Přeskočit na hlavní obsah

Promarněná šance Eleny Ferrante (recenze)

Jedním z taháků letošního podzimního Velkého knižního čtvrtku je kniha Eleny Ferrante Geniální přítelkyně 3 - Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou. Tato slavná tetralogie si stačila získat místo v srdcích českých čtenářek a čtenářů, kteří čekají, jak dopadne příběh Eleny Grecové a Raffaelly Cerullové (řečené Liny). Po třetím díle se u mě dostavil silný pocit rozčarování. A především o něm bude tato recenze.

Atraktivní kulisy Itálie 2. poloviny 20. století, kulisy Neapole a kulisy dramatické doby slibují velký příběh a velká témata. Jak se s touto dobou a s tímto místem srovnají ženy, které nejsou tradičními literárními (či filmovými) hrdinkami? Ženská optika bylo to, co jsem si od této knihy sliboval nejvíc. Jenže Elena Ferrante tuto šanci promarnila.

Ten ženský příběh dvou přítelkyň, které se milují i nesnášejí zároveň, které se k sobě přibližují i od sebe odtahují v pravidelných intervalech, ten zůstává i po třetím díle zajímavý. Ale sám o sobě není nic, za co by stálo nespat do rána. Je to v podstatě jen další ženský motiv, byť je napsaný dobře, se silným citem pro detail a napsaný tak, že vás zajímá obsah další stránky.

Jenže to je celé. Pokud vám to stačí, přidejte si k souhrnnému hodnocení dvě hvězdičky, protože tato linka je napsaná opravdu bravurně. Jenže od velkého italského románu, notabene psaného z pohledu žen, jsem čekal přesah. Čekal jsem, že tam bude souvislost s revolučním hnutím, že tam prostě budou další motivy a další linky. O to víc, když je autorka naznačuje a jako čtenář díky tomu čekáte, že v těch naznačených cestičkách bude pokračovat.

Pravděpodobně i já dočtu poslední díl tetralogie, který vyjde v polovině března příštího roku (možná opět v rámci Velkého knižního čtvrtku, který bývá v březnu). Je možné, že poslední díl přidá příběhu to, co v něm zatím nevidím a co mi tak citelně chybí. Pro úplnost se sluší dodat, že překlad Geniální přítelkyně má „na triku“ Alice Flemrová, která odvedla skvělou práci.

Hodnocení: 45% / 2/5*

Geniální přítelkyně 3 - Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou
Elena Ferrante, přeložila Alice Flemrová
Vydal Prostor, 2017

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Raynow Winnová: Pobřežní cesta

Nebýt toho, že tuto knihu zmínila překladatelka Lucie Miolajková na svém Facebooku, vůbec bych se o ní nedozvěděl. Nevšiml jsem si recenzí, nevšiml jsem si žádných zmínek na sociálních sítích. Ta kniha kolem mne proplula a já ji vůbec nezaregistroval. Až když jsem se díky výše zmíněné náhodě o knize dozvěděl, našel jsem si na webu nakladatele krátkou ukázku. Začetl jsem se a nemohl jsem přestat. Zapůsobilo na mě okamžité kouzlo – kouzlo silného příběhu dvou lidí, které v jednu chvíli potkalo snad všechno špatné, co je potkat mohlo (skoro). A oni, místo toho, aby se schoulili do klubíčka a nadávali na osud se vydali na cestu. Na jihozápadní pobřežní cestu, která vede po britském pobřeží. Šli pěšky, spali ve stanu, měli málo peněz, málo jídla a před sebou žádnou budoucnost. Když píšu měli, nemluvím o románové fikci. Kniha je vlastně mix hned tří žánrů: Literární cestopis, literární autobiografie a román. Raynor Winnová popisuje svůj skutečný příběh, který potkal jí a jejího manžela a kte