Šantaram (recenze)

Exotické a drsné prostředí Indie jako kulisa pro román pátrající po smyslu života? To už tu mnohokrát bylo, ne? Možná ano, ale zatím jsem neviděl knihu, ve které bych našel tolik emocí a důvodů k přemýšlení, jako v té, o které je tato recenze. Kniha se jmenuje Šantaram a hned v perexu vám musím říct, že je mimořádná a nezapomenutelná.

Těžko se mi o tom píše, když se chci vyhnout klišé a frázím. Protože na tuto knihu spousta klišovitých výkřiků prostě sedí. Můžete říct, že se od ní nelze odtrhnout. Můžete napsat, že je dechberoucí, strhující a že vám změní život. A určitě platí, že kvůli této knize se vám bude po neprospané noci těžko vstávat do práce. Já se přesto zkusím najít způsob, jak o té knize napsat něco víc, než pusté fráze dvanáctiletých blogerek.

Základ je v příběhu. Hodně ho zjednoduším, abyste měli aspoň trochu představu: Náš hrdina, kterému se celý příběh říká Linbábá, přijede do Bombaje. Má k tomu sakra dobrý důvod, který zná jen on sám: utekl z australského vězení, za bílého dne. V Bombaji se brzy spřátelí s místními (dokonce se tu i zamiluje) a ti ho vezmou mezi sebe. Ve slumu působí jako lékař a získá si respekt okolních. No a protože má krev divokou, zaplete se do podsvětí. Docela dost. Teď jsem vám odvyprávěl zhruba třetinu knihy – ta má něco přes sedm set stran – a věřte mi, že to je opravdu jen hrubý náčrt. Děj se totiž přesouvá z místa na místo, komplikuje se, chvílemi si LInbábá užívá darů indického venkova, jindy zase bojuje o přežití (doslova). Dostane se i do Afghánistánu za času sovětské okupace.

Víc než příběh, který je sám o sobě mimořádný tu je ovšem něco jiného. Nemám moc rád knihy, které mi osvětlují smysl života, které mi mají ukázat cestu atd., tohle mě celý život irituje a takovým knihám se (cíleně a důkladně) vyhýbám. Přesto jsem v Šantaramu našel tolik pasáží, které jsem si musel podtrhnout (příslovečnou modrou vlnovkou) a vracet se k nim tak dlouho, dokud jsem nepochopil, proč mě tak zrovna tento odstavec tak oslovil. Je to vlastně kniha o hledání dobra a lásky. A taky o relativitě zla. On totiž hlavní hrdina této knihy není žádný sympaťák. Když si uvědomíte, co má za sebou a co všechno způsobil, správně ho nemáte mít rádi. Jenže pak sledujete to, co dělá v Indii a jak mu záleží na druhých a najednou ho vidíte v jiném světle. Podobných momentů, kdy jsem na něj změnil názor bylo při čtení několik.

Šantaram je navíc do velké míry autorova biografie, nebo lépe řečeno román inspirovaný vlastním životem. Napsat ho musel třikrát – psal ho totiž ve vězení a román mu byl zabaven. Dnes žije v Bombaji a vydal pokračování, po kterém volalo velké množství fanoušků. Byť to nepovažuji za zprávu o kvalitě, tato kniha si našla mnoho zarytých fanoušků. Údajně vyšla ve 40 zemích světa a má na svém kontě miliony prodaných kopií. Tato kniha je skutečný fenomén dnešní literatury. Když jsem při čtení přemýšlel nad tím, do jakého regálu bych ji, jako bývalý prodavač knih, zařadil, odpověď jsem nenašel. Nejvíc se asi hodí do oddělení “thrillerů”, přestože čistokrevný thriller to rozhodně není.

Někdy bývá přirovnávána k Motýlkovi Henriho Charrièra, proti čemuž se moc říct nedá. Jenže, z Motýla si pamatuji jen ten dobrodružný příběh, napínavý a poutavý. A tak musím ke srovnání přidat další knihu, a to právě díky tomu filozofickému rozměru Šantaramu. Nejčastěji mi v hlavě rezonuje vzpomínka na Martelův Pí a jeho život. Za toto srovnání si určitě vyslechnu odsuzující kritiku, ale čím víc na ty dvě knihy myslím, tím víc společných rysů tam vidím.

Blíží se Vánoce (vlastně, už jsou skoro tady) a Šantaram je ideální dárek pod stromeček. Nakladatel myslel na čtenáře a tak tuto relativně tlustou knihu rozdělil na tři části. Prodávají se společně v papírovém boxu, který ty tři díly drží u sebe. Můžete si je tak vyndat a vyrazit na cesty, aniž by vám kniha zabírala moc prostoru. Já, který cestuju s neprostornou pánskou kabelou to kvituji s velkým nadšením.

Hodnocení: 90%

Knihu vydalo nakladatelství Kristián ve spolupráci s Radioservisem.

Koupit si ji můžete třeba zde.