Přeskočit na hlavní obsah

Chcete zničit knižní trh? Nakupujte v levných e-shopech

V době srovnávačů scen je nakupování knih krásné. Odpoledne při cestě ze školy či z práce se zastavíte v tom krásném knihkupectví na rohu, abyste se podívali, co tam mají nového. Necháte si od prodavače, nebo dokonce od knihkupce poradit, a pak jdete domů, a knihu si objednáte z nejlevnějšího e-shopu, který najdete.


Milý čtenáři,

mám pro Tebe důležitou zprávu. To, co jsi právě udělal Ti možná ušetřilo pár desítek korun, ale přispěl jsi tím k zániku trhu s knihami, jak ho dnes známe. Zkusím vysvětlit proč.

Obvyklý rabat prodejce knih se pohybuje kolem 30% (tento údaj berte s rezervou, ale zjednodušeně se to říct dá). Rabat pokryje jeho náklady a v optimálním případě by mu mělo i něco zůstat (říká se tomu zisk). Možná vás to překvapí, ale prodej knih (ani vydávání) není charitativní činnost, ale byznys jako každý jiný.

Jenže, jako každý jiný byznys, i zde panují tvrdé podmínky a ostré lokte. E-shopy se snaží čtenáře dostat na svou stranu, a jediný nástroj, který umí používat je cena. Často tak jdou na hranici toho rabatu, o kterém jsem mluvil, a někdy dokonce i za něj. Smí se to? Nevím. Děje se to? Ale ovšem.

Vy jako čtenář tak máte knihu levněji a jste rádi, že jste něco ušetřili. Prima. Ale ten knihkupec, který má nepoměrně vyšší náklady na provoz svého kamenného obchodu, a který si nemůže dovolit dávat takové slevy (však víte, že v knihkupectví se prodává za doporučené ceny stanovené nakladatelem) právě přišel o zákazníka. A čím víc takových zákazníků mu ubyde, tím větší je pravděpodobnost, že až se budete chtít příště po cestě domů u něj zastavit, najdete tam vietnamské bistro, nebo směnárnu.

Samozřejmě. Jistě. Jasně. Každý si může knihy kupovat, kde chce. Nikdo nikomu nemůže v tomto směru nic přikázat – ani zakázat. Měli byste si ale uvědomit, kam toto konání povede. Co se i díky vám stane. Dokud nebude podobné konání zakázáno (tedy – dokud neprojde parlamentem zákon, který stanoví maximální možnou slevu), budou tyto levné e-shopy dál parazitovat.

Až si příště na Heuréce (nebo někde jinde) necháte srovnat cenu knihy na e-shopech, myslete na knihkupce, kterého máte rádi. Potřebuje vás.

Komentáře

  1. Moc smutný článek, ale obávám se, že to je prostě vývoj trhu. Lidé často chodí do kamenných obchodů věci si pouze prohlédnout, knížky prolistovat, voňavky očichat, elektroniku vyzkoušet a pak... jdou na srovnávač cen.
    Děje se to tak ve všech oborech... pamatujete kolik malých krámků s potravinami bylo ve Vašem městě? A kde jsou dnes?
    Nemá smysl bereč a je třeba se bránit.... právě třeba tím, že knihkupec ve svém knihkupectví např. zřídí malou kavárnu, kde lidem bude dobře, bude pořádat semináře a další činnosti.

    OdpovědětVymazat
  2. Nechápu, proč je použito slovo parazitovat. Jak e-shopy parazitují? Celkově je článek trochu mimo mísu. Nakupováním na e-shopu knižní trh určitě nezničíme, možná změníme. Mně osobně např. připadá skoro horší nakupovat v supermarketech typu Dobrovský nebo Luxor. Tlačí hlavně mainstream a tituly, které jim zaplatili za reklamu nebo jsou "jejich". Prodavači se navíc dost často neorientují. Kupujte dobré knížky, to je mnohem důležitější to, kde je kupujete.

    OdpovědětVymazat
  3. A co když se v knihkupectví nezastavím, přečtu si na internetu recenzi a pak si knihu objednám? To jsem taky přispěl k zániku?

    Povím vám příběh. Nedávno jsem v knihkupectví byl (v tom samém, kde jsem posledně musel prodavačce hláskovat "Austenová", protože nevěděla, kdo to je a jak se to píše). Vybral jsem si knihu a na telefonu jsem si ověřil, že na internetu stojí ne o "pár desítek korun", ale o sto korun méně. Sto korun rozdíl. Na jedné knize. A to nebyla žádná výpravná publikace za tisícovku, ale normální třistastránková knížka. Podle článku bych měl tedy zaplatit o sto korun víc, aby chudák knihkupec nemusel zavřít krám. Tomuhle já říkám charita.

    Ovšem příběh pokračuje. Vybral jsem si tři knihy, šel jsem domů a na internetu jsem hledal, kde knihy objednat. A víte, kde to bylo nakonec nejvýhodnější? V e-shopu toho samého knihkupectví, ze kterého jsem právě přišel. Úspora cca 250 Kč, vyzvednutí na pobočce zdarma. Takže to knihkupectví parazituje samo na sobě?

    Ne, počkejte, už chápu. To byl zlý řetězec. Vy myslíte malá zapadlá knihkupectvíčka, kde můžu hodiny diskutovat se stařičkým knihkupcem o tom, jak knižní trh už není, co bejval.

    OdpovědětVymazat
  4. Je to pekna myslenka, vzhledem k tomu kolik knih prectu, koupim jich relativne malo, zato v drtive vetsine rovnou tam kde si je prolistovavam, Academia na Narodni nebo Kosmas v Perlovce jsou me oblibene zastavky. Dost casto slintam kdyz mijim knihkupectvi KAVKA v Krocinove ulici, ale je pravda, ze jsem tam poridila jen jednu knihu, kdyz meli nejakej vyprodej. Ostatni zdroje jsou knihovna, knihovna a nebo tatinek, ktery knihy kupuje v Martinusu, ktery je mezi vsemi lowcost e-shopy tak nejak sympaticky. Kdyz jsem si kupovala knihu od Joty primo od nakladatelstvi, tak jsem trochu vahala, protoze cena byla opravdu vyssi. Ale chapu, ze neni lehky odolat slevam a o dost nizsim cenam, zvlast kdyz clovek nevydelava majlant..

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Angela Marsons: Bez tužky a papíru mi to nepíše

Detektivek a thrillerů dnes vychází tolik, že to už jeden nestíhá. Málokdy se mi ale podaří objevit něco, co mě téměř doslova porazí na zem. Po dočtení první knihy Angely Marsons jsem tento pocit zažil. Její knihy, to je směs klasické detektivky a společenského thrilleru. Výborně napsané postavy jsou samozřejmost – a to jak postavy kladné, tak postavy záporné. Angela Marsons dovede psát tak poutavě, že vás donutí knihu odložit až s posledním slovem. Popisuje těžká témata; nevyhýbá se ani těm, které mohou působit citovou újmu. Na konci máte ale vždy pocit, že jste četli něco velkého.


Anna Cima: Probudím se na Šibuji (recenze)

Každý mladý český debut zaslouží náležitou pozornost, protože jsem měl dlouho pocit, že česká literatura uvízla na mrtvém bodě. Buď se autoři, o kterých vůbec stojí za to mluvit, věnovali minulosti, a nebo byly jejich knihy skvělé po formální stránce, ale tak nějak to nemělo příběh, myšlenku. Anna Cima napsala knihu, která má všechno, co má dobrá kniha mít. Téměř všechno.