Přeskočit na hlavní obsah

Humbook!

V pražských Holešovicích dnes proběhl první ročník literárního festivalu zaměřeného na mladší čtenáře a čtenářky, který organizátoři nazvali Humbook. Jaké to bylo a co jsem díky tomu poznal?
Je jasné, že kolem žánru „young adult“ se vytvořila masivní základna fanoušků a fanynek – ne nepodobná ekosystému, který žije kolem youtuberů (ne náhodou jeden z nich fungoval jako jakýsi maskot, nebo ambasador festivalu). Ten, kdo stále tvrdí že mladí lidé dnes nečtou se měl do Holešovic přijít podívat. Viděl by dav lidí, který hltá slova výtečné Ruty Sepetys nebo autora Eragona Christophera Paoliniho. Těch lidí tam bylo fakt moc. Navzdory tomu, že se vybíralo vstupné, které rozhodně nebylo symbolické (149 Kč, nebo 349 Kč za VIP balíček – k němu se ještě vrátím).

Bylo zjevné, že organizátoři s podobným zájmem nepočítali a věřím, že nám všem, co sledujeme knižní trh, to muselo udělat radost. Současně to ale přineslo vrásky na čele organizátorům, čímž se pomalu dostávám k problémům tohoto prvního ročníku.

Předem chci říct, že žádný z nedostatků nezmírnil nadšení, které ve mně po návštěvě Humbooku zůstává. Je potřeba si uvědomit, a říct to dostatečně nahlas, že to byl první ročník a při tom dalším, který jistě přijde, se organizátoři poučí. A co se tedy ne úplně povedlo?

V první řadě sál. Elektra má určitě kouzlo, ale je pro takové případy nevhodná. Nedalo se tam dýchat. Jedna "stage" navíc byla hned u vchodu, kde byla umístěna hlučná společenská hra, díky čemuž nebylo učinkující slyšet. Stánky byly umístěny tam, kde nebylo dost místa, aby se před nimi mohli lidé v klidu procházet. A když měli diváci prostor pro dotazy (a bylo jich hodně), v publiku nebyl nikdo z organizátorů s mikrofonem, takže malé děti musely nahlas křičet, aby je bylo slyšet. Dotazy jste mohli pokládat online, ale v suterénu Elektry byl tak slabý signál, že se mi nepovedlo otevřít příslušnou stránku (a wifi jsem nenašel).

Toto všechno jsou opravdu nepříjemnosti, jejichž odstranění v příštím ročníku bude otázka zkušenosti. Humbook nicméně ukázal, jak velký hlad po knihách tu existuje. Každý, kdo ten narvaný sál viděl nemůže říct, že dnešní mladí nečtou. Když jsem poslouchal Christophera Paoliniho, seděl přede mnou na zemi malý kluk (odhadem kolem deseti let) a listoval v obřím vydání jeho knih. Když Paolini mluvil o různých elfích a trpasličích jazycích v jeho románech, kluk se zájmem nalistoval příslušnou část v knize. Bylo vidět, že tím žije, že to je pro něj důležitý svět.

Mluvil jsem o balíčku, který jste si mohli koupit za 349 Kč. Co jste za ty peníze dostali? Jednak tři knihy (dvě standardní, jednu ve verzi "reading copy"), dva časopisy, výraznou slevu na web Albatros Media, placku tužku... Už jen hodnota těch knih byla výrazně vyšší než peníze, které jste za balíček zaplatili oproti standardnímu vstupnému. Hodně organizátorů by se mělo od tohoto přiučit. Pokud vím, tak VIP balíčky byly v předprodeji vyprodané – a věřím, že děcka nelitovala.

Děti čtou. Úspěšný Humbook to ukázal víc než jasně. Myslím, že to je asi nejlepší zpráva z uplynulého víkendu. Těším se na další ročník.


Komentáře

  1. Souhlas, souhlas a nic, než souhlas :) Ty prostory byly největší problém.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chcete zničit knižní trh? Nakupujte v levných e-shopech

V době srovnávačů scen je nakupování knih krásné. Odpoledne při cestě ze školy či z práce se zastavíte v tom krásném knihkupectví na rohu, abyste se podívali, co tam mají nového. Necháte si od prodavače, nebo dokonce od knihkupce poradit, a pak jdete domů, a knihu si objednáte z nejlevnějšího e-shopu, který najdete.

Angela Marsons: Bez tužky a papíru mi to nepíše

Detektivek a thrillerů dnes vychází tolik, že to už jeden nestíhá. Málokdy se mi ale podaří objevit něco, co mě téměř doslova porazí na zem. Po dočtení první knihy Angely Marsons jsem tento pocit zažil. Její knihy, to je směs klasické detektivky a společenského thrilleru. Výborně napsané postavy jsou samozřejmost – a to jak postavy kladné, tak postavy záporné. Angela Marsons dovede psát tak poutavě, že vás donutí knihu odložit až s posledním slovem. Popisuje těžká témata; nevyhýbá se ani těm, které mohou působit citovou újmu. Na konci máte ale vždy pocit, že jste četli něco velkého.


Anna Cima: Probudím se na Šibuji (recenze)

Každý mladý český debut zaslouží náležitou pozornost, protože jsem měl dlouho pocit, že česká literatura uvízla na mrtvém bodě. Buď se autoři, o kterých vůbec stojí za to mluvit, věnovali minulosti, a nebo byly jejich knihy skvělé po formální stránce, ale tak nějak to nemělo příběh, myšlenku. Anna Cima napsala knihu, která má všechno, co má dobrá kniha mít. Téměř všechno.