Jak psát dobrý knižní blog


Píšete knižní blog, nebo se k tomu chystáte? Možná vám pomůže těchto deset rad. Kdybych se jich býval držel, mohl jsem to někam dotáhnout :)

  1. Udržujte si kritický odstup. Pokud nejste odolní, nenechte se korumpovat recenzními výtisky (ať už se jim říká jakkoliv, třeba reading copies). Pokud přijmete recenzní výtisk, musíte si i nadále držet kritický odstup jak od knihy, tak od vydavatele. To, že jste dostali recenzák neznamená, že máte být více schovívaví. Osobně považuju za ideální stav recenzovat jen tu knihu, kterou jsem si sám koupil. Pokud tedy nejste vysírka jako já, která si neváží dobroty českých nakladatelů a klidně jim zkritizuje dlouho piplané dílko.
  2. Srovnávejte. To znamená: mějte načteno. Je dobré vybrat si jeden okruh nebo žánr a číst knihy z tohoto žánru co nejvíc to jde. Například okruh severská literatura, anglofonní poválečná literatura, sci-fi, komiksy atd. Čím víc budete mít načteno, tím spíš budete umět srovnat jednotlivá díla a čtenáři to ocení.
  3. Argumentujte. Čtenář recenze očekává víc než to, že se vám kniha líbila. Chce vědět proč. Chce vědět, co na ní bylo dobré. A ne, věta "Bylo to super čtivé a nemohla jsem se odtrhnout" není argument. 
  4. Poznejte autora a kontext. Vždy říkám, že čtení knihy neskončí její poslední kapitolou. Pokud chci pochopit, co jsem četl, měl bych se zajímat o to, kdo ji napsal, proč to napsal a ve které době, v jakém prostředí. Proč jsou severské detektivky takové, jaké jsou? Jaká je tradice anglické detektivky? Proč byli beatníci tak free? To všechno se často z knihy nedozvíte a je to dobré pro recenzi. Přemýšlejte o knize a zkuste poznat mezinárodní kontext. Mám pro vás smutnou zprávu: česká Databáze knih (ani ČBDB, či jak se to jmenuje) vám stačit nebude. Je lepší chodit na Goodreads.
  5. O ději pište co nejméně. Uvědomte si, že nepíšete anotaci, ale recenzi. Úkolem anotace je navnadit čtenáře, úkolem recenze je dílo zhodnotit (přestože si to mnozí pletou). Dovedu si představit, že se v recenzi vůbec o ději mluvit nemusí, zvláště u detektivek je to docela záhodno. Anotaci, kde je vylíčen děj (a v některých případech i vyzrazena zápletka) si může každý čtenář najít sám. Pokud máte hloupější čtenáře (a nebo prostě jenom chcete být milý), můžete do recenze odkaz na anotaci uvést. Je ale zbytečné děj převyprávět. Od svých čtenářů čekejte, že si děj budou chtít přečíst sami v knize.
  6. Nevěnujte se žánru, který nemáte rádi. Knihy nejsou pokémoni – nemusíte je znát všechny. Pokud nečtete sci-fi, asi těžko oceníte svět, který pro vás autor vytvořil. Nemáte rádi násilí? Vyhněte se thrillerům, hororům a detektivkám (tedy těm detektivkám, ve kterých je násilí, což není vždycky automatické). Já jako muž těžko ocením romantickou literaturu (na druhou stranu bylo osvěžující ten žánr aspoň poznat). Ti, kteří ten žánr znají poznají, že jste to napsali (a asi i přečetli) proti své vůli. Je to zbytečné, protože knih je tolik, že si snadno můžete najít tu, která vás zaujme a předem neodradí.
  7. Recenze není všechno, ale.... Součástí dobrého knižního blogu mohou být i jiné texty. Vaši čtenáři třeba uvítají přehled toho, co se chystá nového. Nebo nějaké knižní zajímavosti. Drby ze zákulisí. Když se vám podaří domluvit rozhovor s autorem, o to lépe. Vyhněte se ale různým "lákačkám", "chvástačkám" a jiným "**ačkám". Je to asi jednoduchý způsob, jak něco napsat na blog a blejsknout se před kámoškama, ale dobrý knižní blog by se měl bez podobných **aček obejít.
  8. Když dopíšete článek, přečtěte si ho po sobě. Možná vám to přijde zbytečné, ale při druhém a třetím čtení opravíte nejen pravopisné a gramatické chyby. Sám ze své zkušenosti vím, že když přemýšlím, co chci vlastně napsat, často nevymyslím tu nejlepší formulaci. A když už nemusím přemýšlet nad tím, co chci napsat, dovedu se zaměřit na to, JAK to má vypadat. Stylistika blogu je hrozně důležitá, protože oku lahodící text vaše čtenáře potěší víc, než strohé věty. A teď hádejte: přečetl jsem si to po sobě, než jsem to dal na blog? :)
  9. Před tím, než napíšete recenzi jiné nečtěte. Sám vím, jak mé názory na knihu dovede ovlivnit to, co si o ní přečtu jinde. Jenže já chci napsat vlastní recenzi, vlastní článek. Chci, aby čtenář vědě, co si o knize myslím já. Proto na můj blog přišel. 
  10. Video? Proč ne. Videoblogy jsou v poslední době hodně oblíbené. Buďte ale soudní, protože natočit pětiminutové video není jen tak. Sám jsem si to zkusil a vím, že na to nemám. Připravte si dopředu, o čem chcete mluvit, napište si nějaké body, kterých se pak budete chytat. A samozřejmě mějte na paměti, že i videoblog by měl být podle ostatních pravidel tohoto desatera. 
  11. Jedenácté, bonusové pravidlo je to nejdůležitější: Dělejte to, jen když vás to baví. Recenze tahaná z paty se pozná už podle prvních pár vět. Pokud vás nebaví psát, najděte si jiný koníček a věnujte se jemu. Psát z povinnosti nikdy nedopadne dobře. Pokud vás nebaví kniha, odložte ji. Čtení a psaní recenzí fakt není žádný vrcholový sport, ve kterém byste měli zdolávat rekordy. Je to radost, na prvním místě, a i na těch dalších. 

To je celé. Zapomněl jsem na něco?

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co vyjde během jarního Velkého knižního čtvrtku?