Přeskočit na hlavní obsah

Michel Faber: Kniha zvláštních nových věcí (recenze)

Číst Knihu zvláštních nových věcí je zážitek. Ať už v Krista věříte či ne, příběh vás určitě osloví.
Proč mluvím o Kristu hned takhle na začátku? Křesťanství jsou totiž nejvýraznější kulisy celého příběhu. Misionář Peter je poslaný na planetu Oáza, kterou lidstvo objevilo a kde buduje svou kolonii. Jeho úkol je šířit Kristovo učení mezi místními domorodci, kteří jsou dychtiví po víře a Bibli, kteréžto přezdívají Kniha zvláštních nových věcí. Peter v Anglii, odkud pochází, nechává manželku Beu a kocoura Jošuu. Jeho úkol se zdá být velmi snadný, ale co by to bylo za dobrý román, kdyby vše bylo tak, jak se zdá na začátku?

Psal jsem, že křesťanství jsou kulisy příběhu, ale rozhodně to není téma. Je to spíš nástroj, díky kterému Faber rozehrává mnohem niternější téma – jak člověk snáší odloučení od svých nejbližších, jak komunikovat s cizími lidmi, jak se chovat v neznámém prostředí. Láska je silný prvek románu, ale nechci, aby to vyznělo, že je Kniha zvláštních nových věcí o lásce. Přestože láska pohání kdeco, není motivem vyprávění.

Michel Faber si tentokrát ukousl velké sousto. Mnohé severské detektivky se ohánějí tím, že vám bude při jejich čtení mrazit, ale málokdy dokážou vybudovat tak tísnivou atmosféru, jako se to povedlo v této knize. Kniha zvláštních nových věcí je téměř klaustrofobická. Tísnivá. Měl jsem nutkavou potřebu obejmout svou přítelkyni, když jsem knihu četl, abych se ujistil, že náš svět je ještě v pořádku. Málokterý autor ve mně dovede vytvořit takové pocity a co se žánru sci-fi týče, ještě se mi nikdy nepovedlo uvěřit, že se nacházím ve světě budoucnosti. Čímž se dostávám k dalšímu postřehu.

Kniha zvláštních nových věcí sice formálně spadá do žánru sci-fi, ale myslím, že Faber se nám snaží říct, že ta budoucnost nemusí být vůbec vzdálená. A že se z toho vůbec nemáme těšit. Může se klidně stát, že za padesát let budou příští generace tuto knihu označovat za předpověď budoucnosti, podobně jako u Orwellova románu 1984. Možná i proto jsem u knihy zažíval takovou tíseň.

Autor si pro sebe nechal mnohá tajemství, na která si budete muset přijít sami. Co je vlastně zač ta nadnárodní organizace USIC, která kolonizuje novou planetu? Kdo jsou lidé v posádce? Mnoho se toho o nich nedozvíme, kromě jedné z nich, se kterou jsem se v duchu velmi sblížil. Téměř všechny příběhy z knihy zůstanou nedovyprávěné, ale na to jsme u Fabera zvyklí. Co se vedlejších postav týče, nejvíce vyčnívá "lékárnice" Graingerová, která se stane jakousi průvodkyní misionáře Petera na jeho novém bydlišti.

Kniha zvláštních nových věcí je takový novodobý manifest humanismu. Čtivě podaný příběh, kde atmosféra postupně temní a postupně se zahušťuje – to je u Michela Fabera příjemný standard, ale současná beletrie v průměru takovéhoto standardu rozhodně nedosahuje. Pochvalu si zaslouží i Kniha Zlín, která si dala hodně záležet na tom, aby byl výsledek působivý a důstojný. Zmínit bych měl i (opět standardně) skvělý překlad Viktora Janiše.

Hodnocení: 90%
Vydala: Kniha Zlín
Přeložil: Viktor Janiš

Knihu si můžete koupit zde: http://www.knihazlin.cz/anglo-americka-literatura/kniha-zvlastnich-novych-veci

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…