Přeskočit na hlavní obsah

Milénium 4: Jak se kniha vlastně jmenuje?

Zaujal mě název knihy a tak jsem se podíval, jak se jmenuje ve švédštině a v ostatních překladech. Originál zní: Det som inte dödar oss, což se dá podle Google Translatoru přeložit jako “Co nás nezabije”. Toto jsou překlady, které ctí tento název, případně si ho trochu upravují:


Norsko
Det som ikke dreper oss

Francie
Ce qui ne me tue pas

Estonština
See, mis ei tapa

Maďarština
Ami nem öl meg

Italština
Quello che non uccide

Polština
Co nas nie zabije

Španělština
Lo que no te mata te hace más fuerte

Chorvatština
Što nas ne ubije

Dánština
Det der ikke slår os ihje

Holandština
Wat ons niet zal doden

Pak tu jsou země, které se rozhodli názvem odkazovat na předchozí “Dívky”, a to je anglický překlad, portugalský, český a slovenský.

Angličtina
The Girl in the Spider's Web
Dívka v pavoučí síti

Portugalština
A Rapariga Apanhada na Teia de Aranha

A pak tu je Německo :)))

Němčina
Verschwörung - Komplot

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Raynow Winnová: Pobřežní cesta

Nebýt toho, že tuto knihu zmínila překladatelka Lucie Miolajková na svém Facebooku, vůbec bych se o ní nedozvěděl. Nevšiml jsem si recenzí, nevšiml jsem si žádných zmínek na sociálních sítích. Ta kniha kolem mne proplula a já ji vůbec nezaregistroval. Až když jsem se díky výše zmíněné náhodě o knize dozvěděl, našel jsem si na webu nakladatele krátkou ukázku. Začetl jsem se a nemohl jsem přestat. Zapůsobilo na mě okamžité kouzlo – kouzlo silného příběhu dvou lidí, které v jednu chvíli potkalo snad všechno špatné, co je potkat mohlo (skoro). A oni, místo toho, aby se schoulili do klubíčka a nadávali na osud se vydali na cestu. Na jihozápadní pobřežní cestu, která vede po britském pobřeží. Šli pěšky, spali ve stanu, měli málo peněz, málo jídla a před sebou žádnou budoucnost. Když píšu měli, nemluvím o románové fikci. Kniha je vlastně mix hned tří žánrů: Literární cestopis, literární autobiografie a román. Raynor Winnová popisuje svůj skutečný příběh, který potkal jí a jejího manžela a kte