Přeskočit na hlavní obsah

Skrytá těla (recenze)

Joe Goldberg je zpátky. Zhruba rok po českém vydání skvělé knihy Ty Caroline Kepnes vychází pokračování. Pokud se vám zdálo, že psychotický Joe už nemůže být divnější, Skrytá těla vás vyvedou z omylu.


Skrytá těla začínají přesně tam, kde Ty skončila. Joe potkal dívku svých snů, Amy, a zdá se, že mu štěstí konečně začalo přát. Amy nemá Facebook, Twitter ani Instagram a žije dokonalým offline životem. Aspoň to tak tedy vypadá. Nicméně byla by to nudná kniha, kdybychom sledovali milostné vrkání Joe a Amy a tak logicky musí přijít dějový twist. Dočkáme se ho po pár stranách sexu bez zábran, takže pokud se vám dříve zdál Joe zvrácený, není to nic proti tomu, co se odehrává zde.

Každopádně: Joe je okolnostmi donucen opustit New York a stěhuje se do Los Angeles. Angelenos žijí úplně jinak, než jak je Joe zvyklý a on se snaží tempu jejich života přizpůsobit. Snažím se úpěnlivě vyhnout spoileru a tak vám neřeknu, co Joe v LA pohledává a proč tam přijel, to si budete muset zjistit sami z knihy (nebo z anotace). Prozradit ale mohu to, že jeho psychotická mysl má i zde dost prostoru k aktivitě a že za ním zůstává dlouhá „skvrna“ potu, krve a mrtvol.

Čtenář knihy Ty bude hned na první stránce muset opustit očekávání duformy, kterou byla knihy Ty napsaná. Joe v ní mluvil ke své oběti a sledovali jsme tedy hnutí jeho mysli. Proto duforma. V románu Skrytá těla se nic takového neodehrává a proto by duforma nedávala smysl. Autorka si tím dost zkomplikovala situaci, protože nahlédnutí do jeho myšlenkových pochodů bylo na knize Ty to nejlepší a zde musela čtenáře zaujmout něčím dalším. A počítat s tím, že absence duformy bude vnímaná negativně. Kepnes má ale v rukávu trumfové eso, a tím je její spisovatelský talent. Skrytá těla jsou velmi návyková kniha a velmi čtivá. Nečekejte žádné sociální téma, jak to bývá v severských thrillerech. Caroline Kepnes prostě napsala čistokrevný thriller, ve kterém sice můžeme najít stopy kritiky (vůči celebritóznímu životu), ale není to ani tak téma, jako spíš nenápadná kulisa příběhu.

Pilířem jsou v podstatě tři velké postavy románu. Kromě Joea, kterého dobře známe z Ty tu jsou pak dvojčata Love a Forty. Kolem této trojice se motá děj od zhruba druhé třetiny knihy. Zatímco Love se chová značně racionálně, její bratr Forty je typický představitel zlaté mládeže. Je nerozvážný, sebestředný a komplikovaný. Líbilo se mi, jak Kepnes vykreslila jejich postavy, ale možná až příliš odráží všeobecnou stereotypní představu. Pro účely příběhu to bylo dobře, ale ta šablona tam je vidět až moc okatě.

Lehký problém mám také s rozuzlením celé story. Love se mi celou dobu zdála, jak jsem již zmínil, velmi racionální, ale v klíčovém momentu příběhu se zachovala značně iracionálně (přestože autorka nechala čtenáře si chvilku myslet pravý opak). Podle mě tím do značné míry popřela celou pracně budovanou charakteristiku z předchozích několika set stran.

Nejsilnější věc na prvním díle Ty bylo, že se člověk do značné míry mohl ztotožnit s myslí Joe Goldberga. Nikdo normální nemůže schvalovat jeho konání, ale pohnutky, které k tomu konání vedou, jsou celkem srozumitelné. Když jsem začal číst Skrytá těla, bylo mi hlavního hrdiny líto. Protože se stal v jistém smyslu obětí. Přestože se pozice oběti později zopakovala, přesto jsem tu lítost brzy cítit přestal. Joe je prostě magor, psychopat a těžko se tu do něj budeme vciťovat.

Jako pokračování jsou Skrytá těla velmi důstojným nástupcem prvního dílu. Kepnes je skvělá spisovatelka, která si vás získá. Nepotřebuje střídat dvě dějové linie, aby udržela vaše napětí a někdy ani napětí nepotřebuje vůbec. To, co vypadá jako nudná idylka se totiž brzy změní v drama, a to je hlavní zbraň této knihy. Přesto Skrytá těla hodnotím o něco hůře, než Ty. Kouzlo z prvního dílu se už neopakuje, zůstává ale skvěle napsané drama, které mě bavilo číst.

Hodnocení 75%

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chcete zničit knižní trh? Nakupujte v levných e-shopech

V době srovnávačů scen je nakupování knih krásné. Odpoledne při cestě ze školy či z práce se zastavíte v tom krásném knihkupectví na rohu, abyste se podívali, co tam mají nového. Necháte si od prodavače, nebo dokonce od knihkupce poradit, a pak jdete domů, a knihu si objednáte z nejlevnějšího e-shopu, který najdete.

Angela Marsons: Bez tužky a papíru mi to nepíše

Detektivek a thrillerů dnes vychází tolik, že to už jeden nestíhá. Málokdy se mi ale podaří objevit něco, co mě téměř doslova porazí na zem. Po dočtení první knihy Angely Marsons jsem tento pocit zažil. Její knihy, to je směs klasické detektivky a společenského thrilleru. Výborně napsané postavy jsou samozřejmost – a to jak postavy kladné, tak postavy záporné. Angela Marsons dovede psát tak poutavě, že vás donutí knihu odložit až s posledním slovem. Popisuje těžká témata; nevyhýbá se ani těm, které mohou působit citovou újmu. Na konci máte ale vždy pocit, že jste četli něco velkého.


Anna Cima: Probudím se na Šibuji (recenze)

Každý mladý český debut zaslouží náležitou pozornost, protože jsem měl dlouho pocit, že česká literatura uvízla na mrtvém bodě. Buď se autoři, o kterých vůbec stojí za to mluvit, věnovali minulosti, a nebo byly jejich knihy skvělé po formální stránce, ale tak nějak to nemělo příběh, myšlenku. Anna Cima napsala knihu, která má všechno, co má dobrá kniha mít. Téměř všechno.