Přeskočit na hlavní obsah

Miloš Urban: Závěrka aneb ztížená možnost happy-endu (recenze)

Je málo českých autorů, kteří mají podobné postavení, jako má Miloš Urban. Stálé zázemí silného nakladatelství, početné publikum čekající na další román a příslib překladů do zahraničí. Přestože mě poslední čtyři knihy Miloše Urbana (Boletus Arcanus, Praga Piccola, Přišla z moře, Urbo Kune) nezaujaly, na Závěrku jsem byl hodně zvědavý.
Stále totiž věřím v sílu talentu, který Miloš Urban vyjevil například v románech Lord Mord, Sedmikostelí nebo Hastrman. To je talent, který nemizí. Když se talent setká se zajímavým příběhem, je na úspěch zaděláno.

K příběhu vám povím jen toto: V Závěrce sledujeme amatérského fotografa Matěje, který se proslaví provokativními fotkami mladé amatérské modelky Věry. Tito dva se brzy stanou hvězdami internetu, ale čím větší je jejich slává, tím silnější je pokušení a tím sladší jsou plody zahrady rajské. Své místo má v příběhu erotika, láska – ale také svět korporátu a samozřejmě, fotografie.

Nezopakuju stejnou chybu, jako jiný recenzent ve významném tištěném médiu a víc vám o ději nepovím. Chci zdůraznit jiné věci, než je příběh. Miloš Urban totiž našel způsob, jak vyprávět o lásce způsobem, který může bavit různé cílové skupiny. Já jako muž blížící se ke čtyřicítce se obvykle láskyplným románům vyhýbá, ale i na mě Urbanův postup funguje.

Oceňuji absenci kýčovitých dialogů a prvoplánových pasáží. Závěrka totiž úspěšně osciluje mezi milostným románem a sociálním dramatem. Do příběhu Věry a Matěje vstupují další postavy a pohánějí jeho soukolí tak akorát, aby se z knihy nestala překotná fraška. Urban se také nebojí aktuálních společenských odkazů – zmínka konkrétní politické strany, PR pro konkrétní uhelnou firmu a tak dál. Nepamatuji se, že by byl někdy ve svých knihách takto konkrétní a pochopitelně tím riskuje přízeň čtenářů.

Těšil jsem se na fotografický doprovod, který pochází přímo od Miloše Urbana. Jenže, v záplavě portrétních fotek jsem nenašel žádnou souvislost s textem a jsou tak pro mě velkým zklamáním (možná jediným důležitým zklamáním z celé knihy).

Závěrem chci říct, že i když Závěrka ani zdaleka nedosahuje kvalit Sedmikostelí, Lorda Morda nebo Stínu katedrály, pořád je to velmi povedený román, který vás bude bavit číst. Urban cizeloval technické podrobnosti (román z prostředí fotografování je plný technických detailů) tak, aby se vyhnul kritice odborníků.

Závěrka mě tedy nezklamala. Nutno však dodat, že mě nezklamala také proto, že jsem od ní po posledních nedobrých zkušenostech s Milošem Urbanem (aka s jeho knihami) raději příliš mnoho nečekal. Přesto je to román, za který se autor rozhodně stydět nemusí.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kam v Praze pro knihy?

S koncem oblíbeného knihkupectví v Kaprově ulici se objevovaly výkřiky o tom, jak mizí tradiční knihkupectví a jak už pomalu není kam chodit pro knihy. Tak jsem se rozhodl dát dohromady pár tipů. Další, ty vaše, uvítám v komentářích pod článkem či na sociálních sítích.

Zbytečně zabitá kniha (Vítězslav Jareš: 12.12.)

Thriller Vítězslava Jareše 12.12. slibuje kvalitní českou detektivku, s prvky thrilleru a možná i trochu té mystiky. Rituální vraždy, dávné tajemství. To jsou prvky, které dovedou krimi žánr obohatit a dotvořit skvělou knihu. Tomuto románu se to málem povedlo, ale výsledek je k pláči. A předem je nutno říct, že za to nemůže autor.