Přeskočit na hlavní obsah

Šantaram (recenze)


Exotické a drsné prostředí Indie jako kulisa pro román pátrající po smyslu života? To už tu mnohokrát bylo, ne? Možná ano, ale zatím jsem neviděl knihu, ve které bych našel tolik emocí a důvodů k přemýšlení, jako v té, o které je tato recenze. Kniha se jmenuje Šantaram a hned v perexu vám musím říct, že je mimořádná a nezapomenutelná.

Těžko se mi o tom píše, když se chci vyhnout klišé a frázím. Protože na tuto knihu spousta klišovitých výkřiků prostě sedí. Můžete říct, že se od ní nelze odtrhnout. Můžete napsat, že je dechberoucí, strhující a že vám změní život. A určitě platí, že kvůli této knize se vám bude po neprospané noci těžko vstávat do práce. Já se přesto zkusím najít způsob, jak o té knize napsat něco víc, než pusté fráze dvanáctiletých blogerek.

Základ je v příběhu. Hodně ho zjednoduším, abyste měli aspoň trochu představu: Náš hrdina, kterému se celý příběh říká Linbábá, přijede do Bombaje. Má k tomu sakra dobrý důvod, který zná jen on sám: utekl z australského vězení, za bílého dne. V Bombaji se brzy spřátelí s místními (dokonce se tu i zamiluje) a ti ho vezmou mezi sebe. Ve slumu působí jako lékař a získá si respekt okolních. No a protože má krev divokou, zaplete se do podsvětí. Docela dost. Teď jsem vám odvyprávěl zhruba třetinu knihy – ta má něco přes sedm set stran – a věřte mi, že to je opravdu jen hrubý náčrt. Děj se totiž přesouvá z místa na místo, komplikuje se, chvílemi si LInbábá užívá darů indického venkova, jindy zase bojuje o přežití (doslova). Dostane se i do Afghánistánu za času sovětské okupace.

Víc než příběh, který je sám o sobě mimořádný tu je ovšem něco jiného. Nemám moc rád knihy, které mi osvětlují smysl života, které mi mají ukázat cestu atd., tohle mě celý život irituje a takovým knihám se (cíleně a důkladně) vyhýbám. Přesto jsem v Šantaramu našel tolik pasáží, které jsem si musel podtrhnout (příslovečnou modrou vlnovkou) a vracet se k nim tak dlouho, dokud jsem nepochopil, proč mě tak zrovna tento odstavec tak oslovil. Je to vlastně kniha o hledání dobra a lásky. A taky o relativitě zla. On totiž hlavní hrdina této knihy není žádný sympaťák. Když si uvědomíte, co má za sebou a co všechno způsobil, správně ho nemáte mít rádi. Jenže pak sledujete to, co dělá v Indii a jak mu záleží na druhých a najednou ho vidíte v jiném světle. Podobných momentů, kdy jsem na něj změnil názor bylo při čtení několik.



Šantaram je navíc do velké míry autorova biografie, nebo lépe řečeno román inspirovaný vlastním životem. Napsat ho musel třikrát – psal ho totiž ve vězení a román mu byl zabaven. Dnes žije v Bombaji a vydal pokračování, po kterém volalo velké množství fanoušků. Byť to nepovažuji za zprávu o kvalitě, tato kniha si našla mnoho zarytých fanoušků. Údajně vyšla ve 40 zemích světa a má na svém kontě miliony prodaných kopií. Tato kniha je skutečný fenomén dnešní literatury. Když jsem při čtení přemýšlel nad tím, do jakého regálu bych ji, jako bývalý prodavač knih, zařadil, odpověď jsem nenašel. Nejvíc se asi hodí do oddělení “thrillerů”, přestože čistokrevný thriller to rozhodně není.

Někdy bývá přirovnávána k Motýlkovi Henriho Charrièra, proti čemuž se moc říct nedá. Jenže, z Motýla si pamatuji jen ten dobrodružný příběh, napínavý a poutavý. A tak musím ke srovnání přidat další knihu, a to právě díky tomu filozofickému rozměru Šantaramu. Nejčastěji mi v hlavě rezonuje vzpomínka na Martelův Pí a jeho život. Za toto srovnání si určitě vyslechnu odsuzující kritiku, ale čím víc na ty dvě knihy myslím, tím víc společných rysů tam vidím.

Blíží se Vánoce (vlastně, už jsou skoro tady) a Šantaram je ideální dárek pod stromeček. Nakladatel myslel na čtenáře a tak tuto relativně tlustou knihu rozdělil na tři části. Prodávají se společně v papírovém boxu, který ty tři díly drží u sebe. Můžete si je tak vyndat a vyrazit na cesty, aniž by vám kniha zabírala moc prostoru. Já, který cestuju s neprostornou pánskou kabelou to kvituji s velkým nadšením.

Hodnocení: 90%

Knihu vydalo nakladatelství Kristián ve spolupráci s Radioservisem.

Koupit si ji můžete třeba zde.

Komentáře

  1. Slysela jsem o ni mnohokrat a vzdy jen pochvalne, take jsem ji nekolikrat hledala v elektronicke podobe a neuspesne. Vysla vubec v e-booku?
    Vyskocil na me jen Amazon v EN.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nevyšla a prý ani nevyjde, prý se jim nepovedlo sehnat práva na e-knihu.

      Smazat
  2. Tak knihu mám prečítanú (mimochodom ďakujem za tip) a mám z nej trochu rozporuplné pocity. Je to dobrá kniha, to určite, ale miestami mi prišla zvláštna. Niektoré pasáže boli skvelé, niektoré už bohužiaľ slabšie a občas aj pritiahnuté za vlasy (ten Afganistan bol na mňa už príliš). Ale páčil sa mi hlavný hrdina, na nič sa nehral a snažil sa pracovať s tým, čo mu život prihral. Rozhodne jedna z najzaujímavejších kníh minulého roka.

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…