Naučte se laskavě mluvit o knihách!
Číst dnes umí každý, ale ne každý už dovede mluvit o knihách. A teď zrovna nemluvím o Bayardově skvělé knize "Jak mluvit o knihách, které jste nečetli". Mluvím o účastnících veřejných diskuzních fór na internetu. Mluvím o těch, kteří dočetli knihu a chtějí nám o tom něco říct. A taky o recenzích. O těch bude článek především.
Podle mě je totiž umět mluvit o knihách stejně důležité, jako umět číst. Je škoda, že se tato schopnost neučí na základní škole, protože jsem přesvědčen o tom, že k tomu nemusíte mít žádné „spisovatelské střevo“, neřku-li talent. Stačí vyvarovat se pár věcí.
V první řadě používejte argumenty. Nestačí napsat, že se vám kniha fakt moc líbila, pokud chcete případného čtenáře nalákat, je užitečné zmínit, co přesně se vám líbilo. Líbil se vám příběh? Líbila se vám zápletka? Styl knihy? Jazyk? Tohle všechno přece dovedete poznat a dovedete o tom mluvit.
Vyhněte se frázím. Já věřím, že vás kniha pohltila a nemohli jste se od ní odtrhnout, ale věřte mi, že čeština je bohatá a jde to říct jinak a zajímavěji. Čím zajímavěji to povíte, tím lépe bude váš text vypadat.
Najděte souvislosti. Je fajn dát knihu do nějakého kontextu. Buď v rámci žánru, v rámci dané literatury (české, severské atd.) nebo prostě v rámci jakéhokoliv kontextu. Čtenář si pak dovede knihu snáze někam zařadit a když ji navíc umíte porovnat, je hned o něco moudřejší. A ne, věta Nejlepší severská krimi všech dob!!! nestačí, tohle se dočtete v každé druhé anotaci.
Hledejte vlastní slova. Vím, že zkopírovat do své "recenze" anotaci odjinud je lákavé, ale vy přece máte na víc. Kvalita anotací je značně nevalná (a asi bych se na to mohl zaměřit pro některý z dalších článků, o pár odstrašujících případech bych věděl) a pokud jste knihu četli, dovedete pět vět o ději vymyslet taky.
A propos: Děj! Pozor na to, abyste neprozradili moc. Čtenář si ten příběh chce užít a tak, především u detektivek, platí pravidlo, že méně je více. Dokonce si myslím, že v dobré recenzi děj vůbec nemusíte zmiňovat. Ten, koho děj zajímá, si na tři kliknutí najde anotaci na webu.
Vypadá to, že tu poučuju, ale spíš se snažím předat své zkušenosti, které jsem získal ze svých vlastních přešlapů. Napsal jsem mraky špatných článků o knihách a často jsem se ani já nedokázal vyvarovat chyb, které tu pranýřuji. I tak si však myslím, že to není nic náročného. Mluvit o knihách je snadné.
A krásné.
Podle mě je totiž umět mluvit o knihách stejně důležité, jako umět číst. Je škoda, že se tato schopnost neučí na základní škole, protože jsem přesvědčen o tom, že k tomu nemusíte mít žádné „spisovatelské střevo“, neřku-li talent. Stačí vyvarovat se pár věcí.
V první řadě používejte argumenty. Nestačí napsat, že se vám kniha fakt moc líbila, pokud chcete případného čtenáře nalákat, je užitečné zmínit, co přesně se vám líbilo. Líbil se vám příběh? Líbila se vám zápletka? Styl knihy? Jazyk? Tohle všechno přece dovedete poznat a dovedete o tom mluvit.
Vyhněte se frázím. Já věřím, že vás kniha pohltila a nemohli jste se od ní odtrhnout, ale věřte mi, že čeština je bohatá a jde to říct jinak a zajímavěji. Čím zajímavěji to povíte, tím lépe bude váš text vypadat.
Najděte souvislosti. Je fajn dát knihu do nějakého kontextu. Buď v rámci žánru, v rámci dané literatury (české, severské atd.) nebo prostě v rámci jakéhokoliv kontextu. Čtenář si pak dovede knihu snáze někam zařadit a když ji navíc umíte porovnat, je hned o něco moudřejší. A ne, věta Nejlepší severská krimi všech dob!!! nestačí, tohle se dočtete v každé druhé anotaci.
Hledejte vlastní slova. Vím, že zkopírovat do své "recenze" anotaci odjinud je lákavé, ale vy přece máte na víc. Kvalita anotací je značně nevalná (a asi bych se na to mohl zaměřit pro některý z dalších článků, o pár odstrašujících případech bych věděl) a pokud jste knihu četli, dovedete pět vět o ději vymyslet taky.
A propos: Děj! Pozor na to, abyste neprozradili moc. Čtenář si ten příběh chce užít a tak, především u detektivek, platí pravidlo, že méně je více. Dokonce si myslím, že v dobré recenzi děj vůbec nemusíte zmiňovat. Ten, koho děj zajímá, si na tři kliknutí najde anotaci na webu.
Vypadá to, že tu poučuju, ale spíš se snažím předat své zkušenosti, které jsem získal ze svých vlastních přešlapů. Napsal jsem mraky špatných článků o knihách a často jsem se ani já nedokázal vyvarovat chyb, které tu pranýřuji. I tak si však myslím, že to není nic náročného. Mluvit o knihách je snadné.
A krásné.
Ahoj,
OdpovědětVymazatnemyslím si, že mluvit (psát) o knihách je snadné. Popisovat něco, co bylo napsáno, tak aby člověk neprozradil příliš, je podle mě docela těžké. No a popsat slovy pocity, to mi přijde někdy až nereálné. Člověk může naskládat vedle sebe spoustu přídavných jmen, ale to vnoření se do příběhu, radost, uspokojení, zoufalství, zklamání, myšlenky na hlavního hrdinu, to dostat do slov je, alespoň pro mě, obtížné.
Tento rok si poprvé sepisuji všechny své přečtené knihy. Dala jsem si takový závazek, že si nejprve napíšu svou ,,minirecenzi,, a teprve pak se pustím do četby další knihy. A musím říct, že mne to velmi zdržuje, zaměstnává a čtenářsky zpomaluje (což není na škodu).
Nicméně je to opravdu krásné - I napsání malého článečku totiž tříbí mysl, kultivuje jazyk a v neposlední řadě dává možnost si celou knihu zrekapitulovat a popřemýšlet si o ní a vtisknout si ji pomoci vlastních slov do paměti.
Každému doporučuji, aby si něco takového zkusil.
martina