Přeskočit na hlavní obsah

Petr Stančík: Andělí vejce (recenze)

Po Mlýnu na mumie jsem byl na další román Petra Stančíka natěšený... no ani nechtějte vědět, jak. Jazyková genialita, gurmánsky poživačný příběh a hlavně – humor, který jsem v české literatuře už dlouho neviděl. Tušil jsem, že po takové náloži perfekcionismu budu pravděpodobně zklamaný. Tušil jsem to, počítal jsem s tím a vlastně jsem se s tím smířil. Co jsem ale netušil, že mé zklamání bude tak velké. A tak fatální.



Děj Andělího vejce je rozdělen do dvou částí. V té první Augustin Hnát vzpomíná na svůj život, v té druhé prožívá příběh ve chvílích osvobození v roce 1945. Vypravěčské schopnosti Petra Stančíka bohatě stačily na to, aby ty flashbacky nepůsobily uměle. Augustin Hnát vypráví, jak vyrůstal na malé vesnici a dává k dobru příhody veselé i smutné. To se děje zhruba v první polovině knihy. Pak děj eskaluje Hnátovou dospělostí a začíná to připomínat něco, čeho jsem se v české literatuře (a už vůbec ne od Stančíka!) nechtěl dožít.

Ještě než vám řeknu, co se pak začalo dít, je nutné zdůraznit, že Petr Stančík je dobrý spisovatel, který velmi obratně zvládá pokročilé dovednosti spisovatelského řemesla. Chci, aby to v této recenzi zaznělo a chci aby taky zaznělo, že tyto své dovednosti předvádí i v této knize. Jenže, od druhé poloviny Andělí vejce začíná připomínat megaúspěšný bestseller Jonase Jonassona Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Augustin Hnát se vydává do války, je v ruských legiích a během svého vojenského angažmá zažívá velké okamžiky, které ovlivňují světové dějiny. A poznává důležité lidi, kteří mají, jak se tak hezky říká, prst na tepu dějin. No a aby byl koncept Staříka úplný, odhaluje nejedno utajené tajemství o světových událostech (znáte to – něco se podle vyprávění stalo jinak, než jak je všeobecně známo).

Toto bych dovedl pochopit u autora, který si snaží udělat jméno. Ale Petr Stančík napsal strhující a geniální Mlýn na mumie! Od někoho takového prostě čekám víc, než předvedl v Andělím vejci. Kdyby „českého Staříka“ napsal Michal Viewegh nebo někdo podobně zaměřený, nešokovalo by mě to tolik. A rozhodně bych nebyl tolik zklamaný.

Ale mé zklamání z této knihy má bohužel ještě jednu rovinu. A to, z mého pohledu, rovinu důležitější. Jsem smířený s tím, že ve vypjaté době se musím naučit žít s faktem, že můj oblíbený autor (nebo novinář) může mít životní postoj výrazně odlišný od toho mého. Jsem ochoten smířit se s tím, že můj oblíbený spisovatel je rasista, pokud jeho knihy budou dobré. (Ne, to není případ Petra Stančíka, jen na tomto fiktivním případu ilustruji přístup.) Jenže tato tolerance padne v okamžiku, kdy autor tyto své postoje začne promítat do příběhu.

A to přesně udělal Petr Stančík v Andělím vejci. Obsáhlá věštba místního blázna Mrakoše (str. 60 - 62) je přesně tím, co v beletrii číst nechci. Obžaloba dnešní Evropy, která si sem nechává posílat migranty, to jako vážně? V příběhu to ani nemělo nějaký důvod, prostě si to tam Petr Stančík dal, aby dal jasně najevo, co si myslí o multi-kulturalismu a tomu, čemu dnešní xenofobové a lidé vyznávající nenávist říkají politická korektnost. A aby čtenář nebyl na pochybách, tento diskurzní tón zvýraznil i v „Poděkování“.

Nikdo samozřejmě autorům neupírá právo projevit svůj názor, ale já jsem si koupil román Petra Stančíka a ne esej Kláry Samkové. A jsem z toho tak zklamaný, že všechny přednosti knihy (a není jich málo!) ve světle tohoto dosti blednou.

Ano, na konci si popláčete a řeknete si, že Petr Stančík pořád má dar a talent. I když se celou dobu drží silně na uzdě a díky tomu se nedočkáte takových literárních orgií, jako v Mlýnu na mumie, přesto to mohl být hodně dobrý román (i ten okopírovaný koncept Staříka by se dal nakonec omluvit a pochopit).

Jenže já se neumím přenést přes srdce, že mi autor v románu dává sežrat své názory na téma, které nemá s příběhem nic společného a o které jsem se neprosil. Petr Stančík se zařadil po bok veganů, kteří na otázku: „Je zde přítomen lékař?“ hrdě odpoví: „Já jsem vegan.“

Psal jsem, že toto mé zklamání je fatální. Co jsem tím myslel? Obávám se, že s knihami Petra Stančíka jsem skončil.

Hodnocení: 35%
Petr Stančík: Andělí vejce
Vydalo Druhé město
Knihu si můžete koupit zde: http://www.kosmas.cz/knihy/218722/andeli-vejce/

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…