Přeskočit na hlavní obsah

Naučte se laskavě mluvit o knihách!

Číst dnes umí každý, ale ne každý už dovede mluvit o knihách. A teď zrovna nemluvím o Bayardově skvělé knize "Jak mluvit o knihách, které jste nečetli". Mluvím o účastnících veřejných diskuzních fór na internetu. Mluvím o těch, kteří dočetli knihu a chtějí nám o tom něco říct. A taky o recenzích. O těch bude článek především.


Podle mě je totiž umět mluvit o knihách stejně důležité, jako umět číst. Je škoda, že se tato schopnost neučí na základní škole, protože jsem přesvědčen o tom, že k tomu nemusíte mít žádné „spisovatelské střevo“, neřku-li talent. Stačí vyvarovat se pár věcí.

V první řadě používejte argumenty. Nestačí napsat, že se vám kniha fakt moc líbila, pokud chcete případného čtenáře nalákat, je užitečné zmínit, co přesně se vám líbilo. Líbil se vám příběh? Líbila se vám zápletka? Styl knihy? Jazyk? Tohle všechno přece dovedete poznat a dovedete o tom mluvit.

Vyhněte se frázím. Já věřím, že vás kniha pohltila a nemohli jste se od ní odtrhnout, ale věřte mi, že čeština je bohatá a jde to říct jinak a zajímavěji. Čím zajímavěji to povíte, tím lépe bude váš text vypadat.

Najděte souvislosti. Je fajn dát knihu do nějakého kontextu. Buď v rámci žánru, v rámci dané literatury (české, severské atd.) nebo prostě v rámci jakéhokoliv kontextu. Čtenář si pak dovede knihu snáze někam zařadit a když ji navíc umíte porovnat, je hned o něco moudřejší. A ne, věta Nejlepší severská krimi všech dob!!! nestačí, tohle se dočtete v každé druhé anotaci.

Hledejte vlastní slova. Vím, že zkopírovat do své "recenze" anotaci odjinud je lákavé, ale vy přece máte na víc. Kvalita anotací je značně nevalná (a asi bych se na to mohl zaměřit pro některý z dalších článků, o pár odstrašujících případech bych věděl) a pokud jste knihu četli, dovedete pět vět o ději vymyslet taky.

A propos: Děj! Pozor na to, abyste neprozradili moc. Čtenář si ten příběh chce užít a tak, především u detektivek, platí pravidlo, že méně je více. Dokonce si myslím, že v dobré recenzi děj vůbec nemusíte zmiňovat. Ten, koho děj zajímá, si na tři kliknutí najde anotaci na webu.

Vypadá to, že tu poučuju, ale spíš se snažím předat své zkušenosti, které jsem získal ze svých vlastních přešlapů. Napsal jsem mraky špatných článků o knihách a často jsem se ani já nedokázal vyvarovat chyb, které tu pranýřuji. I tak si však myslím, že to není nic náročného. Mluvit o knihách je snadné.

A krásné.

Komentáře

  1. Ahoj,

    nemyslím si, že mluvit (psát) o knihách je snadné. Popisovat něco, co bylo napsáno, tak aby člověk neprozradil příliš, je podle mě docela těžké. No a popsat slovy pocity, to mi přijde někdy až nereálné. Člověk může naskládat vedle sebe spoustu přídavných jmen, ale to vnoření se do příběhu, radost, uspokojení, zoufalství, zklamání, myšlenky na hlavního hrdinu, to dostat do slov je, alespoň pro mě, obtížné.

    Tento rok si poprvé sepisuji všechny své přečtené knihy. Dala jsem si takový závazek, že si nejprve napíšu svou ,,minirecenzi,, a teprve pak se pustím do četby další knihy. A musím říct, že mne to velmi zdržuje, zaměstnává a čtenářsky zpomaluje (což není na škodu).

    Nicméně je to opravdu krásné - I napsání malého článečku totiž tříbí mysl, kultivuje jazyk a v neposlední řadě dává možnost si celou knihu zrekapitulovat a popřemýšlet si o ní a vtisknout si ji pomoci vlastních slov do paměti.

    Každému doporučuji, aby si něco takového zkusil.

    martina

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chcete zničit knižní trh? Nakupujte v levných e-shopech

V době srovnávačů scen je nakupování knih krásné. Odpoledne při cestě ze školy či z práce se zastavíte v tom krásném knihkupectví na rohu, abyste se podívali, co tam mají nového. Necháte si od prodavače, nebo dokonce od knihkupce poradit, a pak jdete domů, a knihu si objednáte z nejlevnějšího e-shopu, který najdete.

Angela Marsons: Bez tužky a papíru mi to nepíše

Detektivek a thrillerů dnes vychází tolik, že to už jeden nestíhá. Málokdy se mi ale podaří objevit něco, co mě téměř doslova porazí na zem. Po dočtení první knihy Angely Marsons jsem tento pocit zažil. Její knihy, to je směs klasické detektivky a společenského thrilleru. Výborně napsané postavy jsou samozřejmost – a to jak postavy kladné, tak postavy záporné. Angela Marsons dovede psát tak poutavě, že vás donutí knihu odložit až s posledním slovem. Popisuje těžká témata; nevyhýbá se ani těm, které mohou působit citovou újmu. Na konci máte ale vždy pocit, že jste četli něco velkého.


Anna Cima: Probudím se na Šibuji (recenze)

Každý mladý český debut zaslouží náležitou pozornost, protože jsem měl dlouho pocit, že česká literatura uvízla na mrtvém bodě. Buď se autoři, o kterých vůbec stojí za to mluvit, věnovali minulosti, a nebo byly jejich knihy skvělé po formální stránce, ale tak nějak to nemělo příběh, myšlenku. Anna Cima napsala knihu, která má všechno, co má dobrá kniha mít. Téměř všechno.