Přeskočit na hlavní obsah

Promarněná šance Eleny Ferrante (recenze)

Jedním z taháků letošního podzimního Velkého knižního čtvrtku je kniha Eleny Ferrante Geniální přítelkyně 3 - Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou. Tato slavná tetralogie si stačila získat místo v srdcích českých čtenářek a čtenářů, kteří čekají, jak dopadne příběh Eleny Grecové a Raffaelly Cerullové (řečené Liny). Po třetím díle se u mě dostavil silný pocit rozčarování. A především o něm bude tato recenze.

Atraktivní kulisy Itálie 2. poloviny 20. století, kulisy Neapole a kulisy dramatické doby slibují velký příběh a velká témata. Jak se s touto dobou a s tímto místem srovnají ženy, které nejsou tradičními literárními (či filmovými) hrdinkami? Ženská optika bylo to, co jsem si od této knihy sliboval nejvíc. Jenže Elena Ferrante tuto šanci promarnila.

Ten ženský příběh dvou přítelkyň, které se milují i nesnášejí zároveň, které se k sobě přibližují i od sebe odtahují v pravidelných intervalech, ten zůstává i po třetím díle zajímavý. Ale sám o sobě není nic, za co by stálo nespat do rána. Je to v podstatě jen další ženský motiv, byť je napsaný dobře, se silným citem pro detail a napsaný tak, že vás zajímá obsah další stránky.

Jenže to je celé. Pokud vám to stačí, přidejte si k souhrnnému hodnocení dvě hvězdičky, protože tato linka je napsaná opravdu bravurně. Jenže od velkého italského románu, notabene psaného z pohledu žen, jsem čekal přesah. Čekal jsem, že tam bude souvislost s revolučním hnutím, že tam prostě budou další motivy a další linky. O to víc, když je autorka naznačuje a jako čtenář díky tomu čekáte, že v těch naznačených cestičkách bude pokračovat.

Pravděpodobně i já dočtu poslední díl tetralogie, který vyjde v polovině března příštího roku (možná opět v rámci Velkého knižního čtvrtku, který bývá v březnu). Je možné, že poslední díl přidá příběhu to, co v něm zatím nevidím a co mi tak citelně chybí. Pro úplnost se sluší dodat, že překlad Geniální přítelkyně má „na triku“ Alice Flemrová, která odvedla skvělou práci.

Hodnocení: 45% / 2/5*

Geniální přítelkyně 3 - Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou
Elena Ferrante, přeložila Alice Flemrová
Vydal Prostor, 2017

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…