Přeskočit na hlavní obsah

Zavřete okna, městem obchází bestie


 Slovenská literární superstar Dominik Dán vydal v českých podmínkách v překladu Jozefa Šmatláka další knihu. Předchozí příběh detektiva Richarda Krauze byl z časového hlediska prvním a vysvětloval, jak se hlavní protagonista vůbec dostal ke kriminálce. Novinková kniha v českých knihkupectvích je podle časové chronologie příběhem čtvrtým. Richard Krauz je zde již zkušeným detektivem, jehož slovo v „mordpartě“ platí, a který je také mezi svými kolegy uznávaný kvůli své skvělé dedukci. Tu bude muset zapojit i v případu brutálního sériového vraha, který těsně po Sametové revoluci děsil celé Slovensko.

  

Dominik Dán literárně zpracovává skutečné případy. Ke své práci využívá policejní spisy. Na autenticitě textů navíc přidává fakt, že sám autor je stále činný elitní policista. Díky perfektní znalosti prostředí a policejních postupů je často srovnáván s americkým spisovatelem Edem McBainem.

V nejnověji vydané knize zpracoval případ bestiálního vraha, který si v současné době stále odpykává doživotní trest. V ostře sledovaném procesu byl usvědčen bezmála z deseti vražd. Dán jeho případ zpracoval na dvou stech osmdesáti stranách velmi syrového textu.

Neznámý fantom, jenž se vkrádá do bytů osamělých žen v noci zásadně přes balkon, nebo otevřeným oknem, po sobě zanechává zohavené a zneuctěné mrtvoly. Panika mezi obyvateli města se začíná nezadržitelně šířit jako lavina a policie je bezradná. Fantom po sobě totiž zanechává jen několik málo indicií, jenž by mohli vést k jeho dopadení. Na kriminalisty v čele s čtenářovi již známými Krauzem a Burgerem čeká složitá skládačka, při které musí odhalit, co mají společného nedopalky holandských cigaret, neznámé otisky bot a hlavně ponožka, jíž najdou vždy u mrtvoly.

Dán ve svých knihách dodržuje místy až hypnotický rytmus vyprávění, díky kterému má čtenář pocit, že je sám člen týmu kriminalistů vyšetřujících vraždy. Autor, jako činný policista bravurně vykresluje prostředí „mordparty“ jak z hlediska profesionálního, tak i z hlediska lidského. Popisuje vztahy mezi jednotlivými členy, vtípky, jimiž se škádlejí, nesnášenlivost a tak dále. Díky tomu s hrdiny knihy čtenář prožívá i ty nejniternější okamžiky, jež více či méně posouvají děj kupředu, ale třeba i bezmocnost v zabránění dalším vraždám.

Autor zvolil vyprávění vševidoucím vypravěčem. Ten popisuje nejen vyšetřování vražd, ale i jejich samotné bestiální provedení. Dán se nezdráhá použít detailní popisy mrtvol, což může být pro čtenáře slabší povahy velmi nepěkným čtením. Detektivní práce je ovšem taková, a Dominik Dán ji popisuje se vším všudy.

Knihy Dominika Dána jsou specifické vyprávěním v několika příběhových rovinách. V jedné čtenář sleduje samotné vyšetřování a životy hlavních hrdinů a v té druhé příběh zločinu. V knize Bestie tedy příběh vraha, jehož konání určuje „Hlas“. Ten se mu vkrádá pravidelně do mysli a nabádá k vraždám.

V záplavě severských detektivek na pultech českých knihkupectví je Bestie Dominika Dána pouze nepatrnou kapkou. Ovšem velmi důležitou. Je totiž důkazem, že středoevropská, potažmo Československá detektivka se těm severským může směle rovnat. A to i přes to, že slabinou knihy je předvídatelnost. Čtenář obeznámený s případem vraha Ondřeje Riga nejenom tuší konec knihy, ale i dokonce kolik bude vražd, než bude odhalen. I přesto však nebude schopen knihu odložit a to je velmi dobrá vizitka.

děkuji nakladatelství Slovart za recenzní výtisk

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…