Přeskočit na hlavní obsah

Blíží se konec slev na knihy?

V zákulisí se o tom mluví už dlouho a vypadá to, že ten nápad neusnul. Svaz českých knihkupců a nakladatelství (SČKN) zvažuje, že zkusí prolobbovat zákon o pevných cenách knih. Což by znamenalo konec slev na knihy.
Přijde vám to absurdní?

SČKN uvádí argument, že masivní slevy (například v internetových obchodech) ničí kamenné prodejny, které mají vyšší náklady a tudíž si podobné slevy nemohou dovolit. Internetové prostředí je pak konkurentem, který hraje s úplně jinými kartami, a tato hra je díky tomu neférová. Mezi argumenty také uvádí, že podobné pravidlo (zákon) platí i v řadě vyspělých zemích (z těch blízkých jmenujme například Rakousko, Francii nebo Norsko).

Jak by to mělo vypadat? Nakladatel stanoví pevnou cenu knihy a po zákonem stanovenou dobu nebude možné tuto knihu prodávat levněji. Ta doba může být až několik let, mluví se o jednom a dvou letech. Podle SČKN to má pomoci knižnímu trhu.

Pojďme si tento nápad podrobně zanalyzovat.

1. skutečně to bude mít negativní dopad na internetové hráče? Pokud budou muset prodávat knihy za plnou cenu, budou mít přece vyšší zisky, ze kterých pak mohou zákazníkům absenci slevy kompenzovat (poštovné zdarma, dárek ke knize, atd). Mohou rozdávat bonusy - koupíš si u nás pět knih? Šestou dostaneš zdarma! Těch možností je celá řada a internetoví hráči je budou zhusta využívat.

2. zákon by měl prý platit proto, že knihy podporují vzdělanost a nejsou pouhé spotřební zboží. Tento nadřazený postoj moc nechápu. Drtivá většina knih, odhadem přes 80% produkce beletrie, je spotřební zboží. Jsou to knihy, které nečteme proto, aby se zlepšila naše vzdělanost, ale protože čtením krátíme volný čas. Je to hobby, koníček. Jistě je celá řada zajímavých knih, které kultivují a pomáhají čtenářům v osobním rozvoji, ale takových je minimum.

3. SČKN říká, že to má pomoci knihám, že bude širší nabídka knih. Marně si lámu hlavu nad tím, jak souvisí nabídka knih s tím, že si je zákazníci budou muset kupovat za plnou cenu.

Svaz je ve své snaze tento zákon připravit a prosadit dost urputný a tak se můžeme těšit na to, že ho začne lobbovat Sněmovnou. Ať už jeho lobbing dopadne jakkoliv, vypovídá to o knihkupeckém světě mnohé. Třeba to, že nedokážou respektovat změnu, která v retailu proběhla. Že pořád trvají na tom, že svět má být takový, jaký byl. Oni mluví o tom, že tento zákon má pomoci knihkupecům zaměřit se na své prodejní know-how. Ale v tom jim přece nikdo nebrání. Pokud nedokážou zákazníka přesvědčit, že je lepší kupovat v kamenné prodejně, tak si toho zákazníka nezaslouží.

Vím, že jsou zákazníci, kteří si jdou prohlédnout knihy, případně si nechají něco doporučit a pak si je jdou vybrat na Heuréku. Chápu, že to poctivé, pravé knihkupce štve. A věřím, že to mnohé z nich může zničit. Proto mám jisté pochopení pro to, co SČKN chce uzákonit. Jenže mít pro něco pochopení a souhlasit s tím jsou dvě různé věci.

Musí být jiný způsob. Proč má kamenná prodejna stejný rabat, jako internetové knihkupectví? Nikdo nesmí prodávat pod nákupní cenou (a pokud ano, mělo by to být zákonem zakázáno).

Nemyslím si, že nás čeká konec slev na knihy. Někdo by měl ale zákazníkům začít vysvětlovat, co se stane, když budou i nadále chodit kupovat knihy na e-shopy, kde jim dají slevu 30%. Osvěta by měla vždycky přijít dřív, než represe.

Komentáře

  1. Súhlasím s tebou, Tomáš, hlavne vďaka, že si to takto spýtal.

    Jeden z problémov podľa mňa je aj, že knižné prostredie nie je schopné vo veci rabatov vyjednávať ako rovný s rovným. Brať do úvahy špecifiká rôznych druhov produktov. Alebo stačila by elementárna úcta k práci toho druhého - nakladatelia nesú najväčší risk, keďže máme komisný predaj, tak im to aspoň vynahraďme tým, že budeme o ich knihách informovať podľa našich priorít, tém v spoločnosti, udalostí. Proste aktívne B2B.

    Osveta v tejto veci je podľa mňa nevyhnutná pre prežitie malých nakladateľov.

    A tiež je možné hľadať riešenie problému inde než v regulácii ceny. Z ceny každého lístku do kina ide 1 Kč do Státního fondu kinematografie a potom sa na grantoch vracia do toho prostredia. Hm? :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Polemika: Proč Martin Vopěnka útočí na Literu?

V diskuzi o udílení cen Magnesia Litera ve facebookové skupině Literární s(n)obi jsme zabrousili na velmi tenký led. A tím je útok Martina Vopěnky, předsedy Svazu českých knihkupců a nakladatelů, spisovatele a majitele nakladatelství Práh na Literu. Než se pustím do rozboru toho, co MV řekl, ocituji zde otázku, na kterou odpovídal i celou jeho odpověď. Otázka padla v rozhovoru pro časopis Knihkupec , což je vedlejší projekt marketingového ředitele Euromedie: Jste jeden z mála českých autorů, kteří získali respekt i v zahraničí. Román Můj bratr Mesiáš byl nyní vybrán jako scifi měsíce v britských The Times. Také v Polsku vám vycházejí skvělé recenze – lepší než v Čechách. Čím to je? Poněkud neskromně se cítím být světovým spisovatelem, což mi zdejší literární scéna nemůže odpustit. Nevolím malá česká témata, zajímají mne ta velká, obecně lidská, civilizační, filozofická. Slyšel jsem teď předsedu poroty Magnesie Litery říkat něco v tom smyslu, že oni vlastně hledají spíš něco, co by jin

Recenze: Petr Stančík – Pravomil

Jaký je nový román Petra Stančíka Pravomil? Po několika letech jsem se rozhodl vrátit k Petru Stančíkovi a podívat se na jeho knihu zblízka.  Petr Stančík se na české literární půdě pohybuje už pěknou řádku let. Dokonce déle, než je známý široké veřejnosti, do jejíhož povědomí se dostal románem  Mlýn na mumie . Ten bývá definován jako  „mystický gastronomicko-pornografický thriller“  (citace z oficiální anotace), ale tuto definici více než cokoliv jiného můžete brát jako (fungující) prodejní nálepku. Mlýn na mumie byla historická detektivka plná životní radosti, humoru a jazykové nádhery. Upřímně jsem si díky této knize Petra Stančíka zamiloval. O pár let později mě láska opustila. Důvody zde rozebírat nebudu, ale vlastně jsem se od jisté chvíle vyhýbal všemu, co Stančík napsal. Až do dnešních dní – a ještě že tak. Před pár týdny totiž v nakladatelství Druhé město (jeho domácí nakladatel) vyšel román Pravomil, popisující život skutečného československého hrdiny – Pravomila Raichla.