Přeskočit na hlavní obsah

Erlend Loe na plátně

O tom, že knihy Erlenda Loeho jsou skvělé netřeba polemizovat. Doppler, Naivní. Super nebo Tiché dny v Mixing Part byly pro mě, a nejen pro mě, velkým zážitkem. Nedávno jsem zjistil, že podle jeho knih existují i filmy, a že Skandinávský dům tyto filmy přiveze do Prahy.

Erlend Loe
Erlend Loe patří k nejčtenějším norským spisovatelům nejen doma, ale v zahraničí. Dávno před vlnou skandinávských thrillerů čtenáři objevili jeho skvělý humor a nadsázku, a to konkrétně v knihách Naivní. Super, Doppler, Fakta o Finsku či Tiché dny v Mixing Part a ve dvou dětských knížkách Ryba a Kurtovi přeskočilo. Speciálně román Doppler mě tehdy velmi pohltil, protože si nepamatuji lepší knihu o lidské osamělosti.

V rámci přehlídky Filmový Erlend Loe uvede Skandinávský dům dvě adaptace Loeových knih – vtipnou romantickou komedii Uchvácen ženou a animovaný rodinný snímek Kurt strašně zuří (podle dětské knížky Kurtovi přeskočilo) a drama z novinářského prostředí Úplně obyčejný den v práci, který byl natočen podle Loeova scénáře vytvořeném na základě knihy Håvarda Melnæse Se og Hør.

Všechny projekce budou probíhat v krásném kině Evald na Národní třídě (jedno z posledních pražských kin, které si zachovává původní patinu). Zde je kompletní program přehlídky:

12. 6. 19:00 Kurt strašně zuří (Kurt blir grusom, 2008)

16. 6. 19:00 Úplně obyčejný den v práci (En helt vanlig dag på jobben, 2010)

18. 6. 19:00 Uchvácen ženou (Tatt av kvinnen 2007)


Tak na viděnou v Evaldu, určitě se tam potkáme :)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…