Roguljič píše velmi čtivě a dokáže čtenáře strhnout. Hlavně poslední stránky, kdy příběh dostal dost divoké finále byly opravdu nervy drásající. V Norských dětech tak dostanete dobrou knihu, ale byla by chyba si na jejím základě udělat názor na to, co Barnevern v Norsku dělá a jak tam funguje ochrana dětí. Bojím se nicméně, že úplně zabránit tomu nebude možné.

Vydaly: Větrné mlýny
Hodnocení: 50%
Knihu si můžete koupit zde: http://www.vetrnemlyny.cz/nakladatelstvi/knihy/424-Norske-deti

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chcete zničit knižní trh? Nakupujte v levných e-shopech

V době srovnávačů scen je nakupování knih krásné. Odpoledne při cestě ze školy či z práce se zastavíte v tom krásném knihkupectví na rohu, abyste se podívali, co tam mají nového. Necháte si od prodavače, nebo dokonce od knihkupce poradit, a pak jdete domů, a knihu si objednáte z nejlevnějšího e-shopu, který najdete.

Není všechno zlato, co se třpytí (recenze nového Saturnina)

„Tak nám dopsali Saturnina,“, chtělo by se říci společně s paní Müllerovou ze Švejka. Protože bomba v podobě pokračování příhod nekonvenčního sluhy je podobná té, která v Sarajevu začala nové tisíciletí. Bomba, která byla hozena nečekaně a s razancí, která se v české literatuře hned tak nevidí.

Kolik moci člověk unese? Recenze Macbetha od Joa Nesbøho

Neznámé místo, sedmdesátá léta. Společnost se vzpamatovává po vládě policejního šéfa Kennetha, za jehož panování město upadlo do chaosu a zločinu; drogová mafie si tu vytvořila svůj stát ve státě. Nový náčelník Duncan se však rozhodl toto město zlepšit. Pomalu se mu to začíná dařit, byť mafiání mají stále silné slovo, a důvěra lidí v politiku a věci veřejné není kdovíjaká. Jeden z jeho podřízených se jmenuje Macbeth, šéf Útvaru rychlého nasazení. Minulost tohoto oddaného policajta není vůbec čistá, přesto však jeho úmysly zůstávají dobré. Alespoň ze začátku, touha po moci (a po lásce) jej vrhne na temnou stranu síly.