Přeskočit na hlavní obsah

Ganbare! Workshopy smrti (recenze)

Pamatujete si ještě děsivé tsunami v japonském Tóhoku z roku 2011? Děsivé obrazy plnily média a naše duše vstřebávaly tragické osudy nevinných lidí. Po šesti letech od této katastrofy vyšla v českém překladu kniha Ganbare! Workshopy smrti, která tuto událost zpracovává ze všech možných i nemožných stran.



Pokud čekáte, že budete na každé stránce číst o lidech, kteří někoho ztratili nebo přišli o svůj život, čeká vás silné překvapení. Kniha totiž není jen o lidských příbězích, ale o souvislostech a o japonské duši jako takové. Podobných katastrof tu mají v historii více než dost. Jak se s tím dá žít?
x
Reportérka Katarzyna Boni se nesmířila s odpovědí, že se s tím dá žít jen velmi těžce. Zkoumala život před katastrofou i po ní. Zkoumala, jakou odpověď má na to místní mytologie a jak se dá poučit z historie. Napsat, že ƒ„Ganbare! Workshopy smrti je silná kniha“ nedokáže vystihnout emoce, které mnou při čtení cloumaly.

Mariusz Szczygiel o knize řekl, že se jedná  „jeden z nejlepších a nevýraznějších polských knižních debutů posledních let“. Můžeme mu to věřit, přestože je Katarzyna Boni absolventkou Polské školy reportáže, kterou založil spolu s dalším fenomenálním reportérem Wojciechem Tochmanem (od něj nakladatelství Absynt připravuje knihu Jako bys jedla kámen). Věřit mu to můžeme, protože úroveň textu vysoce převyšuje to, nač jsme u nás v tomto žánru zvyklí. Některé pasáže byly stejně tak emočně trýznivé, jako reportážně dokonalé.

Je pravda, že co se týče reportáží, je u nás poněkud sucho. Soustavně se tomu věnovalo jen nakladatelství Máj Jaroslavy Jiskrové v kooperaci s nakladatelstvím Dokořán, kde vychází slavná a úspěšná polská řada. Ale jinak je to, řekněme si na rovinu, dost bída. A právě proto je vstup slovenského Absyntu na český trh literární událostí tohoto roku.
Zdroj: Instagram/vydavatelstvo_absynt

Absynt působí na Slovensku zhruba dva roky a za tu velmi krátkou dobu se jim povedl téměř zázrak. Žánr, který tak tam byl spíše Popelkou pozvedly na novou úroveň. V edici Prekliati reportéri vyšlo, nebo je těsně před vydáním, úctyhodných více než 30 titulů a další najdete v edičním plánu. Když si uvědomíte, že to je malé, začínající nakladatelství, toto číslo vás ohromí. Začali Polskou školou reportáže, která jim zajistila uvedení na slovenský trh, ale brzy svůj záběr rozšířili. A po dvou letech se rozhodli potěšit i české čtenáře.

Ganbare! Workshopy smrti je kniha, která představuje jejich „český debut“. Myslím, že pro začátek vybrali správně. Ta kniha vás přesvědčí o potřebnosti literárních reportáží, přesvědčí vás o tom, že tento žánr zasluhuje více pozornosti, než se mu u nás dostává. Držím Absyntu palce a těším se na další jejich přírůstky. Už teď je jasné, že jich nebude málo.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chcete zničit knižní trh? Nakupujte v levných e-shopech

V době srovnávačů scen je nakupování knih krásné. Odpoledne při cestě ze školy či z práce se zastavíte v tom krásném knihkupectví na rohu, abyste se podívali, co tam mají nového. Necháte si od prodavače, nebo dokonce od knihkupce poradit, a pak jdete domů, a knihu si objednáte z nejlevnějšího e-shopu, který najdete.

Angela Marsons: Bez tužky a papíru mi to nepíše

Detektivek a thrillerů dnes vychází tolik, že to už jeden nestíhá. Málokdy se mi ale podaří objevit něco, co mě téměř doslova porazí na zem. Po dočtení první knihy Angely Marsons jsem tento pocit zažil. Její knihy, to je směs klasické detektivky a společenského thrilleru. Výborně napsané postavy jsou samozřejmost – a to jak postavy kladné, tak postavy záporné. Angela Marsons dovede psát tak poutavě, že vás donutí knihu odložit až s posledním slovem. Popisuje těžká témata; nevyhýbá se ani těm, které mohou působit citovou újmu. Na konci máte ale vždy pocit, že jste četli něco velkého.


Anna Cima: Probudím se na Šibuji (recenze)

Každý mladý český debut zaslouží náležitou pozornost, protože jsem měl dlouho pocit, že česká literatura uvízla na mrtvém bodě. Buď se autoři, o kterých vůbec stojí za to mluvit, věnovali minulosti, a nebo byly jejich knihy skvělé po formální stránce, ale tak nějak to nemělo příběh, myšlenku. Anna Cima napsala knihu, která má všechno, co má dobrá kniha mít. Téměř všechno.