Přeskočit na hlavní obsah

Univerzální katalog zoufalců (recenze)

Přestože Přemysl Krejčík dávno není debutant, pořád ho vnímám jako autora začínajícího. Univerzální katalog zoufalců je první celková (to později vysvětlím) kniha, kterou jsem od něj četl a mohu říct, že se těším na další, které napíše.



Když jsem psal větu, že tento román je první "celková kniha" Přemysla Krejčíka měl jsem na mysli skutečnost, že je spoluautorem projektu Šest nevinných, což je kolektivní román napsaný za 72 hodin ve výloze knihkupectví Neoluxor Quadrio a Přemysl Krejčík byl jedním ze šesti spolupisálků. Šest nevinných jsem přečetl s chutí a nemálo se mi líbil i Univerzální katalog zoufalců.

A to přesto, že vlastně žádné originální téma nepřináší. Ústředním bodem všech příběhů v knize jsou vztahy, potažmo láska. O vztazích toho už bylo napsáno dost, a tak se ptám, jestli je nutné toto téma dále otevírat. Smysl to, podle mého názoru, má jen tehdy, kdy je nad tím ještě další téma, nebo další motiv. Což platí v tomto případě dostatečně. Tím motivem je zpráva o tom, jak si se vztahy umí poradit generace devadesátkových dětí. Co pro ně znamená vztah? Jak do něj zasahují chaty, SMS komunikace, technologie jako takové? Přemysl Krejčík často popisuje to, co se odehrává v nás ostatních, ale bojíme si to přiznat. Ilustruje neschopnost "devadesátkových dětí" navázat trvalejší vztah a tato reflexe, nebo snad dokonce sebereflexe (autor je ročník 1991) je dost cenná.

Další předností této knihy je forma. Najdete v ní sedm textů (nazvaných "kniha") s různou délkou a různou formou. Nejdelší má 120 stran, zbytek jsou texty krátké. Někoho by mohlo napadnout: Nenapsal Přemysl Krejčík krátkou novelu, a aby z toho mohl vydat knihu, nedopsal pár kratších textů, aby to nějak vyšlo? Nevypadá to tak. Ten nejdelší text je jakýmsi kmenem košatého stromu – kratší části jsou pak větve, případně kořeny. Tato zvolená forma, aspoň to tak vnímám, se mi líbí a myslím, že celkovému zážitku z knihy to pomáhá.

O této knize se povídá, že ať ji otevřete na kterékoliv stránce, najdete v ní sex. Není to daleko od pravdy. Sexem Krejčík rozhodně nešetří. Ale pokud píše o generaci dětí bez zábran, dá se to pochopit jako vhodná a případná ilustrace jejich života.

Co mě trochu iritovalo byly některé vysvětlivky v textu. Nebylo jich mnoho, ale autor měl občas potřebu mi něco vysvětlit, nebo se na něco odkázat. Pokud mi chce o některé málo významné postavě něco sdělit, proč to neudělá přímo v textu, ale zvolí formu "pod čarou"? A pokud tato informace není tolik důležitá, proč v knize vůbec je? Univerzální katalog zoufalců taky nechci srovnávat s knihami zkušenějších spisovatelů. Je vidět, že co se týče stylu i lehkosti psaní má autor ještě co dohánět. Jenže, přistihl jsem se, jak hltám jednu stránku za druhou. Přistihl jsem se, že oddaluji výstup z tramvaje, abych mohl dočíst aspoň tuto kapitolu.

Opravdu mě to bavilo a v tomto případě to bylo to jediné, co jsem od knihy požadoval. Po dočtení jsem spokojený čtenář lehkého žánru, který vnímá určité formalistické odlišnosti, které knize svědčí. Chystáte-li se na cestu a chcete něco lehkého, a přitom dobrého ke čtení, Univerzální katalog zoufalců je dobrá volba.

Hodnocení: 75%
Počet stran: 215
Vydal: Pavel Mervart

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chcete zničit knižní trh? Nakupujte v levných e-shopech

V době srovnávačů scen je nakupování knih krásné. Odpoledne při cestě ze školy či z práce se zastavíte v tom krásném knihkupectví na rohu, abyste se podívali, co tam mají nového. Necháte si od prodavače, nebo dokonce od knihkupce poradit, a pak jdete domů, a knihu si objednáte z nejlevnějšího e-shopu, který najdete.

Angela Marsons: Bez tužky a papíru mi to nepíše

Detektivek a thrillerů dnes vychází tolik, že to už jeden nestíhá. Málokdy se mi ale podaří objevit něco, co mě téměř doslova porazí na zem. Po dočtení první knihy Angely Marsons jsem tento pocit zažil. Její knihy, to je směs klasické detektivky a společenského thrilleru. Výborně napsané postavy jsou samozřejmost – a to jak postavy kladné, tak postavy záporné. Angela Marsons dovede psát tak poutavě, že vás donutí knihu odložit až s posledním slovem. Popisuje těžká témata; nevyhýbá se ani těm, které mohou působit citovou újmu. Na konci máte ale vždy pocit, že jste četli něco velkého.


Anna Cima: Probudím se na Šibuji (recenze)

Každý mladý český debut zaslouží náležitou pozornost, protože jsem měl dlouho pocit, že česká literatura uvízla na mrtvém bodě. Buď se autoři, o kterých vůbec stojí za to mluvit, věnovali minulosti, a nebo byly jejich knihy skvělé po formální stránce, ale tak nějak to nemělo příběh, myšlenku. Anna Cima napsala knihu, která má všechno, co má dobrá kniha mít. Téměř všechno.