Přeskočit na hlavní obsah

Jo Nesbø: Žízeň (recenze)

Dva roky trvala žízeň po dalším příběhu s Harry Holem, ikonickým policistou z norského Osla. Dočkali jsme se mezitím nového románu (Syn), který sice nebyl vůbec špatný, ale ruku na srdce, Harry je Harry. Žízeň je u konce, konečně se můžeme napít plnými doušky. Ale: je vůbec o co stát?


V Oslu opět není bezpečno. Vrah hledá oběti přes randící aplikaci Tinder a jeho zběsilost zamává leckterým zkušeným kriminalistou. Vyšetřovací tým přešlapuje na místě a jeho šéfka Katrine si neví rady. Brzy dostane nežádanou pomoc. Šéf norské policie má totiž mnohem vyšší ambice a nutně potřebuje, aby se případ rychle vyšetřil. A tak přesvědčí (velmi mírně řečeno) Harryho, aby pomohl vyšetřování. Tomu se do toho sice nechce, ale nakonec nemá jinou možnost.

Žízeň navazuje v sérii na linii, kterou Nesbø vypráví zhruba od knihy Sněhulák. Nejde jen o pojítka příběhu, ale také o vývoj vedlejších postav či motivů jednotlivých aktérů. Pokud jste si mysleli, že v Policii tyto linie vrcholí, v Žízni na vás čeká několik překvapení. Zdá se, že Jo Nesbø nedokáže bez svého hrdiny žít a patrně také pochopil, že my jsme na tom dost podobně. Oceňuji, že Harrymu tentokrát nedává žádné nadpřirozené schopnosti, které mě v několika dílech dost solidně vytáčely.

V čem se ale Jo Nesbø nekrotí je násilí. Mysleli jste si, že Levhart je jeho nejbrutálnější kniha? Že už zašel za hranici? Tady ji znovu překročil a mnohem dále. Žízeň rozhodně není pro slabé povahy. Myslím ale, že jím použité motivy či jím popisované situace nejsou nikdy samoúčelné. Šokují vás, to jistě ano. Ale není to „násilí pro násilí“ – Nesbø to dokáže smysluplně vysvětlit a ukotvit v ději.

Nepamatuji se, že by v předchozích knihách autor tolik odkazoval na různé popkulturní motivy. Nejde jen o oblíbenou balící aplikaci – těch trendů, na které odkazuje v příběhu najdeme více. Je to jistě fungující koření a naštěstí ho není příliš, aby to odvádělo pozornost od toho podstatného.

Mám-li knize něco vytknout, pak je to jisté šedé místo v příběhu. Představte si, že žijete ve městě, které je velké jako polovina Prahy. Všude se píše o tom, že vrah své oběti nachází přes Tinder a média se tomu věnují tak moc, že tomu prakticky nemůžete utéct. Přesto půjdete na další rande z Tinderu. Tohle je ale jediná výtka, kterou na Žízni vidím.

A tím se dostáváme k tomu hlavnímu. Jak už jsme si zvykli, opět si nás pan autor vodí jako malé děti na vodítku. Předhazuje nám zdánlivé stopy, kterým věříme a na základě nich si určíme pachatele. Kdo má zájem na tom zabíjet mladé ženy? Možností je hned několik. A než přijde velkolepé finále, jsme docela zmateni. A to finále opravdu stojí za to. Myslím, že poslední stránky jsou to nejlepší, co zatím Nesbø ukázal.

Přesto si myslím, že taková Policie je o stupeň lepší, než Žízeň. Ta je skvělá, má náboj, má skvělé tempo, je ohromně čitelná a rozhodně drží laťku obdivuhodně vysoko. Ale při čtení Policie jsem měl pocit, že už to chce Jo Nesbø zabalit a proto dal do vyprávění koňskou dávku epičnosti a velkoleposti. Tady to vlastně chybí, což ale ze Žízně rozhodě nedělá špatnou knihu.

Nikde jsem nečetl spekulace, jestli bude dvanáctý díl, ale po dočtení sázím svou čest i počestnost, že se dvanáctého románu s Harry Holem dočkáme. Což berte jako skvělou zprávu, protože Jo Nesbø stále dokazuje, že jeho talent umí využít naplno.

Hodnocení: 90%
Přeložila: Kateřina Krištůfková
Vydala: Kniha Zlín (Albatros Media)

Komentáře

  1. Výborná recenze :) Od tohoto autora jsem ještě žádnou knihu nečetla, ale rozhodně to hodlám napravit a začít třeba právě Žízní :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chcete zničit knižní trh? Nakupujte v levných e-shopech

V době srovnávačů scen je nakupování knih krásné. Odpoledne při cestě ze školy či z práce se zastavíte v tom krásném knihkupectví na rohu, abyste se podívali, co tam mají nového. Necháte si od prodavače, nebo dokonce od knihkupce poradit, a pak jdete domů, a knihu si objednáte z nejlevnějšího e-shopu, který najdete.

Angela Marsons: Bez tužky a papíru mi to nepíše

Detektivek a thrillerů dnes vychází tolik, že to už jeden nestíhá. Málokdy se mi ale podaří objevit něco, co mě téměř doslova porazí na zem. Po dočtení první knihy Angely Marsons jsem tento pocit zažil. Její knihy, to je směs klasické detektivky a společenského thrilleru. Výborně napsané postavy jsou samozřejmost – a to jak postavy kladné, tak postavy záporné. Angela Marsons dovede psát tak poutavě, že vás donutí knihu odložit až s posledním slovem. Popisuje těžká témata; nevyhýbá se ani těm, které mohou působit citovou újmu. Na konci máte ale vždy pocit, že jste četli něco velkého.


Anna Cima: Probudím se na Šibuji (recenze)

Každý mladý český debut zaslouží náležitou pozornost, protože jsem měl dlouho pocit, že česká literatura uvízla na mrtvém bodě. Buď se autoři, o kterých vůbec stojí za to mluvit, věnovali minulosti, a nebo byly jejich knihy skvělé po formální stránce, ale tak nějak to nemělo příběh, myšlenku. Anna Cima napsala knihu, která má všechno, co má dobrá kniha mít. Téměř všechno.