Přeskočit na hlavní obsah

Pár slov o Alici Munro

Předloni dostala Nobelovu cenu za literaturu. Literární svět tak ocenil jeden z největších talentů. Alice Munro v červenci oslaví 84 let a protože jí dnes v českém překladu vyšla nová sbírka povídek, napsal jsem tento krátký medailonek.


Ta kniha, kterou od dnešního dne najdete na pultech ve vašem oblíbeném knihupectví se jmenuje Láska dobré ženy. Stejně jako všechny ostatní knihy Alice Munro se jedná o sbírku povídek – na 326 stránkách jich najdete osm. V angličtině jich ale vyšlo podstatně více – přesně 14. 

První už v roce 1968 a jmenovala se Dance of the Happy Shades. Jára Cimrman by napsal: První kolo, a hned premiér – za tuto knihu totiž dostala nejvyšší kanadské literární ocenění, Governor General's Awards. V té době už vlastnila krámek s knihami, ale její budoucnost byla v psaní. Stala se profesionální spisovatelkou a tou je dodnes. Ani pokročilý věk ji nezabránil v psaní, poslední knihu vydala před třemi lety.

Pochází z rodiny postižené hospodářskou krizí ve třicátých letech, její maminka se rozhodla, že ze svých dcer navzdory tomu vychová ctnostné dámy. Přála si, aby se její dcery dobře provdaly. Alice Munro později přiznala, že toto období se propsalo do její literatury, že někde tam jsou zárodky jejího „feminismu“, či lépe snad jejího vzdoru proti konvencím společnosti.

Ať je to jak to je, její povídky se okamžitě staly klenotem anglicky psané literatury. Sociální citlivost a smysl pro velké příběhy na malém prostoru povídky jí zajistily celosvětovou slávu, kterou korunoval Nobelův výbor svým uznáním. Někdy se jí také říká „kanadský Čechov v sukních“.

Díky péči nakladatelství Paseka se tak již popáté setkáváme s jednou z nejvýraznějších postav současné anglické literatury – se skvělými povídkami ženy, která se ze spodních pater společnosti dostala až do literárního nebe. Jako vždy bude čtení i této knihy velkým zážitkem.

Kompletní anglická bibliografie

  • Dance of the Happy Shades – 1968 
  • Lives of Girls and Women – 1971
  • Something I've Been Meaning to Tell You – 1974
  • Who Do You Think You Are? – 1978
  • The Moons of Jupiter – 1982 
  • The Progress of Love – 1986 
  • Friend of My Youth – 1990 
  • Open Secrets – 1994
  • The Love of a Good Woman – 1998 (česky Láska dobré ženy)
  • Hateship, Friendship, Courtship, Loveship, Marriage – 2001 (česky Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel)
  • Runaway – 2004 (česky Útěk)
  • The View from Castle Rock – 2006
  • Too Much Happiness – 2009 (česky Příliš mnoho štěstí)
  • Dear Life – 2012 (česky Drahý život)

Komentáře

  1. Ano, ty ješito, je to dobrý článek. A upřímně ti přeju spoustu čtenářů a chuť do blogování, ale ať tě nenapadne usnout na vavřínech a spadnout pod svou úroveň. Rejpalů si člověk váží jen pokud dostojí svým slovům. :)

    OdpovědětSmazat
  2. Ahoj Barboro, někdy jsem do Tebe ryl? Vůbec si to nepamatuju. Děkuju za chválu, na vavřínech neusínám - to raději nebloguji vůbec, než špatně. Díky, TKF

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…