Přeskočit na hlavní obsah

Nevoní, jednou provždy nevoní!

Pod mým včerejším příspěvkem na téma jak si vybrat správnou knihu se strhla emotivní diskuze o tom, jestli knihy voní, nebo ne. Tak aby bylo jednou provždy jasné. Nevoní.



Kniha je produkt určený ke čtení. Má obálku, vazbu, slova, věty, kapitoly... Je to prostě podobný druh zboží, jako cédéčko, nebo krajkované kalhotky. Docela by mě zajímalo, jestli se čichači knih v oddělení spodního prádla vrhají na krajky a zkoušejí, jestli správně voní.

Chápu, kde se tato potřeba vzala. Máme knihy rádi a snažíme se to dát všemožně najevo. Snažíme se celému světu ukázat, že ty knihy milujeme, a nedovedeme bez nich žít. A tak si vymýšlíme další a další prvky, které knihám připisujeme. A mýtická vůně je jedním z takových prvků.

Jistě, nová kniha "je cítit". Jenže to, co cítíte je vůně lepidla, nic víc to není. Jak správně v diskuzi zaznělo, všechny knihy voní stejně. Samozřejmě, ten pocit, když máte v ruce novou knihu je nepopsatelně svůdný. Ale vybírat si knihy podle toho, jestli voní? Přijde mi to stejné, jako si vybírat děti podle toho, jak moc voní jejich stolice.

Kniha je ke čtení a podle toho si ji máme vybírat. Jestli nás oslovilo téma, baví nás styl a tak dál. Falešný argument, že nevoní je používán odpůrci e-knih. Když už někdo neví, co na e-knihách odsoudit, vytáhne toto.

Tak se jdu podívat do toho oddělení spodního prádla. Schválně, kolik tam bude čichačů.

Komentáře

  1. :D Tenhle článek mě opravdu pobavil...Ne, že bych ke knihám nečichala, ale vybírat knihy podle vůně ? WTF ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, věřím, že tu velkou nadsázku čtenář pochopí :)

      Vymazat
  2. Chapu, ze je to cele s nadsazkou. Ale i tak uz jsem v minulosti odlozil par knih a nikdy je nedocetl, protoze proste nevonely tak, jak mely. Stejne jako je vune cerstve knihy (tedy lepidla a papiru) naprosto neodolatelna pro chronickeho ctenare, tak smrdici kniha je nejvetsi zlo.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Polemika: Proč Martin Vopěnka útočí na Literu?

V diskuzi o udílení cen Magnesia Litera ve facebookové skupině Literární s(n)obi jsme zabrousili na velmi tenký led. A tím je útok Martina Vopěnky, předsedy Svazu českých knihkupců a nakladatelů, spisovatele a majitele nakladatelství Práh na Literu. Než se pustím do rozboru toho, co MV řekl, ocituji zde otázku, na kterou odpovídal i celou jeho odpověď. Otázka padla v rozhovoru pro časopis Knihkupec , což je vedlejší projekt marketingového ředitele Euromedie: Jste jeden z mála českých autorů, kteří získali respekt i v zahraničí. Román Můj bratr Mesiáš byl nyní vybrán jako scifi měsíce v britských The Times. Také v Polsku vám vycházejí skvělé recenze – lepší než v Čechách. Čím to je? Poněkud neskromně se cítím být světovým spisovatelem, což mi zdejší literární scéna nemůže odpustit. Nevolím malá česká témata, zajímají mne ta velká, obecně lidská, civilizační, filozofická. Slyšel jsem teď předsedu poroty Magnesie Litery říkat něco v tom smyslu, že oni vlastně hledají spíš něco, co by jin