Přeskočit na hlavní obsah

Ganbare! Workshopy smrti (recenze)

Pamatujete si ještě děsivé tsunami v japonském Tóhoku z roku 2011? Děsivé obrazy plnily média a naše duše vstřebávaly tragické osudy nevinných lidí. Po šesti letech od této katastrofy vyšla v českém překladu kniha Ganbare! Workshopy smrti, která tuto událost zpracovává ze všech možných i nemožných stran.



Pokud čekáte, že budete na každé stránce číst o lidech, kteří někoho ztratili nebo přišli o svůj život, čeká vás silné překvapení. Kniha totiž není jen o lidských příbězích, ale o souvislostech a o japonské duši jako takové. Podobných katastrof tu mají v historii více než dost. Jak se s tím dá žít?
x
Reportérka Katarzyna Boni se nesmířila s odpovědí, že se s tím dá žít jen velmi těžce. Zkoumala život před katastrofou i po ní. Zkoumala, jakou odpověď má na to místní mytologie a jak se dá poučit z historie. Napsat, že ƒ„Ganbare! Workshopy smrti je silná kniha“ nedokáže vystihnout emoce, které mnou při čtení cloumaly.

Mariusz Szczygiel o knize řekl, že se jedná  „jeden z nejlepších a nevýraznějších polských knižních debutů posledních let“. Můžeme mu to věřit, přestože je Katarzyna Boni absolventkou Polské školy reportáže, kterou založil spolu s dalším fenomenálním reportérem Wojciechem Tochmanem (od něj nakladatelství Absynt připravuje knihu Jako bys jedla kámen). Věřit mu to můžeme, protože úroveň textu vysoce převyšuje to, nač jsme u nás v tomto žánru zvyklí. Některé pasáže byly stejně tak emočně trýznivé, jako reportážně dokonalé.

Je pravda, že co se týče reportáží, je u nás poněkud sucho. Soustavně se tomu věnovalo jen nakladatelství Máj Jaroslavy Jiskrové v kooperaci s nakladatelstvím Dokořán, kde vychází slavná a úspěšná polská řada. Ale jinak je to, řekněme si na rovinu, dost bída. A právě proto je vstup slovenského Absyntu na český trh literární událostí tohoto roku.
Zdroj: Instagram/vydavatelstvo_absynt

Absynt působí na Slovensku zhruba dva roky a za tu velmi krátkou dobu se jim povedl téměř zázrak. Žánr, který tak tam byl spíše Popelkou pozvedly na novou úroveň. V edici Prekliati reportéri vyšlo, nebo je těsně před vydáním, úctyhodných více než 30 titulů a další najdete v edičním plánu. Když si uvědomíte, že to je malé, začínající nakladatelství, toto číslo vás ohromí. Začali Polskou školou reportáže, která jim zajistila uvedení na slovenský trh, ale brzy svůj záběr rozšířili. A po dvou letech se rozhodli potěšit i české čtenáře.

Ganbare! Workshopy smrti je kniha, která představuje jejich „český debut“. Myslím, že pro začátek vybrali správně. Ta kniha vás přesvědčí o potřebnosti literárních reportáží, přesvědčí vás o tom, že tento žánr zasluhuje více pozornosti, než se mu u nás dostává. Držím Absyntu palce a těším se na další jejich přírůstky. Už teď je jasné, že jich nebude málo.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Polemika: Proč Martin Vopěnka útočí na Literu?

V diskuzi o udílení cen Magnesia Litera ve facebookové skupině Literární s(n)obi jsme zabrousili na velmi tenký led. A tím je útok Martina Vopěnky, předsedy Svazu českých knihkupců a nakladatelů, spisovatele a majitele nakladatelství Práh na Literu. Než se pustím do rozboru toho, co MV řekl, ocituji zde otázku, na kterou odpovídal i celou jeho odpověď. Otázka padla v rozhovoru pro časopis Knihkupec , což je vedlejší projekt marketingového ředitele Euromedie: Jste jeden z mála českých autorů, kteří získali respekt i v zahraničí. Román Můj bratr Mesiáš byl nyní vybrán jako scifi měsíce v britských The Times. Také v Polsku vám vycházejí skvělé recenze – lepší než v Čechách. Čím to je? Poněkud neskromně se cítím být světovým spisovatelem, což mi zdejší literární scéna nemůže odpustit. Nevolím malá česká témata, zajímají mne ta velká, obecně lidská, civilizační, filozofická. Slyšel jsem teď předsedu poroty Magnesie Litery říkat něco v tom smyslu, že oni vlastně hledají spíš něco, co by jin