Přeskočit na hlavní obsah

Chimamanda Ngozi Adichie: Amerikána

Na literatuře mne vždy nejvíce bavily knihy se silnými příběhy. Ty považuju za potřebný základ jakékoliv dobré knihy. Kniha bez příběhu, to je pro mě jako polévka bez soli. Najíst se z ní můžete, ale nepochutnáte si. V nakladatelství HOST před krátkou dobou vyšla kniha, jejíž příběh patří v současné beletrii mezi ty nejsilnější.

Jmenuje se Amerikána a napsala ji nigerijská autorka (žijící ve Spojených státech) s těžko zapamatovatelným jménem Chimamanda Ngozi Adichie. Je to kniha, se kterou budete rádi trávit čas a jak se budete blížit k závěru, budete toho litovat.

Osa příběhu se točí kolem dvou postav, kteří se jmenují Ifemelu a Obinze. Pocházejí z Nigérie, která v tu dobu zrovna není nejpříjemnější místo k životu a ti dva k sobě začínají cítit silné pouto. Ifemelu uteče do USA, ale Obinze takové štěstí nemá. Uchyluje se do Londýna, kde žije v podsvětí, ale jejich cesty se o několik let později spojí.

Není to ale jenom tento příběh, který knihu vystřeluje do nebes. Zajímavé jsou také postřehy o rasismu v dnešní Americe a o tom, jakou podobu může mít. Dozvíte se o životě v černošských komunitách, ale také o tom, jak se žije v demokratické Nigérii.

Toto všechno ale stojí určitou míru čtenářské pozornosti. Není to kniha, kterou byste mohli číst kdekoliv. Ta kniha chce svůj čas, klidné místo někde v kavárně, kde vás nic nebude rušit. Věnovat té knize péči se vyplatí, protože se vám odmění velkým zážitkem.

Jsou témata, která literatura potřebuje a rasismus mezi ně nesporně patří. Je to nastavené zrcadlo společnosti, která se nechová vůči všem lidem stejně. Chimamanda Ngozi Adichie (ne, to jméno se opravdu nedá zapamatovat...) se se svou knihou Amerikána dostala mezi světové spisovatelské celebrity a pomohla tak americké, ale vlastně i celosvětové společnosti trochu pootevřít oči.

Kéž by se to povedlo i u nás.

Knihu k recenzi jsem získal díky spolupráci s e-shopem www.megaknihy.cz

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce.  Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám.  Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo. 

Kdo je ve skutečnosti Paulo Coelho?

Nejprodávanější brazilský spisovatel. Mystik. Myslitel. Literární ikona a charismatický guru, ze kterého vlhnou nejedny hispanistické kalhotky. Jeho věty se šíří po internetu i mimo něj, jeho myšlenky dnes zná téměř každý. Kdo je ale ve skutečnosti Paulo Coelho?