Přeskočit na hlavní obsah

Jak Seznam vytvořil fiktivní knihu a zapojil čtenáře do svého výzkumu

Někdy v průběhu června se objevila stránka www.nocpatrislunci.cz, která slibovala novou pecku ze severské krimi. Bylo tu hodně podezřelých věcí, které dávaly tušit, že žádná taková kniha neexistuje. A dnes se ukázalo, že to byl podvod Seznamu.

Podle mailu, který dnes přišel to byl prostě určitý výzkum, jehož smysl a poslání zatím Seznam tají a výsledky chce uveřejnit v říjnu. Jako kompenzaci nabídl těm, co si knihu chtěli "koupit se slevou" poukázku na třista korun do jednoho knihkupectví.

Přestože nemám právnické vzdělání, tak mi to zkrátka a dobře smrdí. Pokud ten výzkum chtějí použít pro své obchodní cíle, těžko mohou využít data, která jim někdo poskytl bez svolení s nakládáním.

Nemám nic proti literárním mystifikacím, ale nikdy by to nemělo jít za hranici, kdy ta mystifikace účelově klame lidi. Kdy slibuje něco, co nemíní dodržet. Máme tu precedens v podobě neexistujícího hypermarketu Český sen, kdy ta mystifikace měla mnohem větší rozměry, než NOC PATŘÍ SLUNCI. Za hranou to bylo tehdy a za hranou to je i dnes.

Nevím přesně, co chtěl Seznam zjistit. Že jsou severské kriminálky populární? Že si lidi rádi kliknout na slib 15% slevy na knihu? Tak nevím, nezačal v Seznamu náhodou pracovat jistý kapitán Zřejmý?

My všichni, co jsme se kauzou Noc patří slunci zabývali jsme věděli, že ta kniha neexistuje, že neexistuje ani autor a čekali jsme, co se z toho vyklube. Můj tip byl, že to bude virální kampaň nějaké reklamky, nebo komunikační agentury.

Že tento podvod zinscenoval sám Seznam mi vyrazilo dech.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Polemika: Proč Martin Vopěnka útočí na Literu?

V diskuzi o udílení cen Magnesia Litera ve facebookové skupině Literární s(n)obi jsme zabrousili na velmi tenký led. A tím je útok Martina Vopěnky, předsedy Svazu českých knihkupců a nakladatelů, spisovatele a majitele nakladatelství Práh na Literu. Než se pustím do rozboru toho, co MV řekl, ocituji zde otázku, na kterou odpovídal i celou jeho odpověď. Otázka padla v rozhovoru pro časopis Knihkupec , což je vedlejší projekt marketingového ředitele Euromedie: Jste jeden z mála českých autorů, kteří získali respekt i v zahraničí. Román Můj bratr Mesiáš byl nyní vybrán jako scifi měsíce v britských The Times. Také v Polsku vám vycházejí skvělé recenze – lepší než v Čechách. Čím to je? Poněkud neskromně se cítím být světovým spisovatelem, což mi zdejší literární scéna nemůže odpustit. Nevolím malá česká témata, zajímají mne ta velká, obecně lidská, civilizační, filozofická. Slyšel jsem teď předsedu poroty Magnesie Litery říkat něco v tom smyslu, že oni vlastně hledají spíš něco, co by jin