Marek Šindelka: Únava materiálu (recenze)

Marek Šindelka, jeden z nejzajímavějších současných českých autorů se rozhodl napsat román o nejpalčivějším tématu současnosti: o migrační krizi. Přesněji řečeno: vypráví příběh dvou chlapců o tom, jak utíkají ze své země do bezpečí. Obrovský potenciál – jak díky autorovi, tak díky tématu. Potenciál, který však zůstal nenaplněn.
Od Šindelky jsem četl dvě knihy – Zůstaňte s námi a Mapu Anny. Obě se mi líbily a troufám si říct, že Šindelka si v nich zadělal na budoucí úspěchy. Dobře vystavěné příběhy, příjemný styl a postavy, které rádi sledujete. Stal se díky tomu jedním z nemnoha českých spisovatelů dnešních dnů, které se vyplatilo sledovat.

To, že si vybral za téma migrační krizi (respektive jeden aspekt), bylo určitě odvážné. U takto kontroverzního tématu (a ukažte mi, které aktuální společenské téma je kontroverznější, než toto) hrozí, že svým přístupem k látce ztratíte část čtenářů. A to především těch čtenářů, kteří nenajdou souznění s tím, jakým způsobem na téma pohlížíte a o čem vlastně píšete.

Marek Šindelka se rozhodl pro lidský rozměr a tak sledujeme dva hochy, kteří utíkají z válkou poničeného domova do bezpečnější Evropy. Ano, žádní teroristé nebo náboženští fanatici. Žádní statní muži s iPhonem v ruce, kteří se již těší na to, jak budou znásilňovat bílé Evropanky. Marek Šindelka nenajel na invazivní interpretaci migrační krize a vypráví jednoduše a prostě příběh o neštěstí. Tím si proti sobě poštve čtenáře, kteří invazivní interpretaci bezmezně věří.

Jenže já jako čtenář hodnotím výsledek, nikoliv záměr (jakkoliv chvályhodný). Musím tak bohužel říct, že z výsledku jsem značně rozpačitý. A to hned z několika důvodů. Ten příběh je sám o sobě mimořádně silný a měl by ve mně vyvolat patřičné emoce. Jenže ty se nedostavily. Možná za to mohla popisnost – stovky podrobností, které příběh citelně zdržovaly. Při rozměru knihy – kolem 170 stran – tam bylo nakonec výrazně víc popisu, než děje. Marek Šindelka chtěl, podle svých slov, přiblížit cestu do Evropy těm. kteří v ní žijí a možná se bojí. Jenže vytvořil jen jakýsi cestopis a to mi přijde hrozně málo. Další zdroj rozpaků je několik míst v knize, jejichž význam jsem úplně nepochopil a nevím ani, co jimi chtěl autor říct. Možná v tom bylo moralizování, nebo snad křečovitá snaha ukázat kontrast mezi jejich světem a naším světem. Oboje mi ale nepřijde moc šťastné.

V knize je několik momentů, díky kterým ji nechci odsoudit. Některé scény mohou být tou reflexí, kterou my, Evropané, potřebujeme. Velkou předností je také to, jak Šindelka staví věty a jak nakládá s tempem textu. V knize je minimum přímé řeči, což je logické vzhledem k opuštěnosti obou postav. V jiných případech by mi to vadilo, protože přímá řeč do vypravování patří. Marek Šindelka je ale velmi schopný vypravěč a přímou řeč tak skoro nepotřebuje.

Když to shrnu: Precizně odvedené řemeslo (technické stránky psaní) nestačí na slabý příběh, který mě celou dobu nechal absolutně chladným.

Hodnocení: 50%
Vydal: Odeon

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co vyjde během jarního Velkého knižního čtvrtku?