Přeskočit na hlavní obsah

Promarněná šance Eleny Ferrante (recenze)

Jedním z taháků letošního podzimního Velkého knižního čtvrtku je kniha Eleny Ferrante Geniální přítelkyně 3 - Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou. Tato slavná tetralogie si stačila získat místo v srdcích českých čtenářek a čtenářů, kteří čekají, jak dopadne příběh Eleny Grecové a Raffaelly Cerullové (řečené Liny). Po třetím díle se u mě dostavil silný pocit rozčarování. A především o něm bude tato recenze.

Atraktivní kulisy Itálie 2. poloviny 20. století, kulisy Neapole a kulisy dramatické doby slibují velký příběh a velká témata. Jak se s touto dobou a s tímto místem srovnají ženy, které nejsou tradičními literárními (či filmovými) hrdinkami? Ženská optika bylo to, co jsem si od této knihy sliboval nejvíc. Jenže Elena Ferrante tuto šanci promarnila.

Ten ženský příběh dvou přítelkyň, které se milují i nesnášejí zároveň, které se k sobě přibližují i od sebe odtahují v pravidelných intervalech, ten zůstává i po třetím díle zajímavý. Ale sám o sobě není nic, za co by stálo nespat do rána. Je to v podstatě jen další ženský motiv, byť je napsaný dobře, se silným citem pro detail a napsaný tak, že vás zajímá obsah další stránky.

Jenže to je celé. Pokud vám to stačí, přidejte si k souhrnnému hodnocení dvě hvězdičky, protože tato linka je napsaná opravdu bravurně. Jenže od velkého italského románu, notabene psaného z pohledu žen, jsem čekal přesah. Čekal jsem, že tam bude souvislost s revolučním hnutím, že tam prostě budou další motivy a další linky. O to víc, když je autorka naznačuje a jako čtenář díky tomu čekáte, že v těch naznačených cestičkách bude pokračovat.

Pravděpodobně i já dočtu poslední díl tetralogie, který vyjde v polovině března příštího roku (možná opět v rámci Velkého knižního čtvrtku, který bývá v březnu). Je možné, že poslední díl přidá příběhu to, co v něm zatím nevidím a co mi tak citelně chybí. Pro úplnost se sluší dodat, že překlad Geniální přítelkyně má „na triku“ Alice Flemrová, která odvedla skvělou práci.

Hodnocení: 45% / 2/5*

Geniální přítelkyně 3 - Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou
Elena Ferrante, přeložila Alice Flemrová
Vydal Prostor, 2017

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Polemika: Proč Martin Vopěnka útočí na Literu?

V diskuzi o udílení cen Magnesia Litera ve facebookové skupině Literární s(n)obi jsme zabrousili na velmi tenký led. A tím je útok Martina Vopěnky, předsedy Svazu českých knihkupců a nakladatelů, spisovatele a majitele nakladatelství Práh na Literu. Než se pustím do rozboru toho, co MV řekl, ocituji zde otázku, na kterou odpovídal i celou jeho odpověď. Otázka padla v rozhovoru pro časopis Knihkupec , což je vedlejší projekt marketingového ředitele Euromedie: Jste jeden z mála českých autorů, kteří získali respekt i v zahraničí. Román Můj bratr Mesiáš byl nyní vybrán jako scifi měsíce v britských The Times. Také v Polsku vám vycházejí skvělé recenze – lepší než v Čechách. Čím to je? Poněkud neskromně se cítím být světovým spisovatelem, což mi zdejší literární scéna nemůže odpustit. Nevolím malá česká témata, zajímají mne ta velká, obecně lidská, civilizační, filozofická. Slyšel jsem teď předsedu poroty Magnesie Litery říkat něco v tom smyslu, že oni vlastně hledají spíš něco, co by jin