Přeskočit na hlavní obsah

Jak Seznam vytvořil fiktivní knihu a zapojil čtenáře do svého výzkumu

Někdy v průběhu června se objevila stránka www.nocpatrislunci.cz, která slibovala novou pecku ze severské krimi. Bylo tu hodně podezřelých věcí, které dávaly tušit, že žádná taková kniha neexistuje. A dnes se ukázalo, že to byl podvod Seznamu.

Podle mailu, který dnes přišel to byl prostě určitý výzkum, jehož smysl a poslání zatím Seznam tají a výsledky chce uveřejnit v říjnu. Jako kompenzaci nabídl těm, co si knihu chtěli "koupit se slevou" poukázku na třista korun do jednoho knihkupectví.

Přestože nemám právnické vzdělání, tak mi to zkrátka a dobře smrdí. Pokud ten výzkum chtějí použít pro své obchodní cíle, těžko mohou využít data, která jim někdo poskytl bez svolení s nakládáním.

Nemám nic proti literárním mystifikacím, ale nikdy by to nemělo jít za hranici, kdy ta mystifikace účelově klame lidi. Kdy slibuje něco, co nemíní dodržet. Máme tu precedens v podobě neexistujícího hypermarketu Český sen, kdy ta mystifikace měla mnohem větší rozměry, než NOC PATŘÍ SLUNCI. Za hranou to bylo tehdy a za hranou to je i dnes.

Nevím přesně, co chtěl Seznam zjistit. Že jsou severské kriminálky populární? Že si lidi rádi kliknout na slib 15% slevy na knihu? Tak nevím, nezačal v Seznamu náhodou pracovat jistý kapitán Zřejmý?

My všichni, co jsme se kauzou Noc patří slunci zabývali jsme věděli, že ta kniha neexistuje, že neexistuje ani autor a čekali jsme, co se z toho vyklube. Můj tip byl, že to bude virální kampaň nějaké reklamky, nebo komunikační agentury.

Že tento podvod zinscenoval sám Seznam mi vyrazilo dech.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Raynow Winnová: Pobřežní cesta

Nebýt toho, že tuto knihu zmínila překladatelka Lucie Miolajková na svém Facebooku, vůbec bych se o ní nedozvěděl. Nevšiml jsem si recenzí, nevšiml jsem si žádných zmínek na sociálních sítích. Ta kniha kolem mne proplula a já ji vůbec nezaregistroval. Až když jsem se díky výše zmíněné náhodě o knize dozvěděl, našel jsem si na webu nakladatele krátkou ukázku. Začetl jsem se a nemohl jsem přestat. Zapůsobilo na mě okamžité kouzlo – kouzlo silného příběhu dvou lidí, které v jednu chvíli potkalo snad všechno špatné, co je potkat mohlo (skoro). A oni, místo toho, aby se schoulili do klubíčka a nadávali na osud se vydali na cestu. Na jihozápadní pobřežní cestu, která vede po britském pobřeží. Šli pěšky, spali ve stanu, měli málo peněz, málo jídla a před sebou žádnou budoucnost. Když píšu měli, nemluvím o románové fikci. Kniha je vlastně mix hned tří žánrů: Literární cestopis, literární autobiografie a román. Raynor Winnová popisuje svůj skutečný příběh, který potkal jí a jejího manžela a kte