Přeskočit na hlavní obsah

Jak jsem si nechal poslat knihobití balíček

Předem se omlouvám, že toto nebude článek vzdychací, jak je u reakcí na Knihobita obvyklé. Jednak – kdo mě znáte víte, že jen tak nevzdychám, a potom: nejsem si vůbec jistý tím, jestli je nad čím vzdychat. A nebo je?


Je to pár týdnů, co se facebookem začal šířit odkaz na vznikající projekt Knihobit. Princip byl zajímavý: zaplatíte si „balíček“ s knihou, kterou ale za vás vybere někdo jiný. Vy se pak těšíte, jaká kniha to bude a nádavkem dostanete pár dárků. Když se po prvním měsíci fungování ukázalo, že Knihobit skutečně žije a funguje, rozhodl jsem se tuto „mačku vo vreci“ vyzkoušet. Jak to dopadlo? Inu, se mnou to není lehké.

To bych prostě nebyl já, abych si nemusel všechno vyzkoušet. Ale zde jsem měl o důvod navíc. Knihobit totiž zkouší něco, co v českém knižním světě není úplně vyzkoušené. Zaplatíte čtyři stovky a oni vám pošlou knihu, kterou odhadnou na základě vašeho čtenářského vkusu (ten poznají, když do registrace přidáte odkaz na Databázi knih, nebo Goodreads). Toliko tedy FAQ, zbytek se dočtete na jejich webu.

V mém balíčku bylo: 


– kniha Stoner

– knižní plakát

– tužka

– něco na ruku (náramek?)

– placka "I am sher locked"

– propagační záložky

– nějaké kupony na slevu

– časopis 100+1 zahraničních zajímavostí.

Začnu knihou. Lidi z Knihobitu se poměrně zajímavě trefili do mého vkusu (respektive přímo Martin Baláž, který za projektem stojí především). Díval jsem se už na ostatní fotky z knihobitích balíčků a minimálně jedna další kniha by mě potěšila také. Tedy co se týče výběru, za tohle má Knihobit velké plus a doufám, že udrží tuto laťku.

Knižní plakát. Vlastně super. Sice si neumím představit, že bych jich měl doma deset, ale nápad je to zajímavý, plakát vypadá dobře a myslím, že si ho někam pověsím. Jen by bylo fajn, kdyby ty plakáty nebyly pořád (což možná nebudou, nevím) a místo nich knihobití lidé vymysleli něco dalšího, podobně cool.

Tužka. Ale jo, proč ne. Propiska by byla lepší, ale nebudu klausovat, že. No a pak tu je ještě sleva na nákup audioknih. Taky dobrý nápad.

No a teď začíná to, o čem se mi nebude chtít psát.

Takhle: Je mi naprosto jasné, že nejsem úplně cílová skupina tohoto projektu. O jaké cílovce tu vlastně mluvím? Řekl bych, že ideální příjemnce balíčku je dívka ve věku 12 - 18, která ráda čte a má ráda hypercool věci. Říká si bookloverka, má svůj rozjuchaný blogísek a knížky, knížky prostě miluje. Vždy se do nich ponoří a úplně jí z toho mrazí.

Dobře, přestanu si dělat legraci z české bookloverské blogosféry, to přijde později v jiném článku. Jen tím chci říct, že kdybych ta rozjuchaná patnáctka byl, asi bych měl z dalších dárků mnohem větší radost (jak je poznat z dalších článků a bůktůůůůůberských unboxingů). To, že takový nejsem není knihobití vina, ale považuju za důležité to zmínit.

Takže propagační záložky, placku I AM SHER LOCKED nebo "něco na ruku" moc neocením. Trošku si lámu hlavu s tím časopisem. Všechny ostatní dárky vlastně měly něco společného s knihami, což se o stoplusjedničce říct nedá. Ocenil bych tak, aby v knižním balíčku bylo skutečně vše nějak s knihami spojené. Ale dovedu si představit, že rozjuchandy z toho byly vlhké.

Co mi v balíčku chybělo? Ediční plán, například. Pro nakladatelství by to mohlo být zajímavé a věřím, že to ocení i čtenáři.


Poměr cena výkon

Pojďme si říct, že prodejní cena dárků v knižním balíčku rozhodně nedosahuje částky čtyř set. A to je navíc avizováno, že cena balíčků je něco jako „zaváděcí“ a bude o dalších 50 Kč dražší. Pokud bych to tedy měl brát čistě ekonomicky, balíček se mi nevyplatil. Jenže, a tohle chci velmi zdůraznit, proto bude následovat nový odstavec (aneb pohled do mysli autora článku), ekonomický pohled není jediný.

Hodnota toho celého totiž roste s myšlenkou projektu Knihobit. Přidaná hodnota je v tom, že se na něco těšíte, není to samé, jako dojít si do knihkupectví pro knihu. Klíč spočívá v těch „dárcích“. Pokud se vám trefí do noty, přidaná hodnota je na světě. A toto je oslí můstek na poslední část mého článku. 

Co zlepšit?

Při psaní článku mě pořád otravovala jedna myšlenka: Že kdybych byl tak o polovinu mladší a ještě navíc ženského pohlaví, byl bych patrně ze všeho mnohem víc nadšený. To se patrně už nezmění, ale možná by Knihobit mohl uvažovat o rozšíření cílové skupiny. Jak?

Neměl by být takový problém připravit dvě verze balíčku: ADULT / TEEN. A do těch balíčků by dávali „dárky“, které by víc odpovídaly příjemcově očekávání. Je mi jasné, že v balíčku ADULT nemůže být poukázka na slevu do hampejzu, ale dovedu si představit obsah takový, který by mě bavil. Takový balíček bych si objednal znovu rád. 

No vlastně – budu si objednávat další, červencový balíček? :-) Pravděpodobně ano, budu. Ten projekt mě zaujal a chci ho podpořit. Je to něco, co na českém trhu nebylo a je fajn, že to někoho napadlo. 

Komentáře

  1. To rozdělení na Adult/Teen by nemuselo být špatné, kdyby si Knihobita objednala třeba moje máma, asi by ji nenadchly kolíčky se sovičkama nebo květinová čelenka. A popravdě - ani placky by neuživila. Normálně bych do toho osobního dotazníku přidala věkové kategorie např. v rozmezí 10 let.
    Jinak jsem taky zvědavá na další vývoj a určitě do toho půjdu v některém dalším měsíci, protože se mi ten nápad prostě líbí a jsem ráda, že do toho Martin s Verčou šli :)

    OdpovědětSmazat
  2. No právě. Tohle zaměření na jednu, poměrně specifickou cílovou skupinu v začátku projektu chápu, ale je škoda se omezovat jen na ně.

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…