Přeskočit na hlavní obsah

Michal Šefara: Podsvětí (recenze)

Jezdíte pražským metrem? Myslíte si, že jeho prostory dokonale znáte? Díky románu Podsvětí o tuto jistotu přijdete. Dobře napsaný příběh má však svá slabší místa.



Jednoho dne v knihkupectví jsem si prohlížel nově vydané knihy a oko mi padlo na známou obálku. Známá byla proto, že koncepčně připomínala jinou sérii knih (dobrá volba!) a já se s chutí začetl. Neznámý autor, proč ne. Zajímavě vymyšlený příběh – a tak jsem si ji po deseti minutách zvědavě odnášel domů.

Oč jde? V relativně nedaleké budoucnosti se v metru něco děje. Technici nacházejí podivné značky na zdech tunelů a ještě podivnější oltáře. Někdo si tu buduje říši. Nebo...něco? Podivných událostí přibývá a atmosféra podzemky houstne. Příběh sledujeme optikou tří postav: Mladé chemičky Niny, vedoucího techniků pražského metra Haďáka a policisty, který se jmenuje Kerberos. Všímají si, že něco není v pořádku a zatímco na povrchu zuří nepokoje, pod povrchem povstává temná síla.

Mám rád, když autoři zapojují fantazii a vymýšlejí alternativní budoucnost. Pokud se navíc jejich děj odehrává v místě, které sám dobře znám, o to raději jejich knihy čtu. Michal Šefara není z Prahy, pochází z jižní Moravy, přesto je ale vidět, že Prahu a pražské metro dobře zná (nebo si o tom minimálně hodně načetl). Vyprávění okořenil různými zajímavostmi o stanicích a tak doporučuju si knihu vychutnat právě v metru.

Některé reklamní texty varují předtím, že se budete po čtení Podsvětí v pražském metru bát. Není to daleko od pravdy, protože příběh je místy opravdu hodně temný a autorovi se povedlo atmosféru dobře přenést na čtenáře. To není jen tak, je k tomu potřeba talent, který Michal Šefara jednoznačně má. Bohužel ale dojem ze čtení znepříjemňuje nadužívání citoslovce "Huh", které svým postavám vkládá do úst ve chvílích emočního přetlaku. Bylo to tam tak často, že jsem měl v jednu chvíli chuť knihu odložit.

A jsem rád, že jsem to neudělal. V poslední části knihy totiž Michal Šefara pustil otěže příběhu rozjel se naplno. Je příjemné něco takového číst od českého autora, navíc relativně začínajícího. Za posledních několik desítek stran jsem mu rád odpustil "Huh"-ování i některé věcné chyby v textu (stanice metra Hradčanská se opravdu nejmenuje Hradčany a tak dál). Když si autor umí získat mou pozornost, když mě umí pohltit a umí mě opanovat, dovedu mu odpustit leccos.

Budu doufat, že úspěch knihy Podsvětí autora motivuje k dalším románům a budu také doufat, že redaktoři knihy budou více dbát na stylistickou čistotu. Podsvětí je rozhodně povedené a přestože se možná v metru nebudete bát, o zážitek z dobrého čtení nepřijdete.

Hodnocení: 75%
Vydal: Knižní klub

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…