Lokální veletrh Svět knihy

Vzpomínám na časy, kdy si pražský veletrh Svět knihy mohl právem říkat mezinárodní. Kromě povinného každoročního zahraničního hosta na veletrh jezdili přední jména současného literárního světa. Dávno tomu, chtělo by se dodat společně s J. V. Plevou.
Veletrh se v posledních letech změnil na událost lokálního významu. Zahraniční hosté jezdí dál. Ale ti autoři, kteří plnili sály pražského výstaviště tak nějak jezdit přestali.

Možná se jim nelíbí, že cestu ke stánku svého vydavatele si musí proklestit přes stojany plné levných DVD, kolem kterých je zpocený hrozen lidí, a u stánku na ně čeká vydavatel, hosteska a dva nadšení fanoušci.

Vloni byl hostem třeba Anders de la Motte, což sice není megahvězda, ale jeho knihy se prodávají slušně a své věrné čtenáře tu má. Nebo Jean Michel Guenassia. Letos? Najděte mi někoho takového.

A tak nejzajímavější autory přivezl Skandinávský dům – a tento program se bude konat mimo veletrh, večer v literární kavárně v Řetězové. A není divu, tamní komorní prostředí bude mnohem sympatičtější, než rozpadající se výstaviště.

Je to smutné, jak pražský knižní veletrh upadl. Je to smutné a varující. Když nemáme pořádný knižní veletrh, hrozí obecný knižní úpadek. A tak je možná čas začít přemýšlet o tom, co se s tím dá dělat.

Trucveletrh? Svět knihy není jediným pražským, a už vůbec ne jediným českým literárním veletrhem.

Nevím, co s tím dělat. Možná se s tím nic dělat nedá. Možná je třeba smířit se s tím, že česká literatura zůstane lokální záležitostí a pražský veletrh bude pravým obrazem tohoto stavu.

Nebo ne?

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Raynor Winnová: Bouřlivé ticho

Jakub Železný: Kinského zahrada (recenze)

František Šmehlík: Šelma (recenze)