Přeskočit na hlavní obsah

Ve službách Roberta Galbraitha

Robert Galbraith, nová hvězda ostrovní detektivní scény, si nás pěkně maže na chleba. Prvním románem, Voláním Kukačky, si nás obmotal kolem prstu a v Hedvábníku si už s námi mohl dělat, co chtěl. Byli jsme lapeni. A jsme stále, přestože třetí část s Cormoranem Strikem Ve službách zla není zdaleka tak podmanivá, jako předchozí části. Ale nepředbíhejme.



Myslím, že představovat Roberta Galbraitha už nemusíme, ale pro pořádek: Před dvěma lety vyšlo Volání Kukačky, které ukázalo severským mistrům, jak se píše detektivka v britském království. Nebyla tak krvavá a drsná, jak jsme si v posledních letech zvykli. Výsadou anglické detektivky je konverzace, procedurální schéma a pomalé rozplétání příběhu. Autoři nás vedou krok po kroku příběhem a postupně nám odhalují pointu a zápletku. Takovou detektivku máme rádi, takovou detektivku milujeme. Již tehdy se objevovaly názory, že je to moc rozvleklé a ukecané, že tomu chybí akce... Podle mě se jednalo o nepochopení žánru a srovnávání nesrovnatelného.

Po Volání Kukačky přišel Hedvábník, který potvrdil, že Robert Galbraith detektivky umí. Ve Službách zla se ale autor rozhodl, že poodhalí minulost dvou hlavních postav: Robin a Cormorana. A tak se hodně vracíme do minulosti a poznáváme, čím vším si museli projít. Protože je ale Galbraith dobrý a schopný spisovatel, tato minulost má logické souvislosti s hlavním dějem příběhu, a tak to na první pohled nepůsobí jako pěst na oko. Přesto toto schéma vypadá dost uměle. Jakoby autor vymyslel zápletku podle dramatické minulosti hlavních postav.

K této mé hypotéze napovídá i to, že samotné rozuzlení událostí přijde jako blesk z čistého nebe. Do čtyř pětin knihy (ne-li více) vůbec netušíme, co se vlastně děje. Jsou určité náznaky, které nás mohou dovést k pachateli, ale nikdy jich není dost, abychom mohli pachatele odhalit. Pointa tak působí značně vykonstruovaně. Cormoran si něco uvědomí a náhle je případ vyřešený. Navíc si uvědomí něco, co by si průměrný detektiv uvědomil hned. Cormoran ovšem není průměrný detektiv, je to detektiv proklamovaný jako výjimečný. Sice si tam sype popel na hlavu a dá se říct, že jeho zdůvodnění pochybností dává smysl, ale přesto si myslím, že způsob odhalení vraha je postaven na vodě. A to na vodě značně průhledné.

Velkou část knihy sledujeme osobní příběh Robin a Cormorana. Jak víme z předchozích knih (a pokud to nevíte, nečtěte tuto recenzi, protože se nemohu vyhnout spoileru), Robin je zasnoubená a svatba se blíží. Její vztah s Matthewem není ideální a Cormoran to taky nemá zrovna jednoduché. Autor této části příběhu věnoval enormní prostor. Odhadem to může být třetina textu. Není to nečtivé, protože psát umí, ale upřímně a ruku na srdce: od detektivního žánru čekáme především hlavní zápletku. A jak jsem již napsal výše, ta má trochu vachrlaté finále.

Všechny výtky k této knize ale vezmou za své, když si uvědomíte, že stejně chcete víc. Chcete víc Robin, víc Cormorana a víc londýnského podsvětí. Přestože je Ve službách zla zatím jednoznačně nejslabším článkem série, pořád jsme obmotáni kouzlem Denmark Street a Londýna jako takového. Ty knihy jsou značně návykové. Můžu brblat nad slabším dílem, ale přesto chci další. Je totiž normální, že knižní série mají slabší části (třeba série s Harry Holem od Joa Nesboho jich měla hned několik), ale důležité je celkové vyznění série. Stále věřím tomu, že další knihy budou lepší. A rozhodně se na ně těším.

Hodnocení: 60%

Robert Galbraith: Ve službách zla
Přeložil: Ladislav Šenkyřík
Vydal: Plus (Albatros Media)
Stran: 576

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Kdo je ve skutečnosti Paulo Coelho?

Nejprodávanější brazilský spisovatel. Mystik. Myslitel. Literární ikona a charismatický guru, ze kterého vlhnou nejedny hispanistické kalhotky. Jeho věty se šíří po internetu i mimo něj, jeho myšlenky dnes zná téměř každý. Kdo je ale ve skutečnosti Paulo Coelho?