Přeskočit na hlavní obsah

Zbytečně zabitá kniha (Vítězslav Jareš: 12.12.)

Thriller Vítězslava Jareše 12.12. slibuje kvalitní českou detektivku, s prvky thrilleru a možná i trochu té mystiky. Rituální vraždy, dávné tajemství. To jsou prvky, které dovedou krimi žánr obohatit a dotvořit skvělou knihu. Tomuto románu se to málem povedlo, ale výsledek je k pláči. A předem je nutno říct, že za to nemůže autor.


Takhle dobrý příběh jsem v české detektivce už dávno nečetl. Možná u Mrtvé šelmy, ale tady byla o něco propracovanější procedurální složka vyprávění (k tomu se ještě dostanu). Po úvodní prologu dojde k brutální vraždě mladých umělkyň, které si říkají WILD GRAFFITI. Způsob jejich zavraždění jasně říká, že se jedná o rituálně motivované činy. Případ dostává kapitán Krol z ÚOOZ (to je ten, který opustil ušatý traktorista), který o něj soupeří s prvním oddělením pražské kriminálky. Kapitán Krol ale bojuje nejen proti sadistickému vrahovi; bojuje i o záchranu svého manželství. Víc z děje v tuto chvíli vědět nepotřebujete.

Román 12.12. svému čtenáři dává vše, co od tohoto žánru chcete. Napětí, zajímavé postavy (některé jsou opravdu dobře vymyšlené), odhalovaná tajemství a postupné rozkrývání brutálních vražd. Byl jsem vlastně velmi mile překvapen, jak dobře autor žánr zvládl. Očividně si dělal poctivě domácí úkoly a tak má vysledovanou policejní hantýrku (pokud si ji nevymyslel) i některé další termíny z policejní branže. Umět dobře popsat policejní práci tak, aby to nebylo nudné a aby to zůstalo věrohodné není snadné.

Další chvála: Píše svižně, čtivě a poutavě. Ano – já, který často české detektivky kritizuji za nudnost jsem byl od první kapitoly doslova lapen a spoután. Užíval jsem si to, jak už dlouho žádnou kriminálku. Byl jsem napjatý, co bude dál, v duchu jsem si kreslil motivy jednotlivých postav a hltal jsem stránku po stránce.

Tedy, užíval bych si to, kdyby nepřišlo pár kdyby.

Následující řádky se mi budou psát těžce, protože autor by si zasloužil víc. To, co tuto knihu pohřbilo byla redakční práce nakladatelství. Za některé chyby mohl sám autor, ale odpovědná redaktorka (v tomto případě Martina Kloudová) to po něm měla odhalit a opravit. Autor třeba neví, že v pražském metru není signál a že si postava nemohla na tabletu najít obrázek podezřelého. Stejně tak neví, že v pražském metru už dávno nejsou turnikety. Další chyby jsou na vrub korektora. Místo “neúplatných vzpomínek” máme vzpomínky “neúplanté” a místo slovo “povídat” slovo “podívat”. A taky by měli v nakladatelství autorovi vysvětlit, že Islámský stát ve skutečnosti žádný státní útvar není. Kdyby to udělali, nemohl by napsat větu “Jako první našla reportáž o zavražděných rukojmích, zadržovaných v Islámském státě.” Dobrý redaktor a korektor by toto všechno objevil a opravil. Pokud tedy vůbec kniha korekturou prošla. Nejsou to jediné chyby, mám jich vypsaných víc. Je na diskuzi, jestli mám kritizovat autorovu lásku v klišé typu “Kamarádi z mokré čtvrti”. Osobně si myslím, že to do dobré detektivky nepatří a že to detektivku posouvá do té české zaprděnosti, kterou tolik z duše nenávidím, ale protože zbytek textu vyznačoval známky geniality, byl jsem ochoten se s tím smířit. Jenže odfláknutá redakční práce je něco, s čím se smířit nedovedu.

Čtenář by měl za tři stovky, za které se kniha prodává dostat produkt, který je výsledkem dobře odvedené práce. Autor svou část práce odvedl dobře. Lépe řečeno znamenitě. Ale kniha je soubor dalších činností. A nakladatelství svou práci dobře neodvedlo, a i touto optikou musíme knihu vnímat.

Vím, že ve stejném nakladatelství - v nakladatelství MOBA - vyjde v září další autorova kniha nazvaná Vor v zákoně. Je fajn, že MOBA tyto knihy nevydává ve své ošklivé zelené edici, ale že jim dodává slušivý, moderní kabátek (no, k titulní stránce bych měl taky pár kousavých poznámek, ale už jich tu bylo víc než dost). Bylo by ale fajn, kdyby si na přípravě těchto knih dala víc záležet. Máme tu, konečně, další pokus oživit českou detektivku, a nakladatel tento pokus tvrdě zazdil.

Celkové hodnocení: 40% (kdyby nebylo těch redakčních chyb, dostala by se kniha na 80%).

Vítězslav Jareš: 12.12.
Vydala: MOBA


Komentáře

  1. Jakkoliv sama dokážu napsat příšerný překlepy, hrubky etc., jediná podobná chyba mi zkazí četbu, protože pak už myslím jen na ni. Vždycky je to škoda. A v tomhle případě zřejmě obzvlášť.

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…