Přeskočit na hlavní obsah

Humbook!

V pražských Holešovicích dnes proběhl první ročník literárního festivalu zaměřeného na mladší čtenáře a čtenářky, který organizátoři nazvali Humbook. Jaké to bylo a co jsem díky tomu poznal?
Je jasné, že kolem žánru „young adult“ se vytvořila masivní základna fanoušků a fanynek – ne nepodobná ekosystému, který žije kolem youtuberů (ne náhodou jeden z nich fungoval jako jakýsi maskot, nebo ambasador festivalu). Ten, kdo stále tvrdí že mladí lidé dnes nečtou se měl do Holešovic přijít podívat. Viděl by dav lidí, který hltá slova výtečné Ruty Sepetys nebo autora Eragona Christophera Paoliniho. Těch lidí tam bylo fakt moc. Navzdory tomu, že se vybíralo vstupné, které rozhodně nebylo symbolické (149 Kč, nebo 349 Kč za VIP balíček – k němu se ještě vrátím).

Bylo zjevné, že organizátoři s podobným zájmem nepočítali a věřím, že nám všem, co sledujeme knižní trh, to muselo udělat radost. Současně to ale přineslo vrásky na čele organizátorům, čímž se pomalu dostávám k problémům tohoto prvního ročníku.

Předem chci říct, že žádný z nedostatků nezmírnil nadšení, které ve mně po návštěvě Humbooku zůstává. Je potřeba si uvědomit, a říct to dostatečně nahlas, že to byl první ročník a při tom dalším, který jistě přijde, se organizátoři poučí. A co se tedy ne úplně povedlo?

V první řadě sál. Elektra má určitě kouzlo, ale je pro takové případy nevhodná. Nedalo se tam dýchat. Jedna "stage" navíc byla hned u vchodu, kde byla umístěna hlučná společenská hra, díky čemuž nebylo učinkující slyšet. Stánky byly umístěny tam, kde nebylo dost místa, aby se před nimi mohli lidé v klidu procházet. A když měli diváci prostor pro dotazy (a bylo jich hodně), v publiku nebyl nikdo z organizátorů s mikrofonem, takže malé děti musely nahlas křičet, aby je bylo slyšet. Dotazy jste mohli pokládat online, ale v suterénu Elektry byl tak slabý signál, že se mi nepovedlo otevřít příslušnou stránku (a wifi jsem nenašel).

Toto všechno jsou opravdu nepříjemnosti, jejichž odstranění v příštím ročníku bude otázka zkušenosti. Humbook nicméně ukázal, jak velký hlad po knihách tu existuje. Každý, kdo ten narvaný sál viděl nemůže říct, že dnešní mladí nečtou. Když jsem poslouchal Christophera Paoliniho, seděl přede mnou na zemi malý kluk (odhadem kolem deseti let) a listoval v obřím vydání jeho knih. Když Paolini mluvil o různých elfích a trpasličích jazycích v jeho románech, kluk se zájmem nalistoval příslušnou část v knize. Bylo vidět, že tím žije, že to je pro něj důležitý svět.

Mluvil jsem o balíčku, který jste si mohli koupit za 349 Kč. Co jste za ty peníze dostali? Jednak tři knihy (dvě standardní, jednu ve verzi "reading copy"), dva časopisy, výraznou slevu na web Albatros Media, placku tužku... Už jen hodnota těch knih byla výrazně vyšší než peníze, které jste za balíček zaplatili oproti standardnímu vstupnému. Hodně organizátorů by se mělo od tohoto přiučit. Pokud vím, tak VIP balíčky byly v předprodeji vyprodané – a věřím, že děcka nelitovala.

Děti čtou. Úspěšný Humbook to ukázal víc než jasně. Myslím, že to je asi nejlepší zpráva z uplynulého víkendu. Těším se na další ročník.


Komentáře

  1. Souhlas, souhlas a nic, než souhlas :) Ty prostory byly největší problém.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Kdo je ve skutečnosti Paulo Coelho?

Nejprodávanější brazilský spisovatel. Mystik. Myslitel. Literární ikona a charismatický guru, ze kterého vlhnou nejedny hispanistické kalhotky. Jeho věty se šíří po internetu i mimo něj, jeho myšlenky dnes zná téměř každý. Kdo je ale ve skutečnosti Paulo Coelho?