Přeskočit na hlavní obsah

Novinky ODEONU pro druhé pololetí 2015

Na ediční plán ODEONu se pokaždé těším. Je to jedna z mála nakladatelských značek, která mě nikdy svou knižní produkcí nezklame. Jejich Světová knihovna je výkladní skříň současné světové beletrie a protože je polovina roku, nastal čas se podívat, co se v ODEONU chystá. Přehled není úplný, jedná se o můj subjektivní výběr.
Ještě než se dostanu ke Světové knihovně chci zmínit další dvě nová vydání knih Ernesta Hemingwaye v nové, moc povedené úpravě od Martina Peciny. Do konce roku ještě vyjde Sbohem, armáda a Slunce vychází. Tu první knihu představovat netřeba, v seznamu povinné literatury na střední škole děsila nejednoho školáka. Slunce vychází je Hemingwayův debut, známější pod názvem Fiesta.

Světová knihovna

V říjnu vyjde román Johanny Sinisalo (kladné body ODEON sbírá i za nepřechylování ženských jmen) Jádro slunce. Jedná se o příběh z blízké budoucnosti, ve které se Finsko přemění v autokratickou společnost a hádám, že feministky z ní radost mít nebudou. Z edičního plánu cituji: Autorčino poselství je patrné: příliš dobrá životní úroveň, zvláště pokud je podpořena sociálním státem, může mít neblahé následky – třeba nutnost udržovat lidi ve strachu a nevědomosti.

Na své si, pochopitelně, přijdou i fanoušci Haruki Murakamiho. Na říjen je ohlášena povídková sbírka Muži, kteří nemají ženy. Povídky mají jedno společné téma: osamělé muže a jejich trápení. Tuto povídkovou sbírku přeložila Klára Macúchová.

Nevím jak vy, ale já se z celého edičního plánu nejvíce těším na nového Houellebecqa (a doufám, že se jednou jeho jméno naučím psát bez taháku). Román Podvolení, který vyjde v říjnu, vzbudil při svém francouzském vydání obrovský poprask. Vyšel totiž v ten samý den, kdy na redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo zaútočili zfanatizovaní teroristi muslimského původu. To by samo o sobě nebylo tak výbušné, kdyby... Kdyby kniha nebyla o tom, že se Francie po překvapivém volebním výsledku Národní fronty stane muslimským státem. Tato politická fikce, jak knihu Houellebecq označuje, vzbudí rozruch jistě i u nás.

Nevím, jestli sledujete Man Bookerovu cenu, ale vloni ji vyhrál Richard Flanagan za román Úzká cesta na daleký sever, který vyjde koncem letošního roku právě ve Světové knihovně ODEONu. Vrací se k příběhu, který můžeme znát z knihy či filmu Most přes řeku Kwai a čerpá ze vzpomínek svého otce, veterána siamsko-barmské železnice. 

Paolo Giordano je u nás známý především díky knize Osamělost prvočísel, která byla poměrně úspěšně zfilmovaná. Pak vyšla ještě kniha Tělo a teď třetí: Čerň a stříbro. Vyšla již ve třiceti zemích a Giordano se definitivně zapsal na světovou literární mapu. Co říct k příběhu: jde o mladý manželský pár, nějaká deprese a tak. :-) Do svého výběru jsem ji dal proto, že Paolo Giordano umí psát a doufám, že to potvrdí i třetí knihou.

Další jméno jistě neminete: Ian McEwan. Jedna z největších hvězd současné britské literatury. Jedenáctá kniha v pořadí, která se dožila českého překladu je Myslete na děti. Vyjít má v listopadu a seznámíme se v ní s Fionou, soudkyní Nejvyššího soudu. Má zrovna rozhodnout případ nemocného syna, kterého může vyléčit jen krevní transfuze, jenže pochází z rodiny přesvědčených Svědků Jehovových. Další velký tip z druho-pololetní nabídky Odeonu.

Poslední knihou Světové knihovny, kterou chci představit je Tvé překrásné já od Chucka Palahniuka (právě se rozbušilo srdce nejedné z Palahniukových fanynek). Přeložil ji opět Richard Podaný a těšit s můžete hned jak dětem skončí letní prázdniny. Palahniuk se opět nebojí šokovat tématem – obyčejná holka z amerického zapadákova objevuje nové erotické pomůcky, která mají přinést ženám rozkoš bez mužů. Což se Penny pokusí zastavit. 

Česká řada

Růže od Stalina Moniky Zgustové jsou jedinou českou knihou v tomto edičním katalogu Odeonu. Dočtete se o dceři Josefa Vissarionoviče Stalina a její pouti druhou polovinou 20. století. 

Knihovna klasiků

Jako každý rok i letos obohatí český knižní trh nové vydání klasické světové literatury. Tentokrát to bude Stendhal: Červený a černý a Alfred de Musset Zpověď dítěte svého věku. Obě knihy jsou epochální romány z devatenáctého století a ODEON jimi dělá dobrou službu literatuře v době, která vydávání takových knih příliš nepřeje. 

Tím jsem u konce. Která je ta vaše, na kterou se nejvíc těšíte? Napište mi.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Polemika: Proč Martin Vopěnka útočí na Literu?

V diskuzi o udílení cen Magnesia Litera ve facebookové skupině Literární s(n)obi jsme zabrousili na velmi tenký led. A tím je útok Martina Vopěnky, předsedy Svazu českých knihkupců a nakladatelů, spisovatele a majitele nakladatelství Práh na Literu. Než se pustím do rozboru toho, co MV řekl, ocituji zde otázku, na kterou odpovídal i celou jeho odpověď. Otázka padla v rozhovoru pro časopis Knihkupec , což je vedlejší projekt marketingového ředitele Euromedie: Jste jeden z mála českých autorů, kteří získali respekt i v zahraničí. Román Můj bratr Mesiáš byl nyní vybrán jako scifi měsíce v britských The Times. Také v Polsku vám vycházejí skvělé recenze – lepší než v Čechách. Čím to je? Poněkud neskromně se cítím být světovým spisovatelem, což mi zdejší literární scéna nemůže odpustit. Nevolím malá česká témata, zajímají mne ta velká, obecně lidská, civilizační, filozofická. Slyšel jsem teď předsedu poroty Magnesie Litery říkat něco v tom smyslu, že oni vlastně hledají spíš něco, co by jin