Nevoní, jednou provždy nevoní!

Pod mým včerejším příspěvkem na téma jak si vybrat správnou knihu se strhla emotivní diskuze o tom, jestli knihy voní, nebo ne. Tak aby bylo jednou provždy jasné. Nevoní.



Kniha je produkt určený ke čtení. Má obálku, vazbu, slova, věty, kapitoly... Je to prostě podobný druh zboží, jako cédéčko, nebo krajkované kalhotky. Docela by mě zajímalo, jestli se čichači knih v oddělení spodního prádla vrhají na krajky a zkoušejí, jestli správně voní.

Chápu, kde se tato potřeba vzala. Máme knihy rádi a snažíme se to dát všemožně najevo. Snažíme se celému světu ukázat, že ty knihy milujeme, a nedovedeme bez nich žít. A tak si vymýšlíme další a další prvky, které knihám připisujeme. A mýtická vůně je jedním z takových prvků.

Jistě, nová kniha "je cítit". Jenže to, co cítíte je vůně lepidla, nic víc to není. Jak správně v diskuzi zaznělo, všechny knihy voní stejně. Samozřejmě, ten pocit, když máte v ruce novou knihu je nepopsatelně svůdný. Ale vybírat si knihy podle toho, jestli voní? Přijde mi to stejné, jako si vybírat děti podle toho, jak moc voní jejich stolice.

Kniha je ke čtení a podle toho si ji máme vybírat. Jestli nás oslovilo téma, baví nás styl a tak dál. Falešný argument, že nevoní je používán odpůrci e-knih. Když už někdo neví, co na e-knihách odsoudit, vytáhne toto.

Tak se jdu podívat do toho oddělení spodního prádla. Schválně, kolik tam bude čichačů.

Komentáře

  1. :D Tenhle článek mě opravdu pobavil...Ne, že bych ke knihám nečichala, ale vybírat knihy podle vůně ? WTF ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, věřím, že tu velkou nadsázku čtenář pochopí :)

      Vymazat
  2. Chapu, ze je to cele s nadsazkou. Ale i tak uz jsem v minulosti odlozil par knih a nikdy je nedocetl, protoze proste nevonely tak, jak mely. Stejne jako je vune cerstve knihy (tedy lepidla a papiru) naprosto neodolatelna pro chronickeho ctenare, tak smrdici kniha je nejvetsi zlo.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

Jakub Železný: Kinského zahrada (recenze)

Raynor Winnová: Bouřlivé ticho