Nefňukejte, že čtete špatnou knihu. Můžete si za to sami
Kolikrát za den slyším nářky na to, že ta či ona kniha je špatná a dotyčný čtenář obviňue celý svět, že "naletěl a ztrácí čas". Přitom pokud čtete špatnou knihu, můžete si za to sami.
Každý, kdo umí číst je schopen přečíst si z knihy pět stránek, než za ní utratí "těžce vydělané peníze". Problém dnešních čtenářů (přesněji těch, co si říkají bookloveři) je, že nejsou schopni vlastního úsudku předtím, než se do takové knihy pustí. Podlehnou krásné obálce, dobře napsané anotaci (byť dobře napsaných anotací je čím dál tím méně), hezkému plakátu a nebo – a to mě baví nejvíce, nadšeným ohlasům anonymních "lidiček z netu".
Vlastní úsudek jde stranou, protože proč si lámat hlavu nad tím, jestli tato kniha je či není pro vás? Odpovědnost za své rozhodnutí můžete snadno delegovat na jiné a sebe tak odpovědnosti zbavit. Já nevím jak vy, ale když si chci přečíst knihu, snažím se o ní zjistit co nejvíc a především: podívat se na vlastní oči, jak je napsaná a zda mě bude její styl bavit. Jistě, taky dám na recenze lidí, které znám a mohu jejich vkusu věřit, ale není to nikdy jediný faktor, který vede ku kýženému rozhodnutí.
Nejvíc mě fascinují ti, kteří v internetovbých diskuzí vykřikují: "Doporučte mi knihu, která mě bude bavit. Teď. Hned." Vlastní mozek? Samostatný úsudek? Ale kdeže, to se dnes nenosí.
Podlehli jste reklamě a kniha vás nebavila? Neviňte reklamu, viňte vlastní lenost. Protože každý z nás je schopný odhadnout, zda mu kniha bude vyhovovat. Podlehnout reklamě a pak nadávat, že jsme zase naletěli, to může pouze duševně nehotový člověk. Není to vina reklamy. To VY jste ten, kdo může za to, že čtete špatnou knihu.
Taky se mi v životě stalo, že jsem četl něco, co mě nebavilo. Tak dvakrát ročně se mi to stane. Pravda, některé knihy čtu, i když tuším, že mě bavit nebudou. Patří to k mé práci (nemyslím zaměstnání). Jenže je to vždy má volba přečíst špatnou knihu, když o ní chci mluvit. Nikdy by mě nenapadlo z toho obviňovat někoho jiného. Ani tu knihu, ani autora, nebo internetovou lúzu, která mi ji doporučila.
Kdysi jsem vymyslel aforismus, za kerým si čím dál tím víc stojím:
Problémem současné literatury je, že číst dnes umí kdejaký blbec.
Každý, kdo umí číst je schopen přečíst si z knihy pět stránek, než za ní utratí "těžce vydělané peníze". Problém dnešních čtenářů (přesněji těch, co si říkají bookloveři) je, že nejsou schopni vlastního úsudku předtím, než se do takové knihy pustí. Podlehnou krásné obálce, dobře napsané anotaci (byť dobře napsaných anotací je čím dál tím méně), hezkému plakátu a nebo – a to mě baví nejvíce, nadšeným ohlasům anonymních "lidiček z netu".
Vlastní úsudek jde stranou, protože proč si lámat hlavu nad tím, jestli tato kniha je či není pro vás? Odpovědnost za své rozhodnutí můžete snadno delegovat na jiné a sebe tak odpovědnosti zbavit. Já nevím jak vy, ale když si chci přečíst knihu, snažím se o ní zjistit co nejvíc a především: podívat se na vlastní oči, jak je napsaná a zda mě bude její styl bavit. Jistě, taky dám na recenze lidí, které znám a mohu jejich vkusu věřit, ale není to nikdy jediný faktor, který vede ku kýženému rozhodnutí.
Nejvíc mě fascinují ti, kteří v internetovbých diskuzí vykřikují: "Doporučte mi knihu, která mě bude bavit. Teď. Hned." Vlastní mozek? Samostatný úsudek? Ale kdeže, to se dnes nenosí.
Podlehli jste reklamě a kniha vás nebavila? Neviňte reklamu, viňte vlastní lenost. Protože každý z nás je schopný odhadnout, zda mu kniha bude vyhovovat. Podlehnout reklamě a pak nadávat, že jsme zase naletěli, to může pouze duševně nehotový člověk. Není to vina reklamy. To VY jste ten, kdo může za to, že čtete špatnou knihu.
Taky se mi v životě stalo, že jsem četl něco, co mě nebavilo. Tak dvakrát ročně se mi to stane. Pravda, některé knihy čtu, i když tuším, že mě bavit nebudou. Patří to k mé práci (nemyslím zaměstnání). Jenže je to vždy má volba přečíst špatnou knihu, když o ní chci mluvit. Nikdy by mě nenapadlo z toho obviňovat někoho jiného. Ani tu knihu, ani autora, nebo internetovou lúzu, která mi ji doporučila.
Kdysi jsem vymyslel aforismus, za kerým si čím dál tím víc stojím:
Problémem současné literatury je, že číst dnes umí kdejaký blbec.
Jo, souhlas. Docela trefné s tím "doporučte knihu, která mě bude bavit.." :D přesně to vidím na fb skoro denně :D
OdpovědětVymazatAmen ;)
OdpovědětVymazatSouhlas! Už si ani nepamatuju, kdy jsem četla knihu, na kterou bych nadávala.
OdpovědětVymazat"Drsný" nadpis mě zaujal :-). Nicméně naprosto chápu tvůj názor. Nějak by mě ani nenapadlo vinit někoho dalšího z toho, že jsem sáhla po knize, která se mi nelíbí. Je pravda, že než si koupím něco úplně (pro mě) neznámého, tak se trošku pídím a hodně zvažuju. Musíme doufat, že se lidé časem poučí.
OdpovědětVymazatAno, kéž by to tak dělali všichni čtenáři :) Ale kdo se pohybuje třeba na Facebooku v Co čteme, tak tyhle nářky vidí denně.
VymazatMožná je problém i v tom, že většina lidí nemá vkus - což samozřejmě souvisí i s tím, že nemají vlastní názor. Přečtou cokoliv, co je IN (co se líbilo hodně lidem), ale má to pro ně asi takovou hodnotu, jako koupit si módní oblečení (co na tom, že jim vůbec nesedí). Ve FB diskuzích papouškují hoaxy o imigrantech, nadávají na šéfa a je jim dobře. Jenomže co s tím, tak to prostě je. Udělat si vlastní názor na knihu nebo na jiné věci je prostě složitá věc, stejně jako najít a dělat povolání místo zaměstnání a vzít zodpovědnost za svůj život sama na sebe... a většina lidí si vystačí i bez toho (ovšem jejich život bych žít nechtěla).
OdpovědětVymazat