Přeskočit na hlavní obsah

Marek Šindelka: Únava materiálu (recenze)

Marek Šindelka, jeden z nejzajímavějších současných českých autorů se rozhodl napsat román o nejpalčivějším tématu současnosti: o migrační krizi. Přesněji řečeno: vypráví příběh dvou chlapců o tom, jak utíkají ze své země do bezpečí. Obrovský potenciál – jak díky autorovi, tak díky tématu. Potenciál, který však zůstal nenaplněn.
Od Šindelky jsem četl dvě knihy – Zůstaňte s námi a Mapu Anny. Obě se mi líbily a troufám si říct, že Šindelka si v nich zadělal na budoucí úspěchy. Dobře vystavěné příběhy, příjemný styl a postavy, které rádi sledujete. Stal se díky tomu jedním z nemnoha českých spisovatelů dnešních dnů, které se vyplatilo sledovat.

To, že si vybral za téma migrační krizi (respektive jeden aspekt), bylo určitě odvážné. U takto kontroverzního tématu (a ukažte mi, které aktuální společenské téma je kontroverznější, než toto) hrozí, že svým přístupem k látce ztratíte část čtenářů. A to především těch čtenářů, kteří nenajdou souznění s tím, jakým způsobem na téma pohlížíte a o čem vlastně píšete.

Marek Šindelka se rozhodl pro lidský rozměr a tak sledujeme dva hochy, kteří utíkají z válkou poničeného domova do bezpečnější Evropy. Ano, žádní teroristé nebo náboženští fanatici. Žádní statní muži s iPhonem v ruce, kteří se již těší na to, jak budou znásilňovat bílé Evropanky. Marek Šindelka nenajel na invazivní interpretaci migrační krize a vypráví jednoduše a prostě příběh o neštěstí. Tím si proti sobě poštve čtenáře, kteří invazivní interpretaci bezmezně věří.

Jenže já jako čtenář hodnotím výsledek, nikoliv záměr (jakkoliv chvályhodný). Musím tak bohužel říct, že z výsledku jsem značně rozpačitý. A to hned z několika důvodů. Ten příběh je sám o sobě mimořádně silný a měl by ve mně vyvolat patřičné emoce. Jenže ty se nedostavily. Možná za to mohla popisnost – stovky podrobností, které příběh citelně zdržovaly. Při rozměru knihy – kolem 170 stran – tam bylo nakonec výrazně víc popisu, než děje. Marek Šindelka chtěl, podle svých slov, přiblížit cestu do Evropy těm. kteří v ní žijí a možná se bojí. Jenže vytvořil jen jakýsi cestopis a to mi přijde hrozně málo. Další zdroj rozpaků je několik míst v knize, jejichž význam jsem úplně nepochopil a nevím ani, co jimi chtěl autor říct. Možná v tom bylo moralizování, nebo snad křečovitá snaha ukázat kontrast mezi jejich světem a naším světem. Oboje mi ale nepřijde moc šťastné.

V knize je několik momentů, díky kterým ji nechci odsoudit. Některé scény mohou být tou reflexí, kterou my, Evropané, potřebujeme. Velkou předností je také to, jak Šindelka staví věty a jak nakládá s tempem textu. V knize je minimum přímé řeči, což je logické vzhledem k opuštěnosti obou postav. V jiných případech by mi to vadilo, protože přímá řeč do vypravování patří. Marek Šindelka je ale velmi schopný vypravěč a přímou řeč tak skoro nepotřebuje.

Když to shrnu: Precizně odvedené řemeslo (technické stránky psaní) nestačí na slabý příběh, který mě celou dobu nechal absolutně chladným.

Hodnocení: 50%
Vydal: Odeon

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Polemika: Proč Martin Vopěnka útočí na Literu?

V diskuzi o udílení cen Magnesia Litera ve facebookové skupině Literární s(n)obi jsme zabrousili na velmi tenký led. A tím je útok Martina Vopěnky, předsedy Svazu českých knihkupců a nakladatelů, spisovatele a majitele nakladatelství Práh na Literu. Než se pustím do rozboru toho, co MV řekl, ocituji zde otázku, na kterou odpovídal i celou jeho odpověď. Otázka padla v rozhovoru pro časopis Knihkupec , což je vedlejší projekt marketingového ředitele Euromedie: Jste jeden z mála českých autorů, kteří získali respekt i v zahraničí. Román Můj bratr Mesiáš byl nyní vybrán jako scifi měsíce v britských The Times. Také v Polsku vám vycházejí skvělé recenze – lepší než v Čechách. Čím to je? Poněkud neskromně se cítím být světovým spisovatelem, což mi zdejší literární scéna nemůže odpustit. Nevolím malá česká témata, zajímají mne ta velká, obecně lidská, civilizační, filozofická. Slyšel jsem teď předsedu poroty Magnesie Litery říkat něco v tom smyslu, že oni vlastně hledají spíš něco, co by jin