Přeskočit na hlavní obsah

Miloš Urban: Závěrka aneb ztížená možnost happy-endu (recenze)

Je málo českých autorů, kteří mají podobné postavení, jako má Miloš Urban. Stálé zázemí silného nakladatelství, početné publikum čekající na další román a příslib překladů do zahraničí. Přestože mě poslední čtyři knihy Miloše Urbana (Boletus Arcanus, Praga Piccola, Přišla z moře, Urbo Kune) nezaujaly, na Závěrku jsem byl hodně zvědavý.
Stále totiž věřím v sílu talentu, který Miloš Urban vyjevil například v románech Lord Mord, Sedmikostelí nebo Hastrman. To je talent, který nemizí. Když se talent setká se zajímavým příběhem, je na úspěch zaděláno.

K příběhu vám povím jen toto: V Závěrce sledujeme amatérského fotografa Matěje, který se proslaví provokativními fotkami mladé amatérské modelky Věry. Tito dva se brzy stanou hvězdami internetu, ale čím větší je jejich slává, tím silnější je pokušení a tím sladší jsou plody zahrady rajské. Své místo má v příběhu erotika, láska – ale také svět korporátu a samozřejmě, fotografie.

Nezopakuju stejnou chybu, jako jiný recenzent ve významném tištěném médiu a víc vám o ději nepovím. Chci zdůraznit jiné věci, než je příběh. Miloš Urban totiž našel způsob, jak vyprávět o lásce způsobem, který může bavit různé cílové skupiny. Já jako muž blížící se ke čtyřicítce se obvykle láskyplným románům vyhýbá, ale i na mě Urbanův postup funguje.

Oceňuji absenci kýčovitých dialogů a prvoplánových pasáží. Závěrka totiž úspěšně osciluje mezi milostným románem a sociálním dramatem. Do příběhu Věry a Matěje vstupují další postavy a pohánějí jeho soukolí tak akorát, aby se z knihy nestala překotná fraška. Urban se také nebojí aktuálních společenských odkazů – zmínka konkrétní politické strany, PR pro konkrétní uhelnou firmu a tak dál. Nepamatuji se, že by byl někdy ve svých knihách takto konkrétní a pochopitelně tím riskuje přízeň čtenářů.

Těšil jsem se na fotografický doprovod, který pochází přímo od Miloše Urbana. Jenže, v záplavě portrétních fotek jsem nenašel žádnou souvislost s textem a jsou tak pro mě velkým zklamáním (možná jediným důležitým zklamáním z celé knihy).

Závěrem chci říct, že i když Závěrka ani zdaleka nedosahuje kvalit Sedmikostelí, Lorda Morda nebo Stínu katedrály, pořád je to velmi povedený román, který vás bude bavit číst. Urban cizeloval technické podrobnosti (román z prostředí fotografování je plný technických detailů) tak, aby se vyhnul kritice odborníků.

Závěrka mě tedy nezklamala. Nutno však dodat, že mě nezklamala také proto, že jsem od ní po posledních nedobrých zkušenostech s Milošem Urbanem (aka s jeho knihami) raději příliš mnoho nečekal. Přesto je to román, za který se autor rozhodně stydět nemusí.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…