Přeskočit na hlavní obsah

Ganbare! Workshopy smrti (recenze)

Pamatujete si ještě děsivé tsunami v japonském Tóhoku z roku 2011? Děsivé obrazy plnily média a naše duše vstřebávaly tragické osudy nevinných lidí. Po šesti letech od této katastrofy vyšla v českém překladu kniha Ganbare! Workshopy smrti, která tuto událost zpracovává ze všech možných i nemožných stran.



Pokud čekáte, že budete na každé stránce číst o lidech, kteří někoho ztratili nebo přišli o svůj život, čeká vás silné překvapení. Kniha totiž není jen o lidských příbězích, ale o souvislostech a o japonské duši jako takové. Podobných katastrof tu mají v historii více než dost. Jak se s tím dá žít?
x
Reportérka Katarzyna Boni se nesmířila s odpovědí, že se s tím dá žít jen velmi těžce. Zkoumala život před katastrofou i po ní. Zkoumala, jakou odpověď má na to místní mytologie a jak se dá poučit z historie. Napsat, že ƒ„Ganbare! Workshopy smrti je silná kniha“ nedokáže vystihnout emoce, které mnou při čtení cloumaly.

Mariusz Szczygiel o knize řekl, že se jedná  „jeden z nejlepších a nevýraznějších polských knižních debutů posledních let“. Můžeme mu to věřit, přestože je Katarzyna Boni absolventkou Polské školy reportáže, kterou založil spolu s dalším fenomenálním reportérem Wojciechem Tochmanem (od něj nakladatelství Absynt připravuje knihu Jako bys jedla kámen). Věřit mu to můžeme, protože úroveň textu vysoce převyšuje to, nač jsme u nás v tomto žánru zvyklí. Některé pasáže byly stejně tak emočně trýznivé, jako reportážně dokonalé.

Je pravda, že co se týče reportáží, je u nás poněkud sucho. Soustavně se tomu věnovalo jen nakladatelství Máj Jaroslavy Jiskrové v kooperaci s nakladatelstvím Dokořán, kde vychází slavná a úspěšná polská řada. Ale jinak je to, řekněme si na rovinu, dost bída. A právě proto je vstup slovenského Absyntu na český trh literární událostí tohoto roku.
Zdroj: Instagram/vydavatelstvo_absynt

Absynt působí na Slovensku zhruba dva roky a za tu velmi krátkou dobu se jim povedl téměř zázrak. Žánr, který tak tam byl spíše Popelkou pozvedly na novou úroveň. V edici Prekliati reportéri vyšlo, nebo je těsně před vydáním, úctyhodných více než 30 titulů a další najdete v edičním plánu. Když si uvědomíte, že to je malé, začínající nakladatelství, toto číslo vás ohromí. Začali Polskou školou reportáže, která jim zajistila uvedení na slovenský trh, ale brzy svůj záběr rozšířili. A po dvou letech se rozhodli potěšit i české čtenáře.

Ganbare! Workshopy smrti je kniha, která představuje jejich „český debut“. Myslím, že pro začátek vybrali správně. Ta kniha vás přesvědčí o potřebnosti literárních reportáží, přesvědčí vás o tom, že tento žánr zasluhuje více pozornosti, než se mu u nás dostává. Držím Absyntu palce a těším se na další jejich přírůstky. Už teď je jasné, že jich nebude málo.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…