Přeskočit na hlavní obsah

Zbytečně zabitá kniha (Vítězslav Jareš: 12.12.)

Thriller Vítězslava Jareše 12.12. slibuje kvalitní českou detektivku, s prvky thrilleru a možná i trochu té mystiky. Rituální vraždy, dávné tajemství. To jsou prvky, které dovedou krimi žánr obohatit a dotvořit skvělou knihu. Tomuto románu se to málem povedlo, ale výsledek je k pláči. A předem je nutno říct, že za to nemůže autor.


Takhle dobrý příběh jsem v české detektivce už dávno nečetl. Možná u Mrtvé šelmy, ale tady byla o něco propracovanější procedurální složka vyprávění (k tomu se ještě dostanu). Po úvodní prologu dojde k brutální vraždě mladých umělkyň, které si říkají WILD GRAFFITI. Způsob jejich zavraždění jasně říká, že se jedná o rituálně motivované činy. Případ dostává kapitán Krol z ÚOOZ (to je ten, který opustil ušatý traktorista), který o něj soupeří s prvním oddělením pražské kriminálky. Kapitán Krol ale bojuje nejen proti sadistickému vrahovi; bojuje i o záchranu svého manželství. Víc z děje v tuto chvíli vědět nepotřebujete.

Román 12.12. svému čtenáři dává vše, co od tohoto žánru chcete. Napětí, zajímavé postavy (některé jsou opravdu dobře vymyšlené), odhalovaná tajemství a postupné rozkrývání brutálních vražd. Byl jsem vlastně velmi mile překvapen, jak dobře autor žánr zvládl. Očividně si dělal poctivě domácí úkoly a tak má vysledovanou policejní hantýrku (pokud si ji nevymyslel) i některé další termíny z policejní branže. Umět dobře popsat policejní práci tak, aby to nebylo nudné a aby to zůstalo věrohodné není snadné.

Další chvála: Píše svižně, čtivě a poutavě. Ano – já, který často české detektivky kritizuji za nudnost jsem byl od první kapitoly doslova lapen a spoután. Užíval jsem si to, jak už dlouho žádnou kriminálku. Byl jsem napjatý, co bude dál, v duchu jsem si kreslil motivy jednotlivých postav a hltal jsem stránku po stránce.

Tedy, užíval bych si to, kdyby nepřišlo pár kdyby.

Následující řádky se mi budou psát těžce, protože autor by si zasloužil víc. To, co tuto knihu pohřbilo byla redakční práce nakladatelství. Za některé chyby mohl sám autor, ale odpovědná redaktorka (v tomto případě Martina Kloudová) to po něm měla odhalit a opravit. Autor třeba neví, že v pražském metru není signál a že si postava nemohla na tabletu najít obrázek podezřelého. Stejně tak neví, že v pražském metru už dávno nejsou turnikety. Další chyby jsou na vrub korektora. Místo “neúplatných vzpomínek” máme vzpomínky “neúplanté” a místo slovo “povídat” slovo “podívat”. A taky by měli v nakladatelství autorovi vysvětlit, že Islámský stát ve skutečnosti žádný státní útvar není. Kdyby to udělali, nemohl by napsat větu “Jako první našla reportáž o zavražděných rukojmích, zadržovaných v Islámském státě.” Dobrý redaktor a korektor by toto všechno objevil a opravil. Pokud tedy vůbec kniha korekturou prošla. Nejsou to jediné chyby, mám jich vypsaných víc. Je na diskuzi, jestli mám kritizovat autorovu lásku v klišé typu “Kamarádi z mokré čtvrti”. Osobně si myslím, že to do dobré detektivky nepatří a že to detektivku posouvá do té české zaprděnosti, kterou tolik z duše nenávidím, ale protože zbytek textu vyznačoval známky geniality, byl jsem ochoten se s tím smířit. Jenže odfláknutá redakční práce je něco, s čím se smířit nedovedu.

Čtenář by měl za tři stovky, za které se kniha prodává dostat produkt, který je výsledkem dobře odvedené práce. Autor svou část práce odvedl dobře. Lépe řečeno znamenitě. Ale kniha je soubor dalších činností. A nakladatelství svou práci dobře neodvedlo, a i touto optikou musíme knihu vnímat.

Vím, že ve stejném nakladatelství - v nakladatelství MOBA - vyjde v září další autorova kniha nazvaná Vor v zákoně. Je fajn, že MOBA tyto knihy nevydává ve své ošklivé zelené edici, ale že jim dodává slušivý, moderní kabátek (no, k titulní stránce bych měl taky pár kousavých poznámek, ale už jich tu bylo víc než dost). Bylo by ale fajn, kdyby si na přípravě těchto knih dala víc záležet. Máme tu, konečně, další pokus oživit českou detektivku, a nakladatel tento pokus tvrdě zazdil.

Celkové hodnocení: 40% (kdyby nebylo těch redakčních chyb, dostala by se kniha na 80%).

Vítězslav Jareš: 12.12.
Vydala: MOBA


Komentáře

  1. Jakkoliv sama dokážu napsat příšerný překlepy, hrubky etc., jediná podobná chyba mi zkazí četbu, protože pak už myslím jen na ni. Vždycky je to škoda. A v tomhle případě zřejmě obzvlášť.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Kdo je ve skutečnosti Paulo Coelho?

Nejprodávanější brazilský spisovatel. Mystik. Myslitel. Literární ikona a charismatický guru, ze kterého vlhnou nejedny hispanistické kalhotky. Jeho věty se šíří po internetu i mimo něj, jeho myšlenky dnes zná téměř každý. Kdo je ale ve skutečnosti Paulo Coelho?