Přeskočit na hlavní obsah

Petr Stančík: Andělí vejce (recenze)

Po Mlýnu na mumie jsem byl na další román Petra Stančíka natěšený... no ani nechtějte vědět, jak. Jazyková genialita, gurmánsky poživačný příběh a hlavně – humor, který jsem v české literatuře už dlouho neviděl. Tušil jsem, že po takové náloži perfekcionismu budu pravděpodobně zklamaný. Tušil jsem to, počítal jsem s tím a vlastně jsem se s tím smířil. Co jsem ale netušil, že mé zklamání bude tak velké. A tak fatální.



Děj Andělího vejce je rozdělen do dvou částí. V té první Augustin Hnát vzpomíná na svůj život, v té druhé prožívá příběh ve chvílích osvobození v roce 1945. Vypravěčské schopnosti Petra Stančíka bohatě stačily na to, aby ty flashbacky nepůsobily uměle. Augustin Hnát vypráví, jak vyrůstal na malé vesnici a dává k dobru příhody veselé i smutné. To se děje zhruba v první polovině knihy. Pak děj eskaluje Hnátovou dospělostí a začíná to připomínat něco, čeho jsem se v české literatuře (a už vůbec ne od Stančíka!) nechtěl dožít.

Ještě než vám řeknu, co se pak začalo dít, je nutné zdůraznit, že Petr Stančík je dobrý spisovatel, který velmi obratně zvládá pokročilé dovednosti spisovatelského řemesla. Chci, aby to v této recenzi zaznělo a chci aby taky zaznělo, že tyto své dovednosti předvádí i v této knize. Jenže, od druhé poloviny Andělí vejce začíná připomínat megaúspěšný bestseller Jonase Jonassona Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Augustin Hnát se vydává do války, je v ruských legiích a během svého vojenského angažmá zažívá velké okamžiky, které ovlivňují světové dějiny. A poznává důležité lidi, kteří mají, jak se tak hezky říká, prst na tepu dějin. No a aby byl koncept Staříka úplný, odhaluje nejedno utajené tajemství o světových událostech (znáte to – něco se podle vyprávění stalo jinak, než jak je všeobecně známo).

Toto bych dovedl pochopit u autora, který si snaží udělat jméno. Ale Petr Stančík napsal strhující a geniální Mlýn na mumie! Od někoho takového prostě čekám víc, než předvedl v Andělím vejci. Kdyby „českého Staříka“ napsal Michal Viewegh nebo někdo podobně zaměřený, nešokovalo by mě to tolik. A rozhodně bych nebyl tolik zklamaný.

Ale mé zklamání z této knihy má bohužel ještě jednu rovinu. A to, z mého pohledu, rovinu důležitější. Jsem smířený s tím, že ve vypjaté době se musím naučit žít s faktem, že můj oblíbený autor (nebo novinář) může mít životní postoj výrazně odlišný od toho mého. Jsem ochoten smířit se s tím, že můj oblíbený spisovatel je rasista, pokud jeho knihy budou dobré. (Ne, to není případ Petra Stančíka, jen na tomto fiktivním případu ilustruji přístup.) Jenže tato tolerance padne v okamžiku, kdy autor tyto své postoje začne promítat do příběhu.

A to přesně udělal Petr Stančík v Andělím vejci. Obsáhlá věštba místního blázna Mrakoše (str. 60 - 62) je přesně tím, co v beletrii číst nechci. Obžaloba dnešní Evropy, která si sem nechává posílat migranty, to jako vážně? V příběhu to ani nemělo nějaký důvod, prostě si to tam Petr Stančík dal, aby dal jasně najevo, co si myslí o multi-kulturalismu a tomu, čemu dnešní xenofobové a lidé vyznávající nenávist říkají politická korektnost. A aby čtenář nebyl na pochybách, tento diskurzní tón zvýraznil i v „Poděkování“.

Nikdo samozřejmě autorům neupírá právo projevit svůj názor, ale já jsem si koupil román Petra Stančíka a ne esej Kláry Samkové. A jsem z toho tak zklamaný, že všechny přednosti knihy (a není jich málo!) ve světle tohoto dosti blednou.

Ano, na konci si popláčete a řeknete si, že Petr Stančík pořád má dar a talent. I když se celou dobu drží silně na uzdě a díky tomu se nedočkáte takových literárních orgií, jako v Mlýnu na mumie, přesto to mohl být hodně dobrý román (i ten okopírovaný koncept Staříka by se dal nakonec omluvit a pochopit).

Jenže já se neumím přenést přes srdce, že mi autor v románu dává sežrat své názory na téma, které nemá s příběhem nic společného a o které jsem se neprosil. Petr Stančík se zařadil po bok veganů, kteří na otázku: „Je zde přítomen lékař?“ hrdě odpoví: „Já jsem vegan.“

Psal jsem, že toto mé zklamání je fatální. Co jsem tím myslel? Obávám se, že s knihami Petra Stančíka jsem skončil.

Hodnocení: 35%
Petr Stančík: Andělí vejce
Vydalo Druhé město
Knihu si můžete koupit zde: http://www.kosmas.cz/knihy/218722/andeli-vejce/

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chcete zničit knižní trh? Nakupujte v levných e-shopech

V době srovnávačů scen je nakupování knih krásné. Odpoledne při cestě ze školy či z práce se zastavíte v tom krásném knihkupectví na rohu, abyste se podívali, co tam mají nového. Necháte si od prodavače, nebo dokonce od knihkupce poradit, a pak jdete domů, a knihu si objednáte z nejlevnějšího e-shopu, který najdete.

Není všechno zlato, co se třpytí (recenze nového Saturnina)

„Tak nám dopsali Saturnina,“, chtělo by se říci společně s paní Müllerovou ze Švejka. Protože bomba v podobě pokračování příhod nekonvenčního sluhy je podobná té, která v Sarajevu začala nové tisíciletí. Bomba, která byla hozena nečekaně a s razancí, která se v české literatuře hned tak nevidí.

Kolik moci člověk unese? Recenze Macbetha od Joa Nesbøho

Neznámé místo, sedmdesátá léta. Společnost se vzpamatovává po vládě policejního šéfa Kennetha, za jehož panování město upadlo do chaosu a zločinu; drogová mafie si tu vytvořila svůj stát ve státě. Nový náčelník Duncan se však rozhodl toto město zlepšit. Pomalu se mu to začíná dařit, byť mafiání mají stále silné slovo, a důvěra lidí v politiku a věci veřejné není kdovíjaká. Jeden z jeho podřízených se jmenuje Macbeth, šéf Útvaru rychlého nasazení. Minulost tohoto oddaného policajta není vůbec čistá, přesto však jeho úmysly zůstávají dobré. Alespoň ze začátku, touha po moci (a po lásce) jej vrhne na temnou stranu síly.