Přeskočit na hlavní obsah

Humans of Prague: Příběhy (z) města

Humans of Prague je projekt založený na jednoduché, byť ne originální myšlence: Mladý muž chodí po Praze, fotí lidi a ptá se jich: Na co zrovna myslíte? Jejich odpovědi (včetně fotek) publikuje na svém webu, který si za těch několik let existence našel silnou obec fanoušků. Logicky tedy ze svých příběhů vytvořil knihu, která vyšla letos na podzim v nakladatelství Labyrint.


Není ale úplně snadné z toho, co funguje na webu udělat knihu, která bude fungovat. Je třeba to nějak uchopit, poskládat. Soudím, že Tomášovi Princovi se to povedlo. Sám autor k tomu říká: "V knize se odvíjejí dvě linky: Historická, kde lidé vypraveji příběhy zasazené do konkretní doby, od předválečného  období do současnoti, a životní, která sleduje člověka od dětství do stáří.“ Tento koncept sice pochopíte, až když si příběhy pročtete všechny, ale o to více vám pak kniha dává smysl a o to více lepší z ní máte pocit.

Tu knihu je možné číst v zásadě dvěma způsoby. Náhodně listovat a číst to, nač vám pohled přistane, a nebo ji číst poctivě od začátku do konce. Oba přístupy mají něco do sebe. Portrétní fotky jsou velmi působivé a slouží vlastně jako galerie lidí v Praze – tedy doslově humans of Prague. A pak čtete „stories of humans of Prague“ a máte před sebou obraz města, jak ho možná neznáte.

A od té doby budete chodit ulicemi a říkat si: Jaký příběh asi má ta dáma v prvorepublikovém kloboučku? Kniha Tomáše Prince vám často vyloudí úsměv na tváři, jindy zase smutek, ale tak to se silnými příběhy bývá. A ty, které najdete v této knize zajímavé a silné rozhodně jsou.

Celá kniha je navíc vydařená i po formální stránce, ale u nakladatelství Labyrint to už nikoho nepřekvapí. Opravdu – vidíte, že někdo přemýšlel nad tím, co dělá a že si dal záležet, aby výsledek ohromil a nadchl.

Koupit si ji můžete přímo zde od vydavatele.

Komentáře

  1. Humans of Prague sleduju přímo jako blog, je to skvělý projekt. Jsem ráda za knižní podobu.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chcete zničit knižní trh? Nakupujte v levných e-shopech

V době srovnávačů scen je nakupování knih krásné. Odpoledne při cestě ze školy či z práce se zastavíte v tom krásném knihkupectví na rohu, abyste se podívali, co tam mají nového. Necháte si od prodavače, nebo dokonce od knihkupce poradit, a pak jdete domů, a knihu si objednáte z nejlevnějšího e-shopu, který najdete.

Angela Marsons: Bez tužky a papíru mi to nepíše

Detektivek a thrillerů dnes vychází tolik, že to už jeden nestíhá. Málokdy se mi ale podaří objevit něco, co mě téměř doslova porazí na zem. Po dočtení první knihy Angely Marsons jsem tento pocit zažil. Její knihy, to je směs klasické detektivky a společenského thrilleru. Výborně napsané postavy jsou samozřejmost – a to jak postavy kladné, tak postavy záporné. Angela Marsons dovede psát tak poutavě, že vás donutí knihu odložit až s posledním slovem. Popisuje těžká témata; nevyhýbá se ani těm, které mohou působit citovou újmu. Na konci máte ale vždy pocit, že jste četli něco velkého.


Anna Cima: Probudím se na Šibuji (recenze)

Každý mladý český debut zaslouží náležitou pozornost, protože jsem měl dlouho pocit, že česká literatura uvízla na mrtvém bodě. Buď se autoři, o kterých vůbec stojí za to mluvit, věnovali minulosti, a nebo byly jejich knihy skvělé po formální stránce, ale tak nějak to nemělo příběh, myšlenku. Anna Cima napsala knihu, která má všechno, co má dobrá kniha mít. Téměř všechno.